Cizinka

Knihu jsem nemohla dočíst, vadil mi její styl, inflace slov, vyprávěčské předvádění. V divadelní hře nic z toho není. Silná inscenace, skvělý herecký výkon hlavní postavy, zajímavá scénická řešení a super hudba.

"Europeana" Patrika Ouředníka je pozoruhodná kniha, kterou mám velmi ráda. Nicméně toto divadelní zpracování mi ji velmi znechutilo. Nechápu, proč režisér musel z tématu dějin 20. století udělat tak sexistický kousek. Ony "sexuální scény" či "důraz na sexualitu", o kterém píší komentující, nejsou sexuální, ale sexistické. Dokonce ze znásilnění ve spánku je tu udělaná rádoby vtipná scéna. Žasnu, kolik českých režisérů vnímá ženy jako sexuální objekty či těla k ukájení mužských choutek. Opravdu nelze jinak?

Nádherná scéna, přesvědčivá expresivita Pavlíny Štorkové. Mohla to být vynikající hra, kdyby se režisér nerozhodl redukovat jednu z nejdůležitějších básniřek 20. století na ženu posedlou muži, spatřující smysl svého života v odevzdání se partnerovi. Sylvia Plath jako povrchní žena toužící po manželi a úspěchu. Co se dozvídáme o její tvorbě? O způsobu, jakým psala, pracovala? Nic. Její vnitřní svět je navíc jakousi karikaturou psychické nemoci. Závěrečná scéna, kde muž hrající na kytaru přehlušuje básniřku, vystihuje přístup kreativních mužů k nadaným ženám. Přehlušit, vyloučit, redukovat na sexualitu a psychické problémy.

Byla jsem skeptická vůči té hře a velmi mile mě překvapila. Skvělé herecké výkony, dobrý humor, který občas balancuje na hraně trapnosti, jindy se blíží sarkasmu, ale nikdy nepřesáhne hranici únosnosti. Kreativní scénická řešení. Za mě jedno z nejlepších tuzemských představení posledních let.

Scénografie, světelný design, kreativní řešení, herecké výkony -- to vše je na velmi vysoké úrovni. Největším problémem této hry je... její text (který šel mimochodem tak o třetinu zkrátit). Třicet let stará perspektiva bílého muže, který se cítí utlačovaný imperialismem Sovětstkého svazu, sám je ale plnotučným rasistou, xenofobem a sexistou. Není to už trochu nuda? Není podobná perspektiva všudypřítomná -- od literárního kánonu přes současnou politiku a média? Není čas na jiné perspektivy?