Mimo zápis

Tak tohle je přesně to divadlo, které mi moc neříká... A nebude náhoda, že se objevilo právě ve Studiu Hrdinů. Oceňuji formu i nasazení Ivany Uhlířové a Michala Kerna, jenže co obsah? Vnitřního přemítání mám dost ve své hlavě, na jevišti chci vidět výsledek, ne proces.

Až vám budou vnitřní dialogy přerůstat přes hlavu, zkuste si psát deník. Nepomůže to.
Duo Uhlířová+Kern předvádí úžasný výkon a výborně na sebe reagují. Rozhodně další zajímavá inscenace ve Studiu Hrdinů.

Byť trochu zvláštní, v každém případě však nemálo zajímavý, rozbor zapisování vlastního deníku. Moc hezky znázorněný střet dvou lidských rovin, emocionální a racionální, intuice vs. rozum. K tomu též i strach a úzkost o bezpečí deníku a rozkol jaké informace a v jaké míře deníku sdělovat. Vše je podáno skrz výborné herectví I. Uhlířové a M. Kerna, jenž mají oba velkou zásluhu na mém celkově pozitivním divadelním zážitku.

Ve scénáři jsou použity spíše fragmenty zápisů Paula Klee, jinak je text jeho dílem spíše inspirován. Celou hodinu sledujeme vlastně totéž – neuchopitelnost reality, kde si nemůžeme být jisti ani zdánlivě nenapadnutelnými všedními úkony. Herci texty velmi živě rozehrávají, slovy i výrazným a propracovaným pohybem. Příliš toho sděleno není, ne každého tato poetika zaujme, některé zcela mine. Inscenace však vznikla jako experiment pro dvě uvedení s tím, že se pak rozhodne o dalším reprízování. Nezvyklý tvar si však pozornost rozhodně zaslouží.

Na každém slově, pohybu, výrazu je nádherně vidět, že Ivana Uhlířová fragmenty deníků Paula Klee převzala nesmírně citlivě a režisérsky obdivuhodně precizně zpracovala myšlenky provázející vznik tvorby pomocí dvou částí jedné osobnosti. Společně s též perfektním a přesným Michalem Kernem nabídla divákům, kteří doufám ocení jedinečnost této inscenace, minimalisticky pojatou, těžko uchopitelnou, avšak závažnou cestu do hlavy výtvarného umělce. Studio Hrdinů uvedlo experiment, jenž do jeho prostoru zapadl jako ulitý. Byl bych neskonale rád, kdyby podobná díla byla opět základem tamní dramaturgie.

Několik fragmentů deníkových zápisků malíře Paula Kleeho je inscenováno jako koláž myšlenek, utvářených podle určitých vzorců, které definují Kleeho tvorbu. Surrealistický sen, dadaistické textové koláže, přestavba scény v kubistických liniích, abstrakce jednoho vnitřního vesmíru atd. Jde o formu pohybového divadla na základě rytmizovaného textu. Komické situace vycházejí z úvah rozdvojené osobnosti, resp. dvou vnitřních hlasů. Interakce a synchronizace Ivany Uhlířové a Michala Kerna je perfektní a celek krásně zapadá do výtvarně-dramatické dramaturgické linie Studia Hrdinů.