Upokojenkyně

Inscenace neobyčejného textu divadelníka z amatérské sféry dává pádnou odpověď na zpochybňování životaschopnosti Ypsilonky. Na profesionální výsluní jako druhá (po Městském divadle Zlín) posunula hru s komediálně černým, postupně až bizarním obsahem, který ale především je výmluvnou sondou do ležáckého světa odcházení a do hlav navštěvujících potomků. Režisér Petr Vacek spolu s herci našel rovnovážný balanc mezi hraničním humorem, neshazováním tématu a výpovědí o něm. Dojde i na nostalgicko-melancholickou notu (v Y samozřejmě zároveň hudební). V neobvyklých rolích seniorek s břitkým slovníkem září Lenka Termerová a Lenka Šebek Loubalová.

75 %. Zvolit si prostředí domova pro seniory a okolnosti (do)týkající se našich posledních dnů a přání za námět divadelní komedie s dějem, v němž se budou černohumorné pasáže a dojemné okamžiky prolínat s lehkostí, je nápad poměrně neotřelý a směle ambiciózní zároveň. Spokojeně divácky potvrzuji, že Kazimír Lupinec takový text opravdu napsal a ve Studiu Ypsilon ho inscenačně zdařile uchopili. Režijní vklad P. Vacka nepostrádá hravost, emaptii ani nadhled, nostalgicko-melancholickou náladu podtrhují písně s projekcí retro fotografií, vše pak korunuje duo seniorek Vrbičková+Ptáčková v kouzelném hereckém podání L. Termerové a L. Šebek Loubalové.