OLDstars on the Road 2022

Letošní ročník festivalu přinesl produkčnímu týmu obrovskou výzvu: nový prostor! Předchozí ročníky v Roudnici nad Labem ukázaly, že se mladí divadelníci dokážou poučit ze zkušeností a vychytat mušky i mouchy. Možná by to v Roudnici byla už trochu nuda, no ne?
Takže ne.
Když jsme přijeli na místo konání, festivaloví průvodci (jak se jim vlastně říká?) nás navedli do stanového městečka. První překvapení, první velká změna – stanové městečko je jinde, než produkce? No...dobře...no dobře. Zní to zklamaně? Ale on si člověk první dojmy někdy ještě rád opraví. Ono totiž není vlastně vůbec špatné, když tradiční sobotně-nedělní párty do ranních hodin zaznívá do stanu spíš jen jako příjemný šum zdáli než jako zážitek z první řady.
Postavili jsme stany a šli se podívat do areálu, kde budeme trávit většinu z následujících 48 hodin. Prostor je krásný, zajímavý, členitý. Snažíme se zorientovat, abychom věděli kdy a kam se dostavit. Celkově je areál menší než klášter v Roudnici, takže jednotlivé stage rozpoznáme celkem rychle, s výjimkou sklepa – ale o tom se určitě dozvíme, až bude třeba.
A co stánky s jídlem a pitím? Hmm, tak samozřejmě Johnny service bar, bez toho by to nešlo. Osvědčený Kaiser Franz. No a navíc kávička, druhý bar a stánek s jamajskou kuchyní? Výborně, hlady ani žízní rozhodně trpět nebudeme.
No dobře dobře, kvůli tomu tady ale nejsme, což? Budiž divadlo!

Sirotci

Sirotci jsou, řekla bych, z těch lepších textů Denise Kellyho – a nepochybuji, že na mém dojmu má zásluhu i překlad Ester Žantovské. To samozřejmě samo o sobě nezaručuje kvalitní inscenaci. Ale trojice skvělých a talentovaných herců vedených citlivou režisérskou rukou už ji zaručuje.
Sirotci vám vytáhnou obočí do nebývalých výšin, postupně začnete lapat po dechu a pak už se jen nevěřícně opřete do sedadla, kroutíte hlavou, abyste ji nakonec rezignovaně svěsili.

80%

 

Bezkyslíkatí

Skvělý dramaturgický počin festivalu! Vzít 6 jednoaktovek, hrát je současně tak, aby mohli diváci rotovat a vidět vše, až se nakonec sejdou u velkého svatebního finále, to je přesně ten nápad, který od mladých umělců čekáte a chcete.
Ingmar Vilquist se ve svých dramatech zabývá vztahy ze všech stran a úhlů a obvykle to bývají úhly neradostné. Aby délka blogu zůstala únosná, vyzdvihnu Jana Šípala a především pak Janu Matějkovou v části Ohne titel. Při vzpomínce na tu jednu jedinou větu, která zaznívá i v anotaci, mám slzy v očích ještě teď.

70%

 

Noc rozhodnutí

Zjevení. To si takhle v jedenáct dopoledne sednete do stanu, ve kterém je během pěti minut nedýchatelno, a pak už jste součástí cesty, kterou by nikdo z nás nikdy nechtěl podniknout. Jsem ráda, že se mladí umělci v čele s Markem Kryškou rozhodli inscenovat náročné téma z kapitoly lidských dějin, kterou je třeba znovu a stále připomínat.
Svou poklonu jsem většině zúčastněných složila osobně, přesto, dvě jména zaznít musí. Zdeněk Zajíček je coby Dr. Emil Hácha přesně tím starým, unaveným mužem, který je Dějinami tlačen do příšerného a osudového rozhodnutí, které již bylo dávno rozhodnuté, na něm je pouze nést veškerou historickou vinu. Ani na vteřinu nevypadne z role, jeho držení těla, pohyby a především mimika nutí diváka věřit každému slovu do posledního písmene.
Marek Kryška zrežíroval Noc rozhodnutí s pedantským lpěním na každém detailu a vykřesal z amatérského divadelního počinu zcela výjimečný divácký zážitek.

100%!

 

Isabel

Když mám možnost vidět hrát Vaška Šamárka, tak prostě jdu. Ani tentokrát jsem nebyla zklamaná. Příběh o vztahu, který možná nebyl úplně tím, čím se na první pohled zdál být. Perfektně vystavěné, perfektně odvyprávěné za vydatné podpory Andrey Jeřábkové a Kláry Vaňkátové.
Další z inscenací, o kterých člověk nemůže napsat víc, aby neprozradil případnému divákovi moc. Ale pokud máte rádi divadlo postavené na hereckém výkonu, napětí a pořádné „drámo“, pak Isabel je rozhodně správnou volbou.

