Studio ALTA

Performativní ne-sólo: kolektivní tvorba umělců, která skrze konkrétní tělo Lucie Kašiarové přináší na jeviště neuchopitelná fakta a vytváří prostor, v němž neexistuje minulost ani budoucnost. Prostor, ve kterém lze na malou chvíli společně čelit nevyslovitelnému, nedořečenému, neuchopitelnému. Přičemž smysl tkví v „čelení“ nikoliv ve sdělení nebo v závěru, ke kterému jsme zrovna teď společně došli nebo dojdeme...

Scénická studie inspirovaná skicami Petra Sceranku, který se mnoho let zabýval modelováním Guliara. Obrys, proporce, studie detailu, několikrát překreslená linie. Nejlepší pokus často nebývá ten poslední. Studie nehybné sochy figury v pohybu. Zastavený pohyb. Dynamická nehybnost. Tak hybnost nebo nehybnost? Hutnost nebo nutnost? Dvě performerky vrhající se do tanečního nebo objektového představení.

Osobní expedice do vnitřního prostoru zasaženého absencí blízké osoby, jedné přítomnosti a paměti. Intuitivní hledání podstaty této zkušenosti...

Šestice tanečnic hledá síly, které je a svět kolem nich tvoří i ničí zároveň. Svérázný ekosystém inscenace v sobě zrcadlí neustálou proměnu, proces zrodu a provázanost vzniku a zániku...

Taneční hra volně inspirovaná esejí astronoma J. Keplera „O šestiúhelné sněhové vločce – poutavé čtení o ničem“. A také hrou s energií, fyzičností a organizací. Fyzikální zákony a chemie určují náš svět, stejně jako nás utváří naše minulost a paměť. Energie rozvíří vlnové délky jak tance, tak představivosti. Pohyb, tělo, tanec vnímáme v daném okamžiku – je tu a najednou není, zmizí navždy pryč. Existoval vůbec? Tři těla v prostoru, jejich náhlé uspořádání, neustálá změna hmoty a tvarů jako spouštěč vzpomínek, emocí a obrazů. Kolik života můžeme vtlačit do jediného zamrzlého okamžiku...?

Psychedelický western z česko-německého pomezí. Dvě ženy a jeden muž, které spojuje zločin a touha po odplatě. Příběh o tenké vrstvě, která odděluje civilizační slupku od animálního jádra. Stačí drobné zakolísání a surová živočišná podstata se obnaží. Pomsta. Láska.

Inscenace o mužích a klucích, o jejich touhách, citech, síle a odvaze vznikla na základě setkání s tibetským chlapcem, který na své cestě životem zdolal ty nejvyšší vrcholy.

Pohybové představení s naživo hranou autorskou hudbou, které pracuje s napětím mezi osobním a veřejným, vnitřním a vnějším, mezi skrytým a odhaleným. Překračuje hranici čtvrté stěny a přichází blíž k divákům. Hledá prostor mezi komplexností pohybu a jednoduchostí momentu bytí. SOTTY se vynořuje, vnořuje a znovu vynořuje. Je pohlcená vírem, převálcovaná melodií, naplněná spojením.

„Sdílím. Jsem díl. Sdílím s tebou. Sdílím tedy jsem. Jsi moje jistota v neklidu. Neklid v jistotě. Jsi moje já. Druhý díl. Série o dvou dílech. Jsme dílo. Detailní kresba. Prokreslenost postavy. Hlavně se nehýbej, ať to není rozmazaný. Neustálý pohyb částic. Vibrace. Hmota a nehmota. Sám jsem přišel, Sám jsem, sám odejdu. Jsem díl. Díl sám o sobě. Bez pokračování. Nultá série. Sdílím. V sobě. Tedy jsem. Jsem nekonečná otázka času. Klid co na klidu nechce být závislý. Jsem dojem, který se mění. Sám se sebou všude kam se podíváš.“

„Odyssea“, která je cestou do složité ženské psyché, nahlížené s velkou dávkou ironie, nadsázky a humoru. „Jsou zcela nebojácné, bezedné, někdy bezmocné a zbytečně neklidné, dost často zkreslené a hořké. Jsou tři. Tři ženy v čase a prostoru, tedy jedna ženská odysea. Vanda, Lucia a ona. Lucia, Tereza a ona. Tereza, Vanda a ona...“

Osamělost je stav jedince, který zažívá mocnou touhu po kontaktu s jinou osobou nebo lidmi. Člověk může být obklopen lidmi, a přesto se cítit osamělý. Být v davu. Být davem. Jít s nimi nebo proti nim? Být sám sebou, nebo dělat to co očekávají ostatní?

Intimní svět plný nutkavých myšlenek v provokativní hře čtyř postav utopených v čase a prostoru. „Existuje jen potřeba, nezáleží na ničem a na nikom. Nejsem důležitý já, protože já tady neexistuji. Nejsem tady, protože jsem v tobě. Jsem svá nejsilnější závislost. Stali se šťastnými otroky svých vlastních nutkavých myšlenek...“

Dětská verze „nebeská clownesky“. Nikdo není opuštěnější než andělé, strážci u nebeské brány. Trpělivě čekají, ale nikdo nepřichází. Ticho. Čas plyne. Jsou zbyteční. Musí se nějak zabavit...

