2084

Věru depresivní dystopická vize S. d. Ch. o tom, kam patrně po sto letech od orwellovského mezníku dospějeme. Hospoda, televize, amnézní nostalgie po "starých dobrých časech", laciné modly, lidská nepoučitelnost, zaslepenost a krutost jsou věčné, na to je každý obrozenecký proces krátký. Točíme se v začarovaném kruhu a předpoklad, že se z něj s největší pravděpodobností nikdy nevymotáme, hraničí již téměř s jistotou. Inscenace dobře pracuje s účinkem gradace, zprvu se vše zdá úsměvně nadsazené, pozvolna satiricky přituhuje, ve finále z nelichotivého obrazu společenských poměrů a poselství nepříjemně zamrazí. Svatá Rottrovko! Mein Gottes Gott!

Autor s pseudonymem S.d.Ch. se zamyslel nad tím, jak by mohl svět vypadat v roce 2084, tedy sto let po roku děje Orwellova románu „1984“. Aktovka je komediální, zapomínání a zkreslené vnímání minulosti je především dojemně úsměvné. Humor přinášejí hlavně propracované jazykové kontrasty, kdy babička mluví jazykem dnešních náctiletých, zatímco teenager z dnešního pohledu archaicky. Do rozhovorů se vkrádají podtexty, jejichž děsivost se sice stupňuje, ale tato rovina zůstala z autorského hlediska částečně nevyužita. Režisér Š. Dominik dovedně pracoval s prostorem klubovny i s herci, kteří si zaslouží pochvalu i za zvládnutí nesnadného jazyka.