80%

 

Plíce

Mně se ani nechce nic psát. Protože vím, že nikdy nedokážu vyjádřit vše, čeho se mi s tímto představením dostalo. Duncan Macmillan má talent psát o tématech, která popisuje kde kdo, způsobem, který se prostě zaryje – ani ne pod kůži, spíš tak do morku kostí.
Vztahovka, že jo. Ona, on. Až na to, že ona je Eliška Vocelová a on je Petr Jeřábek a to, co se mezi nimi odehrává během hodiny a půl „povalování na koberci“ je prostě nepopsatelné. Myslím si, že tyhle dva herce musí pojit hluboké přátelství, protože prostě nevěřím, že tak intenzivní chemii lze jinak zahrát.
Ale samotný text s herci by nikdy nebyli tím, čím jsou Plíce, nebýt režisérského výkladu Matyáše Řezníčka. Tam už mi v hlavě vyvstávají pojmy jako „geniální“ a – co je ještě víc než geniální? Tak taková je jeho režie.

110%

 

Za zrcadlem

Jupí! Čirá radost. Eliška Vocelová se mávnutím kouzelného proutku proměňuje v Alenku, která hledá Za zrcadlem – za potůčkem – návod, řešení, odpověď. Na divadelním festivalu, v sobotu v pět hodin odpoledne, je možné se (i bez podpory nějaké té podpůrné látky) naladit na psychedelickou vlnu Borůvky Valtra a užít si Alenčinu cestu.
Z tanečního zpracování básně Tlachapoud by slabší povahy mohly mít noční můry a já tleskám pohybům Kateřiny Hrdinové!

80%

 

Opilí

Představení Opilí asi úplně nejvíc doplatilo na probíhající hudební festival přes silnici. Krátce po začátku začali diváci nosit křesílka blíže k hercům a snažili se zachytit aspoň část textu. Já tu snahu vzdala, došla jsem si pro ultralásku a řekla si, že dám Opilým s radostí při nejbližší příležitosti další šanci. Ostatně – ten trailer, který jsem slyšela, byl více než slibný!

Bez hodnocení

 

Macbeth

Jsem ráda, že highlight festivalu byl letos opět z pera Williama Shakespeara. Myslím si, že na těchto notoricky známých dramatech se projeví mnohé – schopnost přijít s něčím novým, schopnost popasovat se třeba s personálními omezeními souboru, věkovou vyrovnaností atd. atp. A jak se tedy mladé naděje s touto výzvou popasovaly?
Zcela a naprosto se ctí. Takhle, ono se docela dalo čekat, že Prokop Košař Macbetha zvládne, on je dost šikovnej. A opravdu, jeho Macbeth propadl šílenství zcela ukázkově. Vedle něj ovšem rozhodně nezapadla Dorotka Tučková jako lady Macbeth, skoro bych řekla, že v první polovině hrála prim. Z ostatních mě zaujal i Banquo Matěje Zahajského.

70%

 

Poslední výprava Dona Quijota

A ještě jednou jupí. Neskutečně hravá inscenace, ve které exceluje Michal Šourek v roli Dona Quijota. Jestli byl Borůvka Valtr v inscenaci Za zrcadlem psychedelickým DJem, tak nyní se stal žonglérem, který si v čase a prostoru pohrává s herci, postavami i diváky tak, až se vám točí hlava. A přitom se smějete a užíváte si každý z jeho neuvěřitelně originálních nápadů. Ano, ano, ano.

80%

 

Bosé nohy v parku

Zlatý hřeb programu? Klidně. Novinka od Honzy Šípala!! Vždy se těším na každou jeho inscenaci jako malé dítě na Vánoce a vždy odcházím z představení přesně s tím dětským nadšením. Životní jistoty jsou fajn.
Hravý text Neila Simona dává Honzovi prostor vyřádit se svým typickým způsobem. Vrší vtípek na vtípek na přesně chápané hranici absurdity a dává hercům prostor otřást diváckými bránicemi. Pět jmen: Daniel Spiess, Kateřina Michalíková, Sára Pospíšilová, Sebastian Vopěnka a Prokop Košař. Jste báječní, báječní, báječní!

90%

 

Tento festival byl jedinečný. Nechci si představovat všechny výzvy, kterým museli organizátoři čelit, ale jen pro představu: zcela nové místo. Hudební festival přes cestu. Zrušení sklepní stage a přemístění představení do stanu ve stanovém městečku. 

Lidé se jezdí na festival pobavit, odpočinout si, zažít víkend mimo běžnou realitu. A často si neumíme představit, kolik práce kolika lidí za tím výsledkem stojí. Kolik telefonátů, hovorů po vysílačkách, kolik bezesných nocí, kafí, úsměvů dávno za hranicí vyčerpání. Dav mravenečků, kteří obětují dny, týdny, měsíce svého volného času, aby divákům přinesli nejlepší možný zážitek. Strašně moc bych chtěla poděkovat jmenovitě, ale já většinu těch jmen neznám. Jen jedno za všechny: Kája „s deštníkem“. Není třeba vědět všechno, úsměv a ochota vše vynahradí.

Chci z celého srdce vyjádřit díky úplně všem, kdo se na letošním ročníku festivalu jakkoliv podíleli. Odvedli jste zcela špičkovou práci. 

Pavla Haflantová dává 100%