Počet komentářů: 0
Nový komentář

Blog návštěvníků i-divadla

Pro napsání nového článku se, prosím, přihlaste.
In the Middle of The Town
RomanMiler, 7.11.2019

In the Middle of The Town

Tenhle příběh se odehrál. Milionkrát. Uprostřed Čech, Evropy nebo amerického středozápadu. Kdekoli pod hvězdnou oblohou, odkud se na nás dívají nejen špionážní družice, ale i oči astronautů. Jeden z nich vyrostl ve městečku Middletown, kde je nejslavnějším rodákem a právě v tuhle chvíli létá vesmírem a diví se, jaká je ta planeta krásná a podivuhodná. Tam někde dole, kde mají knihovnu, nemocnici a hlavní ulici, která se jmenuje Hlavní, se mezitím odehrává během jednoho roku příběh o hledání smyslu života, nadějích a očekáváních a taky lásce a smrti. Pořádek tam udržuje policista, knihy půjčuje knihovnice a lidi léčí lékař a lékařka. Mezi nimi se pohybuje mechanik, což je životem zaskočený mladík, který našel spásu v drogách a alkoholu a taky John Dodge. Tenhle chlapík je tak trochu autista, psychotik, ale hlavně člověk, který všechno spraví. Všichni ho tak mají rádi, i když mu moc nerozumí. Ani on jim.
Do jasně daných mantinelů, které vytýčil policista, co moc nemusí lidi, protože nikdy neví, co provedou, najednou vrazí turista. A hlavně paní Swansonová. Stejně jako všichni ostatní i ona hledá. Kotvu, kterou je pro ní vysněný potomek. Je jím až posedlá a ve své samotě a blouznění tvrdí, že s ní do města přijel i manžel, s nímž na děcku už měsíce „pracují". Spojence najde ve stejně opuštěném Johnovi, který zastane všechny opravy po celém městečku i v jejím bytě. A zřejmě i tu jedinou, o kterou jí vlastně jde. Rozhřešení se nakonec dostaví. Policista nachází spřízněnou duši v knihovnici, mechanik se najde ve spirituálním prostředí indiánských šamanů a paní Swansonová přivádí na svět smysl svého života jménem John. Ve stejnou chvíli, kdy tenhle drsný svět vlastním přičiněním opouští muž, po němž chlapeček dostal jméno.
Tahle hra je o prvních i posledních věcech člověka. Herci k ní mohou přistupovat ironicky i dramaticky. V režii hostujícího Marka Němce se hraje divadlo druhého typu. S poměrně dlouhým prologem. Na cca 40 metrech čtverečních vyrostly tři byty, efektně vytyčené fosforeskujícím drátem, zaplněné nábytkem i knihovnou. Paní Swansonová v podání Zuzky Ščerbové bydlí v levém bytě, proti ní se zabydlel John Jarda Matějka a nejblíž k divákům úřaduje knihovnice Kláry Krejsové. Zuzana je přesná, využívá úsporných gest i mluvy. Jarda je typický svým opakováním, skákáním si do řeči a protimluvy. Asi, nemyslím si, ne. Tak nějak mluví psychotik, který má problém sám se sebou. Jestli se někde obecenstvo smálo, tak právě tady. Jarda tyhle typy umí, hraje podobně jako jindy, ale tady je strojově přesný. Potěší milá knihovnice Kláry Krejsové a úctyhodný výkon Matyáše Darnadyho, který svého drogami, běsy a alkoholem zmítaného mechanika precizně vystavěl. Další figury se zabydlely v městečku poměrně přirozeně. Ať je hrála Jana Kubátová (lékařka), Petr Kotora (turista) nebo Jan Maléř (astronaut). Ti všichni si mohli na závěr zazpívat o tom, že lidé nás opouštějí, aby jiní přicházeli.
PS: Co mě moc netěší je prostředí Malé scény, kde neustále něco hučí a člověk nad 180 se nevejde do řady.


Další články tohoto uživatele na blogu


Komentáře k tématu bloguPřidat komentář

Přidat komentář

Zatím zde není žádný komentář.