Enigmatické variace aneb Láska až za hrob

Jak dva herci, ovládající své řemeslo, dokáží s minimem prostředků zabavit plné hlediště? Přesně tak, jako M.Stránský a J.Maléř. Stačí jim k tomu výtečný text s gradujícím příběhem, postupně odkrývající vrstvu po vrstvě. A když si myslíte, že už bylo řečeno vše, přijde další informace...
Skvělá konverzační hra ve výtečném podání.

Pro pana Stránského 100%

Z mé strany se bohužel žádný velký divadelní zážitek nekonal. Asi jsem měl už od začátku problém přistoupit na to, že samotářský spisovatel nepřijímající návštěvy najednou souhlasí s rozhovorem a shodou okolností ten, koho si domů pustí, je s ním spřízněn více, než se může zdát. Po nějakých 20 minutách se mě zmocnil spánek a i přesto, že jsem pospával až do konce, byl jsem schopen vnímat děj i zvraty. Už to značí, že děj inscenace bohužel není z nejsilnějších ani nejzajímavějších. Za jediný klad inscenace tak považuji výkon M. Stránského, který svou postavu obdařil patřičným charismatem. To je ale zoufale málo! /25.9.2023 v Táboře/

Zručně vystavěný příběh, ale text mi přijde poněkud předvídatelný a nepříliš vrstevnatý, nemohu říci, že by mě přikoval (k dosti nepohodlnému dřevěnému) sedadlu. Pánové Stránský a Maléř jsou za ta léta opravdu sehraní, své projevy barví ostošest, akorát už to příliš nepřipomíná přirozený dialog dvou lidí, kteří se vidí poprvé v životě. Od M. Stránského trochu přepálená intenzita hlasitosti projevu, byl jsem upřímně rád, že sleduji ze zadních řad.

Zažil jsem něco, co jsem v divadle ještě nikdy nezažil. A že jsem toho viděl hodně... DĚKUJI! Víc nenapíši, protože nemám slov.

A Martine Stránský, klaním se před Vámi!

Čitelný rukopis E. E. Schmidta, výborné představení i oba protagonisté. Kdo půjde, nebude litovat.

Skvělý příběh, skvělí dva herci. Ani na vteřinu jsem se nenudila. Mimořádný zážitek, děkuji.

Moc se mi to líbilo. Děkuji za krásné představení.

Skvělý příběh, skvělí dva herci. Ani na vteřinu jsem se nenudila. Mimořádný zážitek, děkuji.

Jak dva herci, ovládající své řemeslo, dokáží s minimem prostředků zabavit plné hlediště? Přesně tak, jako M.Stránský a J.Maléř. Stačí jim k tomu výtečný text s gradujícím příběhem, postupně odkrývající vrstvu po vrstvě. A když si myslíte, že už bylo řečeno vše, přijde další informace...
Skvělá konverzační hra ve výtečném podání.

Pro pana Stránského 100%

Moc se mi to líbilo. Děkuji za krásné představení.

Z mé strany se bohužel žádný velký divadelní zážitek nekonal. Asi jsem měl už od začátku problém přistoupit na to, že samotářský spisovatel nepřijímající návštěvy najednou souhlasí s rozhovorem a shodou okolností ten, koho si domů pustí, je s ním spřízněn více, než se může zdát. Po nějakých 20 minutách se mě zmocnil spánek a i přesto, že jsem pospával až do konce, byl jsem schopen vnímat děj i zvraty. Už to značí, že děj inscenace bohužel není z nejsilnějších ani nejzajímavějších. Za jediný klad inscenace tak považuji výkon M. Stránského, který svou postavu obdařil patřičným charismatem. To je ale zoufale málo! /25.9.2023 v Táboře/

Zručně vystavěný příběh, ale text mi přijde poněkud předvídatelný a nepříliš vrstevnatý, nemohu říci, že by mě přikoval (k dosti nepohodlnému dřevěnému) sedadlu. Pánové Stránský a Maléř jsou za ta léta opravdu sehraní, své projevy barví ostošest, akorát už to příliš nepřipomíná přirozený dialog dvou lidí, kteří se vidí poprvé v životě. Od M. Stránského trochu přepálená intenzita hlasitosti projevu, byl jsem upřímně rád, že sleduji ze zadních řad.

Zažil jsem něco, co jsem v divadle ještě nikdy nezažil. A že jsem toho viděl hodně... DĚKUJI! Víc nenapíši, protože nemám slov.

A Martine Stránský, klaním se před Vámi!

Čitelný rukopis E. E. Schmidta, výborné představení i oba protagonisté. Kdo půjde, nebude litovat.

Zručně vystavěný příběh, ale text mi přijde poněkud předvídatelný a nepříliš vrstevnatý, nemohu říci, že by mě přikoval (k dosti nepohodlnému dřevěnému) sedadlu. Pánové Stránský a Maléř jsou za ta léta opravdu sehraní, své projevy barví ostošest, akorát už to příliš nepřipomíná přirozený dialog dvou lidí, kteří se vidí poprvé v životě. Od M. Stránského trochu přepálená intenzita hlasitosti projevu, byl jsem upřímně rád, že sleduji ze zadních řad.

Zažil jsem něco, co jsem v divadle ještě nikdy nezažil. A že jsem toho viděl hodně... DĚKUJI! Víc nenapíši, protože nemám slov.

A Martine Stránský, klaním se před Vámi!

Z mé strany se bohužel žádný velký divadelní zážitek nekonal. Asi jsem měl už od začátku problém přistoupit na to, že samotářský spisovatel nepřijímající návštěvy najednou souhlasí s rozhovorem a shodou okolností ten, koho si domů pustí, je s ním spřízněn více, než se může zdát. Po nějakých 20 minutách se mě zmocnil spánek a i přesto, že jsem pospával až do konce, byl jsem schopen vnímat děj i zvraty. Už to značí, že děj inscenace bohužel není z nejsilnějších ani nejzajímavějších. Za jediný klad inscenace tak považuji výkon M. Stránského, který svou postavu obdařil patřičným charismatem. To je ale zoufale málo! /25.9.2023 v Táboře/

Pro pana Stránského 100%

Jak dva herci, ovládající své řemeslo, dokáží s minimem prostředků zabavit plné hlediště? Přesně tak, jako M.Stránský a J.Maléř. Stačí jim k tomu výtečný text s gradujícím příběhem, postupně odkrývající vrstvu po vrstvě. A když si myslíte, že už bylo řečeno vše, přijde další informace...
Skvělá konverzační hra ve výtečném podání.

Čitelný rukopis E. E. Schmidta, výborné představení i oba protagonisté. Kdo půjde, nebude litovat.

Moc se mi to líbilo. Děkuji za krásné představení.

Skvělý příběh, skvělí dva herci. Ani na vteřinu jsem se nenudila. Mimořádný zážitek, děkuji.