Interaktivní pohybová inscenace inspirovaná světem amerického režiséra, grafika a designéra Tima Burtona. V inscenaci nasednete do zážitkového divadelního trenažeru, který se řítí rájem přání a snů. Postavy z předlohy ztělesněné na jevišti, včetně Umpalumpů, nastavují zrcadlo dětských slabostí – závislosti na sladkostech, televizi a počítačích, na věcech. A samozřejmě, nevyzpytatelný majitel továrny na čokoládu, pan Wonka s podivnými vrtochy, všechny mate, aby je dostal tam, kam potřebuje...

„Dovolili jsme neviditelným protějškům, aby se ozvali. Dali jsme jim k dispozici vyjadřovací mechanismy, abyste je s námi mohli zahlédnout. Nebojíme se promlouvat k nejasné postavě v našem nitru. Zastavte se, sundejte masku a promluvte sami k sobě. Co slyšíte vy?“

Sólové představení propojující techniky fyzického divadla, současného tance a tělesného mimu zkoumá proces lidského vzpomínání...

„Nebeská Clowneska.“ Nikdo není opuštěnější než andělé, strážci u nebeské brány. Trpělivě čekají, ale nikdo nepřichází. Ticho. Čas plyne. Jsou zbyteční. Musí se nějak zabavit...

Částečně autobiografická poslední hra proslulé britské dramatičky. Silně lyrický text na pomezí básně zachycuje intimní výpověď jedince o světě, stavy ztracenosti ve vlastní mysli, letmá setkání se skutečností i následnou konfrontaci s realitou...

Miniatura inspirovaná groteskou Charlieho Chaplina. Pěsti, chvaty, knock-outy. Dvě ženy v boxerském ringu v lehce absurdním souboji s protivníkem, rozhodčím i se sebou samými.

Taneční inscenace pohrávající si s myšlenkou manipulace. Jakkoli zanícení a angažovaní, tanečníci „jenom” plní nesplnitelné – a to na 150 procent! Plnění absurdních úloh je pasivizuje v jejich osobních volbách, stejně tak jako jsou zcela vyčerpaní po každém zadání...

Tři taneční příběhy o potřebě druhého člověka, souznění, o naději, ale i o nemoci, nákaze, rozřešení.

Adaptace starého indiánského příběhu kmene Čejenů, který vypráví o putování statečné Zjizvené Tváře na konec světa. Tam čeká sluneční znamení, jež mu má dopomoci k srdci vytoužené dívky.

Skupina mužů je odříznutá od civilizace bariérou ledového oceánu věčně pokrytého mlhou. Syrové prostředí ostrouhalo jejich způsoby až na kost. Jedovaté výpary a toxický spad otravuje jejich těla. Monotónní rachot hučících čerpadel nahlodává jejich mysl. Neustálý řev motorů rozbíjí jejich klid a mrazivá samota ničí i poslední záblesky zdravého rozumu.

Černá komedie o boji o pokoj. Isadora Duncan, Edith Piaf, Virginia Woolfová, Marilyn Monroe, Toyen. Pět výjimečných žen klepe na nebeskou bránu a budete to právě vy, kdo rozhodne, která z nich do ní nakonec vstoupí...

BRUT nemá žádné vyprávěcí schéma. BRUT předvádí syrový materiál, přetékající napětí, emoce plné smíchu. BRUT zkoumá živočišnost, která někdy vychází z gesta, skoku, grimasy. BRUT je bitka, masa, tlupa, smečka. BRUT je výkřik těla a kostí, gest a pohybů, vyvržený a vyplivnutý.

Taneční inscenace ze života živého i neživého. Nejprve byly objekty a potom se snažilo lidské tělo s nimi sblížit, spřátelit. Ze začátku se to zdálo lehké, ale opak byl pravdou. Předměty mají vlastní hlavu a když to prostě nejde, tak to nejde...

Shluk téměř identických událostí a opakovaných momentů dává vzniknout vzájemnému prolínání přítomnosti se vzpomínkou.

Taneční představení o rytmech a nerytmech...

Moderní verze romantického baletu jako současné taneční drama pro 5 postav.

Autorské představení, které využívá a organicky kombinuje výrazové prostředky současného tance a fyzického divadla. Život v dříve početné komunitě, kterou divák poznává ve fázi jejího úpadku, kdy v ní žijí už jen tři lidé. Unikli z běžného světa a vytvořili si nové, pro sebe bezpečné prostředí, s vlastními pravidly, jež na počátku svorně sdíleli. Ač se důvod založení společenství dávno vytratil, setrvávají tito tři pospolu. Přes společné směřování a udržování rituálů jsou ale v podstatě sami, opakované snahy navázat hlubší vztahy selhávají, postavy jakoby se míjely. Přesto se zdráhají tento „jejich“ svět opustit...

Lehce absurdní představení na pomezí současného tance a autorského divadla.