Poslední papež

Jak už se P. Kolečkovi občas stává, nadhodí zajímavé myšlenky, v tomto případě se ve třech časových osách dívá na funkci a působení náboženství a církve ve společnosti, ovšem nedovede je ke kýžené vypovídající hodnotě. Na druhou stranu je to možná dobře, ať si každý do příběhu dosadí své názory a postřehy, nicméně se nemohu zbavit dojmu, že by některé Kolečkovy hry potřebovaly jistou nadstavbu, rozhodně na to výběrem námětu mají. Dobrá volba v případě A. Laštovkové do role režisérky, jež si výtečně pohrála s pohybovou složkou inscenace. A za všechny účinkující musím zmínit P. Vančuru. Super!

50% za formu. Pohybové ztvárnění mě bavilo, herecké výkony taktéž. Obsah mě však více či méně míjel a já tak většinu času čekala na konec.

65% Spojitost mezi jednotlivými liniemi byla dle mého poněkud nedůsledná, jistě si s nimi šlo ještě trochu pohrát, zamrzí to o to více, že je možno nalézt paralely mezi jednotlivými dvojicemi příběhů, za mě "trochu slabší Kolečko". Naproti tomu vklad Adély Laštovkové Stodolové ve formě působivé pohybové stránky vrací celek blíže "rubínovskému standardu".

Spolupráce s Adélou Laštovkovou Stodolovou osvěžila repertoár Rubínu inscenací, ve které je text vyložen pozoruhodnou, skvěle „rozpohybovanou“ optikou. Všem čtyřem hereckým výkonům tleskám a volám: Petr Vančura rulez!

65%. Hříčka se třemi střídajícími se dějovými liniemi z různých dob, mezi nimiž je zajímavá spojitost (zjednodušeně řečeno, proměna úlohy náboženství ve společnosti), kterou by však bylo vhodné více zdůraznit a dosáhnout výraznějšího protnutí. Také jednotlivá témata nemusela být pouze zmíněna, zasloužila by si lépe rozvést. Tři roviny jsou stylově výrazně odlišeny. Herci se s rozličnými přístupy vypořádávají dobře, různým způsobem se jim vždy daří dosáhnout zábavnosti a svěžesti. Výborné pohybové ztvárnění. Přes zmíněné nedostatky vděčná a příjemná podívaná.

Tři různé dějové linie, každá z jiné doby a všechny určitým způsobem propojuje postava papeže, potažmo katolická církev. Nápad to není špatný, ale provedení o něco horší. Chtělo by to dát větší důraz na ono propojení, ještě více zapracovat na problémech a otázkách katolické církve se kterými se zde pracuje (inkvizice, homosexualita, potrat). Takto to dle mého soudu zůstává příliš na povrchu, jen s určitými náznaky. Nicméně všechny scénky bodují svým vlastním humorem a u každé jsem dobře bavil. Herci to zvládají skvěle, především výtečná H. Vagnerová. Takže ztrátou času tahle hra rozhodně není.