Profil uživatele

Romance

Volby

Hodnocení

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 5.3.2024)
Na toto představení jsem šel s rozporuplnými pocity a obavami. Kytici (spolu Babičkou a dalšími evergreeny) mám doživotně zařazenou na "seznamu povinné četby", ke kterému jsem měl vždycky rezervovaný vztah. Naopak, nikdy mě nezklamal Dodo Gombár. Ale tentokrát jsem se opravdu bál. Nicméně, pojetí, scéna, kostýmy, herecké výkony a zejména režijní vedení mě nekonečně bavily a rád toto představení doporučuji každému, kdo by si chtěl Kytici emocionálně prožít.
(zadáno: 4.6.2023)
Herecký koncert Zdeňka Lambora. Myslím, že na takovou roli čekal dlouho, vlastně si nepamatuju, jestli jsem ho někdy v hlavní roli viděl. Ostatní herečky a herci (až na drobnou výjimku prkenného Adama Kořána) mu velmi zdařile sekundují. Dramatizace, překlad, scéna a kostýmy jsou výborné. Hra má spád a správně vyvážený poměr mezi dramatickými a komediálními scénami. Lze se domnívat, že by byl Dostojevskij se zlínským provedením svého díla velmi spokojený.
(zadáno: 31.3.2023)
Autentické provedení na autentické scéně se skvělými herci.
(zadáno: 31.3.2023)
Dechberoucí herecké výkony, režie i samotná hra. Nejlepší zážitek za posledních deset let.
(zadáno: 31.3.2023)
Nebýt filmu, asi bych se v inscenaci úplně neorientoval.
(zadáno: 31.3.2023)
Nenáročné představení, dobře zahrané, ze Zlínského regionu.
(zadáno: 31.3.2023)
Povedená inscenace. Mojí mamince, pětaosmdesátileté vdově, košilaté scény vyloženě zvedly náladu a na konci freneticky tleskala. Já také!
(zadáno: 31.3.2023)
Rozvláčné, dlouhé, nudné. Inscenace dokonce trpí neduhy ochotnických scén - jeden hraje, ostatní na něj strnule koukají. Pokud to byl režisérský záměr, pak jsem nepochopil, co měl vyjadřovat.
(zadáno: 31.3.2023)
Byla to smutná podívaná, která v sobě postrádala byť jen odlesk krásné literární předlohy, která se tak hezky podařila přetavit ve film v roce 1969. Postavy naprosto nevykreslené, vztahy odvyprávěné nikoliv odehrané a některé dějové události dokonce musely být dovysvětleny herci na scéně. A nekonečně dlouhé (bez dvaceti minut tři hodiny). Závěrečný monolog Gustava Řezníčka připomínal spíše cimrmanovský Záskok: "Jako mladý, začínající ...". Kdybych byl mladý jinoch a tato inscenace by byla mým prvním seznámením s dospěláckým divadlem, byla by i na dlouhou dobu poslední, kterou bych na divadle viděl. Ne-li vůbec poslední.