Cikánský boxer

Jakási až buldočí verva, se kterou se Filip Teller zakousl do tohoto hereckého úkolu a v každé vteřině přítomná očividná touha především vyprávět příběh – vzpomínku, jež neodbytně atakuje srdce, jsou jednoznačnými plusy inscenace. Ačkoli do jisté míry nedotažené režijní zpracování intenzitu spoluprožitku poněkud oslabilo, stejně jsem hlediště opouštěla se solidní zásobou dojetí.

Monodrama je inspirováno skutečným příběhem. Ten je sám o sobě další silnou výpovědí člověka, který se stal pouhou hračkou v rukou nacistů. Bohužel hra není napsaná tak, aby mohla strhnout, vyznívá překvapivě dost indiferentně, stejně jako její jevištní provedení. Nic na tom nezměnil ani fakt, že F. Teller dokázal prodat to nejlepší ze svého hereckého rejstříku. Jenže i v tomto případě došlo na pomyslný kámen úrazu: některé scény totiž režie neadekvátně textu vygradovala tak, že se spíš jednalo o jednotlivé umělé ataky na emoce diváků, než o promyšlenou gradující koncepci.

Byť se jedná o působivý a silný příběh, tak musím přiznat, že mě to bohužel výrazněji nezasáhlo. Nicméně i tak jsou mé dojmy hlavně pozitivní. Stále se jedná o zajímavou hru, která nijak nenudí. Samotný F. Teller předvedl skvělý výkon a bylo vidět, že do toho dává opravdu vše.