Ian_anback

Odešel jsem o přestávce. Většinu první půlky jsem cringeoval z rádoby vtipů. Úplně jsem nepochytil, co se mi hra snažila sdělit. Působila jako civilní rodinné drama v podivném mixu se zvláštně abstraktní scénografií.
Jednotlivé vývoje postav byly překotné a často až nelogicky skákaly v čase.
Jediné, co bych chtěl ocenit je výkon Petry Tenorové jako PR poradkyně.
Zpětně si kladu otázku, proč se inscenace jmenuje Zničit a ne Rodinná pouta.

Human Zoo je strhující podívaná, která úspěšně vytěžila netradiční prostor Spirály. Určitě bych chtěl ocenit tvůrce, že se jim povedlo prolomit prokletí velkých produkcí, které mi přijde, že v Česku spíše neumíme.
Podtitul nelže a jde o skutečnou anarchii, která nám má podle mě ukázat, jak anarchický může být lidský život a společnost.
Pokud se podívám kritickým okem, tak přiznávám, že to není pro každého. Lidé, kteří preferují lineárnější vyprávění a konkrétnější obrazy se budou při sledování Human Zoo trápit. Jestli se ale raději naladíte na vibe inscenace a necháte se unášet, pak na Human Zoo určitě vyražte.

Myslím, že vyjít z RUR od Karla Čapka a aktualizovat ji do dnešního AI světa je velmi chytrý nápad.
O to více oceňuji, že se do tohoto materiálu pustil mladý kolektiv herců a tvůrců.
Inscenace má spád, nabízí herce v různých polohách od komických, přes vážné, až napjaté.
Max Dolanský je v roli Domina strhující.
Nicméně herecké výkony byly velmi dobré a vyrovnané napříč celým obsazením.
Kde bych měl drobnou výtku je celkové poslání inscenace, které pro mě bylo možná až příliš černobílé, cynické a moralizující.
Původní RUR vše toto obsahuje, ale navíc má i určitou naději v budoucnost lidství, kterou jsem zde postrádal.

Inscenace má velký potenciál z hlediska dramatizace (není to úplně klasická černobílá Popelka, kterou známe), scénografie (krásné loutky a kulisy) a režie (líbilo se mi využití činohry , loutkohry a videoprojekce).
Oceňuji, že Dorka není ta zlá sestra a moment se střevíčkem je taky pojat zajímavým způsobem.
Bohužel se hercům podle mě úplně nepodařilo naplnit potenciál, který hra má. Bylo vidět, že hra by především ke konci snesla více energie v jejich ztvárnění.
Nicméně i z tohoto pohledu mě zaujal primárně Dmitrii Turbanov, co by "sudička" myšák a Václav Preisler jako král.

Řeknu ve zkratce, nesmyslný scénář, z hereckého ensemble byla zajímavá pouze Lenka Vlasáková. Scénografie a práce s technikou a světly téměř nulová.
Měl jsem lístek zadarmo, ale utratit peníze za toto by mě mrzelo.
Okolí kolem mě se zjevně bavilo, pro mě byla zápletka i vtipy moc předvídatelné.

Působivý multižánrový mix činohry a videoprojekcí v site-specific prostředí Libeňské synagogy, který krásně ukazuje, že být sám sebou pod tlakem okolností, událostí a očekávání je pro běžného člověka těžké, nemožné a vlastně okolím nechtěné...
Tvůrčí tým inscenace byl schopen destilovat rozsáhlý román do krásné tematické nitě o lidských identitách na pozadí německé okupace Varšavy.
V současné době je toto téma velmi aktuální a ideální pro reflexi každým z nás. Kdo jsme?

Viděl jsem představení v rámci Colours of Ostrava.
V životě mě nezasáhla žádná inscenace jako tato. Na konci jsem minimálně 5 minut brečel a nemohl přestat.
Skvělé herecké výkony, vtip střídají vážné momenty a všechno prostě tak nějak funguje a na konci vyvrcholí ve scéně, která je důkazem toho, že někdy míň je víc

Nejdříve vypíchnu, co se povedlo: orchestr skvělý, Michiel bravurní akrobacie a super ukázka využití technologií ve Spirále.
No, a to je vše. Jak název napovídá je to revue, ale bohužel jednotlivá čísla nejsou dostatečně odlišná, aby se nakonec neslila do jednoho mišmaše, který nemá začátek, prostředek ani konec.
Nezachrání to už ani Honza Cina, který plní roli průvodce a snaží se dělat oslí můstky mezi něčím a něčím podobným jen v jiné barvě...
Obecně by celé inscenaci prospěla trocha dramaturgie, aby to nepůsobilo jen jako laciný cash grab s confetti na závěr.