Z tiskových konferencí

31. ročník Mezinárodního festivalu DIVADLO v Plzni v polovině září představí českým divákům výjimečné inscenace divadelních scén z Polska, Litvy, Slovenska a tradičně také výběr toho nejlepšího, co vzniklo za uplynulou sezónu na domácích pódiích. Návštěvníci uvidí zahraniční inscenace Dmitrije Krymova, jednoho z nejoriginálnějších ruských režisérů, který Rusko po Putinově rozpoutání války na protest opustil, předního polského režiséra Jana Klaty, polské režisérky Katarzyny Kalwat a slovenské inscenace v režii Petry Tejnorové a Michala Vajdičky. Celkově návštěvníci uvidí jen v hlavní části, která proběhne od 13. do 17. září, osmnáct inscenací. Dále na hlavní část naváže tradiční epilog do 20. září, program doplní open-air představení zdarma, sekce Johan uvádí v Moving Station, debaty a výstava.

Dramaturgická rada festivalu pracuje dlouhodobě ve složení Dora Štědroňová, Kamila Černá, Jitka Sloupová, Jan Kerbr, Michal Zahálka a Roman Černík.

Vstupenky na hlavní program jsou již v prodeji v síti Plzenskavstupenka.cz a zájem o ně je, podle slov ředitele festivalu Jana Buriana, stabilní. Setkáte-li se s tím, že některá představení jsou momentálně označena jako vyprodána, nemusí to být skutečností – část vstupenek je ještě držena pro segment zahraničních hostů. Ten však zřejmě nebude vyčerpán celý a vstupenky ještě mohou být uvolněny do běžného prodeje. Dobrou zprávou také je, že špičkové zahraniční inscenace, s neopakovatelnou možností zhlédnutí, budou povětšinou odehrány v největších plzeňských divadlech, vstupenky jsou tak ještě k dispozici.

na tiskovém setkání v Café Nona

„Když tento festival před více než třiceti lety začínal, nejenže to měl jednoduché, protože se mohl pojmenovat prostě Divadlo (ještě nikdo před tím to nepoužil), byl i zjevením. Poprvé po revoluci se nám podařilo zcela svobodně přizvat zahraniční inscenace a konfrontovat je s pokusy našich tvůrců o soudobé divadlo. Dnes je ta situace jiná, diváci v České republice mohu navštívit řadu velkých divadelních festivalů. My je i letos chceme přesvědčit o tom, že ten náš patří mezi ty nejlepší. Snad i proto, že se drží svých původních idejí: inspirovat, přivážet věci nové, možná kontroverzní, ale o to aktuálnější. A také objevovat nová jména tvůrců. Vy, kteří náš festival sledujete delší dobu, jste si možná všimli, že jsme přivezli do Plzně řadu režisérů, ze kterých se potom staly hvězdy evropského divadla. Čímž zároveň děkuji dramaturgické radě, která věnuje opravdu velkou péči tomu, abychom přiváželi něco, nechci říkat neotřelého, ale řekněme něco, co nás trošku překvapí a co jako diváci nevidíme běžně, nebo překračuje námi vnímané hranice divadelní estetiky,“ říká na úvod Jan Burian a k „velkým jménům“ letošního ročníku dodává: „Mám velkou radost, že v režisérských osobnostech Jana Klaty a Katarzyny Kalwat přivážíme špičky současného polského divadla. Dmitrij Krymov před čtyřmi lety s inscenací Bez věna sklidil velký úspěch. Letos se vrací s další inscenací, která rozbíjí obvyklý pohled na ruskou klasiku. A navíc také jako tvůrce, který musel opustit svoji vlast, kde se stal personou non grata, protože ihned po přepadení Ukrajiny veřejně protestoval.“

„Když stojím před slavným obrazem, zajímá mě zkoumat jeho nejmenší části možná dokonce více než jeho celek, protože tam, jako v kapce vody, najdu individualitu umělce,“ řekl v souvislosti se svou inscenací Fragment Dmitrij Krymov, jeden z nejoriginálnějších ruských režisérů a jeden z umělců, kteří Rusko po Putinově rozpoutání války opustili. „Zkoumanou částí je zde začátek třetího dějství Tří sester, scéna nočního požáru. A v jejím středu, jakoby pod lupou, nejstarší Olga,“ dodává Kamila Černá. S výjimečnou inscenací Fragment  přijede do Plzně litevské divadlo Klaipėdos Dramos Teatras z Klaipėdy.

