Kati

Inscenace O. Sokola v zásadě vychází z koncepce ČK, liší se jen v maličkostech. Přesto je výsledný dojem po zhlédnutí představení v zásadě odlišný. Inscenace postrádala energii, herecky je poměrně „unavená“, až na několik světlých výjimek, mezi něž lze zařadit E. Novotnou, V. Šandu či B. Polívku. Velké rezervy spatřuji především na sehranosti štamgastů, jejichž výstupy by měly jiskřit vtipem a ne nudit. Další herecké výkony vyjma tří výše zmiňovaných lze označit spíše za průměrné. Překvapilo mě také, že mnoha hercům nebylo vždy pořádně rozumět, což ale přikládám sžívání se s novým divadelním prostorem Dělnického domu.