Člověk se objevuje v holocénu

Prozaickou předlohu od Maxe Frische jsem nečetl, leccos však napovídá, že s ní autoři adaptace naložili relativně volně a pojali to jako grotesku, místy až estrádu. To vnímám jako málo šťastné, ale pár momentů mě pobavilo. Celkově však měla být inscenace kratší: např. hudebně pojatý začátek byl skvělý, ale opravdu je nutné zopakovat následné playbackové jódlování třikrát (což je notabene otřepaný stereotyp spojovaný s Alpami, ale otázkou je, zda i s italsky hovořícím regionem Ticino) a motiv "hromu" čtyřikrát? Dojem z poněkud ad hoc poslepované a nastavované inscenace zachránila závěrečná procházka do terénu - vtipná a vtahující performance.

Super zábava!

čekal jsem to méně srozumitelné, je to celkem tradiční inscenace o životě v horách, ozvláštněna pár vtipnými dodatky
nicméně procházka! tak jsem se dlouho nenasmál, jako když jsme ve skupině patnácti lidí pochodovali po Národní třídě, ale vlastně v Alpách a do toho jsme všichni dupali, křičeli, šlapali jenom na černé kostky na chodníku, fotili se s výlohami a užívali si reakce náhodných kolemjdoucích
už jenom kvůli té procházce je třeba to zažít

Vetsinu casu bez precteni predlohy nesrozumitelne. Neutekl jsem jen kvůli kamaradce.

Prozaickou předlohu od Maxe Frische jsem nečetl, leccos však napovídá, že s ní autoři adaptace naložili relativně volně a pojali to jako grotesku, místy až estrádu. To vnímám jako málo šťastné, ale pár momentů mě pobavilo. Celkově však měla být inscenace kratší: např. hudebně pojatý začátek byl skvělý, ale opravdu je nutné zopakovat následné playbackové jódlování třikrát (což je notabene otřepaný stereotyp spojovaný s Alpami, ale otázkou je, zda i s italsky hovořícím regionem Ticino) a motiv "hromu" čtyřikrát? Dojem z poněkud ad hoc poslepované a nastavované inscenace zachránila závěrečná procházka do terénu - vtipná a vtahující performance.

Super zábava!

Vetsinu casu bez precteni predlohy nesrozumitelne. Neutekl jsem jen kvůli kamaradce.

čekal jsem to méně srozumitelné, je to celkem tradiční inscenace o životě v horách, ozvláštněna pár vtipnými dodatky
nicméně procházka! tak jsem se dlouho nenasmál, jako když jsme ve skupině patnácti lidí pochodovali po Národní třídě, ale vlastně v Alpách a do toho jsme všichni dupali, křičeli, šlapali jenom na černé kostky na chodníku, fotili se s výlohami a užívali si reakce náhodných kolemjdoucích
už jenom kvůli té procházce je třeba to zažít

čekal jsem to méně srozumitelné, je to celkem tradiční inscenace o životě v horách, ozvláštněna pár vtipnými dodatky
nicméně procházka! tak jsem se dlouho nenasmál, jako když jsme ve skupině patnácti lidí pochodovali po Národní třídě, ale vlastně v Alpách a do toho jsme všichni dupali, křičeli, šlapali jenom na černé kostky na chodníku, fotili se s výlohami a užívali si reakce náhodných kolemjdoucích
už jenom kvůli té procházce je třeba to zažít

Prozaickou předlohu od Maxe Frische jsem nečetl, leccos však napovídá, že s ní autoři adaptace naložili relativně volně a pojali to jako grotesku, místy až estrádu. To vnímám jako málo šťastné, ale pár momentů mě pobavilo. Celkově však měla být inscenace kratší: např. hudebně pojatý začátek byl skvělý, ale opravdu je nutné zopakovat následné playbackové jódlování třikrát (což je notabene otřepaný stereotyp spojovaný s Alpami, ale otázkou je, zda i s italsky hovořícím regionem Ticino) a motiv "hromu" čtyřikrát? Dojem z poněkud ad hoc poslepované a nastavované inscenace zachránila závěrečná procházka do terénu - vtipná a vtahující performance.

Super zábava!

Vetsinu casu bez precteni predlohy nesrozumitelne. Neutekl jsem jen kvůli kamaradce.