Dávno, dávno již tomu (Zpráva o pohřbívání v Čechách)

Vzdor, umanutost a takřka nezdolné odhodlání čelit strázním a ne právě příznivě rozdaným kartám osudu. A nezměrná touha po naplněné lásce a skutečné svobodě. Jako rebelka s příčinou, či přesněji vícero příčinami, vstupuje Božena Němcová mezi diváky doslova s duší na dlani, vypráví o sobě i nelehkých poměrech oné doby a nepřímo naznačuje, co přetrvává podnes. Herecky absolutně přesvědčivá Tamara Kotrbová zpřítomňuje nejen útržky vzpomínek spisovatelky samotné, její niterná citová pohnutí, ale pro příběh si sama obstará i zvukové ruchy, prsty vybubnovávájí déšť, s podupáváním ožívají kola povozu i vlaku. Silná žena, silný příběh, silný zážitek.

Němcová v podání T.Kotrbové je strhující, vášnivá, životná postava, přes nepřízeň osudu urputně se rvoucí o své štěstí, lásku i o svá práva, toužíc alespoň po základní emancipaci. Je odhodlanou bojovnicí, nezříká se ani křehkosti, smutku, žalu či humoru. Současně z ní herečka neváhá vystoupit a přidat komentář, který inscenaci propojuje s dobou vzniku hry i s dobou dnešní. S J.Jančou se jim podařilo vystavět situace natolik přesně, že se dobový kontext s přesahy k dnešku vzájemně netlučou, ani neslévají, fungují vedle sebe, prolínají se a dokážou otevírat stále aktuální témata svobodné tvorby, hledání lásky a manželského štěstí i emancipace.

Nejsem moc fanoušek monodramat, ale tato inscenace o Boženě Němcové se povedla. Tamara Kotrbová dokáže udržet diváckou pozornost a velmi umně střídá herecké polohy od vypjatě emocionálních momentů až po satirické zcizující glosy. Vedle tématu nerovného postavení žen se do inscenace vkrádá i ukázka toho, jak destruktivně dokáže na nepoddajné osobnosti působit nedemokratický režim.