Nobelovka

Autor C. Gély zpracoval skutečné události do knihy a posléze komorní hry. Dva někdejší vědečtí spolupracovníci, které rozdělily válečné okolnosti, při setkání společně proberou nejednoznačné záležitosti pracovní, osobní i morální. Střet dvou rozdílných názorů ve víru složité doby, kdy dost možná nebylo možné přežít a zároveň alespoň trochu neselhat, může řadě diváků rozšířit obzory. Režisér R. Lipus navázal na vydařenou „Hodinu diplomacie“. Charakter významného chemika Hahna zdařile obsáhl J. Šťastný, jen se v několika málo místech nevyhnul přílišnému sebeprožívání. Mírnější odstup A. Veldové dramaticky zafungoval o poznání lépe.

75 %. Apolena Veldová i Jan Šťastný prostřednictvím svých maximálně soustředěných hereckých výkonů nechávají všem v textu vyřčeným otázkám patřičně zarezonovat, jejich vzájemná partneřina i důsledná práce s detailními gesty a adekvátní hlasovou modulací je přítomna v každé z replik. Škoda jen, že úvodní část poněkud zatěžká přespřílišná dávka faktografických údajů a dat, které musí být zmíněny pro orientaci v ději, současně ale mírně znevěrohodňují průběh samotné konverzace, ubírají jí na konfrontační razanci. Komorní prostředí Violy příběhu vyloženě sluší, umocňuje zejména jeho jímavé momenty a přínosně podtrhuje intimní atmosféru rozhovoru.