Jan Kerbr, Dora Štědroňová, Jan Burian

Gdaňské divadlo Teatr Wybrzeze přiveze do Plzně interpretaci antického dramatu Trójanky  o válce, osudu žen a barbarství vítězů režiséra Jana Klaty, který byl mnohokrát oceněn za originální a progresivní interpretace divadelní klasiky. „Kromě Polska Klata režíruje po celé Evropě, včetně Prahy, a je znám i divákovi našeho festivalu. V jeho inscenacích se odráží režisérův nonkonformní, často provokativní postoj i silná společenská a politická angažovanost,“ vysvětluje Dora Štědroňová.

Dvě polské scény, krakovský soubor Teatr Łaźnia Nowa a Nowy Teatr z Varšavy, přijedou s inscenací Návrat do Remeše  režisérky Katarzyny Kalwat. Inscenace vychází ze slavné knihy francouzského sociologa Didiera Eribona. „Vypráví příběh samotného autora, který se kdysi z dělnického prostředí Remeše odstěhoval do Paříže, prošel coming outem, společensky postoupil – a teď, po otcově smrti, se vrací do rodného města a poměrů, ze kterých vzešel. Návrat do Remeše je jakousi osobní zpovědí a zúčtováním,“ líčí Michal Zahálka.

V hlavních rolích inscenace Děti  na motivy povídek Boženy Slančíkové Timravy v režii Michala Vajdičky se představí slavná generace herců Slovenského národného divadla v čele s Emílií Vášáryovou a Emilem Horváthem, po jejich boku pak nejmladší členové souboru. „Tentokrát se tandem Daniel Majling – Michal Vajdička nechal inspirovat povídkami U Kanátov a Žiadna radosť, které spojuje tradičně nesentimentální Timravin pohled na rodinné i společenské vztahy, v tomto případě zaměřený na téma rodičů a dětí,“ přibližuje Jitka Sloupová.

Zvolenské Divadlo Jozefa Gregora Tajovského představí v Plzni dokumentární inscenaci Jsme krajina / Příběh lidí, přehrady a času českých tvůrkyň Petry Tejnorové a Marty Ljubkové o vodním dílu Slatinka na středním Slovensku. To sice nestojí, ale jeho budování představuje ekologický a hlavně společensko-politický odraz toho, jak žijeme. „Je to drama občanské zodpovědnosti, individuálních osudů, drama řeky a jejího údolí. Inscenace dává prostor všem stranám konfliktu, ale také samotné přírodě a účinkujícím hercům a herečkám. Výsledek je jevištní esejí o krajině, jíž jsme všichni součástí,“ doplňuje Michal Zahálka.

Domácí soubory v rámci hlavního programu představí výběr z toho nejlepšího, co vzniklo na domácích scénách za uplynulou sezonu. „Výběr domácích inscenací reflektuje ve zvýšené míře složitost života na této planetě i jejích politických důsledků,“ uvádí dramaturg Jan Kerbr.

„Řada inscenací z naší dramaturgie vznikla za účasti českých a ukrajinských či běloruských tvůrců a odráží současné otázky jako válka, protivládní protesty nebo migraci,“ upozornil Roman Černík, umělecký ředitel Johan, z. ú. Autorská inscenace Mnémosyné  mezinárodní tvůrčí skupiny se pod vedením běloruské režisérky a občanské aktivistky Aksany Haiko věnuje paměti. Taneční inscenace Vyjdu z lesa, vyjmu páteř ze svého hřbetu a budu ji mít místo meče  pro čtyři tanečnice vznikla v rámci platformy Pulsar na základě textu běloruské dramatičky noname67 a opírá se i o přímou osobní zkušenost běloruských tvůrců s potlačenými protesty. Ve festivalové nabídce prostoru Moving Station naleznete i řadu dalších projektů uchopujících aktuální ožehavá témata, jimž dominuje uprchlictví, ale zároveň nová potkávání, často s tvůrčím výsledkem.

Z open air programu pořadatelé doporučují neminout vystoupení italského souboru Ateliercuncheon s inscenací Krysař.  Z panelových diskusí pozornost jistě bude poutat ta, kterou vyvolaly Divadelní noviny.