Dies Irae

55% - Intenzivní osobní zpověď, výpověď o dnešním světě a problémech jeho, od ekologických přes politické - čítající diskriminaci, rasismus a nenávist všeobecně, i problémech osobních - vyhoření, neporozumění ve vztazích partnerských i třeba sousedských. A také zpověď o zločinu - snad, která však nejlépe a nejintenzivněji funguje tam, kde vedle prostých slov nechává hrát i hudbu a alespoň stínohrou a světly obecně zastoupenou divadelnost, která roztrhá poněkud únavný a nepříliš objevný monolog.

Zahlcenost všech vším. Neustálý proud krizí. Je těžší osamělost nebo samota? Katarze v Dies Irae ční jako nedosažitelný cíl dovedený až do krajního řešení... Smrtihlav na stěně značící nejenom smrt ega. Mé první setkání s herectvím a osobností J. Janči mě v mnohém překvapilo. Má talent, cit pro prostor a text, příjemný hlas, klidnou energii a nadto hře přidává na atmosféře ucho hladící slovenština. Interpret se zkušenou sebejistotou, přesto neafektovaně přechází z obyčejných situací všedního dne až do vyhrocených. Diváka v rámci zcela přiměřené délky z bezprostřední blízkosti nenechává vydechnout a neuvrhává do pocitu, že hře "něco" chybí.

75 %. Dies Irae je zajímavý text s filozofickým nádechem, dotýkající se problémů rezonujících současnou společností. V rámci interpretační náročnosti monodramatu Jan Janča obstál v každém ohledu zdařile, znepokojivé otázky, které hra otevírá, dokáže prostřednictvím maximálně soustředěného hereckého výkonu předat publiku působivě, s odzbrojující bezprostředností. Frustrační přetlak z pocitů odcizení a vykořenění vlivem stále citelnější absence lidské tolerance a vzájemné empatie dovede mladého muže jednoho dne k odezvě nečekaným, násilným činem. Jeho zpověď k tomu všemu lze chápat zejména jako výpověď o notně nelichotivé podobě dnešního světa.