Studio ALTA

Petra Tejnorová & kol.

Uhozené květinou

Premiéra: 11.9.2015. Hudba: Jiří Konvalinka. Choreografie: Jaro Viňarský. Režie: Petra Tejnorová & kol..
1:10x


„Odyssea“, která je cestou do složité ženské psyché, nahlížené s velkou dávkou ironie, nadsázky a humoru. „Jsou zcela nebojácné, bezedné, někdy bezmocné a zbytečně neklidné, dost často zkreslené a hořké. Jsou tři. Tři ženy v čase a prostoru, tedy jedna ženská odysea. Vanda, Lucia a ona. Lucia, Tereza a ona. Tereza, Vanda a ona...“
Studio ALTA
Hodnocení inscenace
Redakce
60 %
Uživatelé
-
Hodnocení redakce
Helena Grégrová 70 %
Pavel Širmer 60 %
Michal Novák 50 %
aktivovat hlídání nových termínů
Chci vidět - přidat do seznamu
Volby

Hodnocení

Hodnocení redakce:
Helena Grégrová 70 %
(zadáno: 21.10.2017, počet hodnocení: 1261)
přínosný / zajímavý komentář
Ocenila jsem vskutku originální propletenec jevištních tvarů. Pobavily mě pasáže, kdy protagonistky vystupovaly z rolí a glosovaly se sebeironickým nadhledem dané situace. Oslovil mě vyrovnaný poměr momentů, kdy bylo ženské nitro prezentováno cudně a těch, v nichž byla patrná touha vykřičet všechny jeho bolesti i slabosti. Strhlo mě efektní, vizuálně i emočně působivé finále. Tleskám všem třem průvodkyním nepromarněným večerem a házím květinu! ;)
Pavel Širmer 60 %
(zadáno: 30.5.2017, počet hodnocení: 1313)
přínosný / zajímavý komentář
Kombinace mluveného slova a pohybu. Inscenace příliš nevybízí k přemýšlení ani k hledání smyslu jednotlivých obrazů a pojítek mezi nimi. V uchopení tématu a ucelenosti pohledu jsou rezervy. Divák musí hledat a je v podstatě na něm, co si odnese nebo neodnese. Aktérky jsou však samy o sobě zajímavými a nadanými performerkami, své přednosti i jisté slabiny skvěle berou do hry. A podobně, jak zmiňuje M. Novák, závěrečné nenásilné zapojení diváků je originální, přináší obohacení, vtip a vlastně i (dosti nezvyklou) formu katarze.
Michal Novák 50 %
(zadáno: 26.1.2016, počet hodnocení: 935)
přínosný / zajímavý komentář
Zábavná a sebeironická cesta krajinou ženské psýché se opírá o drobná gesta, výstižné grimasy, pohybové vzorce, čili bravurní interpretaci, ale zároveň je svázána poněkud chaotickým scénářem, obecnou dramaturgickou hmotou, která celku spíš podlamuje kolena, než aby byla výpovědí. A to je důvod, proč mě inscenace moc nebavila. Závěrečná nevtíravá aktivizace diváků však patřila mezi ty nejzajímavější (a nutno dodat i nejzábavnější), jež jsem kdy na divadle potkal.

Komentáře uživatelů nevyjadřují stanovisko redakce. Názory jednotlivých redaktorů nemusejí vždy vyjadřovat stanovisko celé redakce.