Z tiskových konferencí

II. premiéra muzikálu Mozart! v Městském divadle Brno zaznamenala obrovský úspěch. Publikum dýchalo s interprety, ti opět odvedli špičkové výkony a po právu si mohli vychutnat dlouhotrvající upřímné standing ovations. Potlesk patřil i v sále přítomným autorům muzikálu, Michaelu Kunzemu a Sylvesteru Levayovi, kteří do Brna přijeli na pozvání Stanislava Moši. Ředitel Městského divadla Brno přivítal oba vzácné hosty i druhý den na mimořádné tiskové konferenci.

Michael Kunze se v evropské hudební branži pohybuje již od 60. let. Je předním německým textařem, psal mj. i pro Karla Gotta, spolupracoval s Karlem Svobodou, byl gramofonovým producentem. V 80. a 90. letech letech se zařadil mezi nejvýznamnější osobnosti evropského muzikálu. Do němčiny také přebásnil téměř celé dílo A. L. Webbera a T. Rice. Napsal libreto k několika vlastním muzikálům (např. Hexen hexen, Elizabeth, Mozart!, Rebecca, Marie Antoinetta). Jeho muzikály se hrají po celém světě, včetně divadelních scén na Broadwayi. Zajímavostí je, že je pražským rodákem, ale kvůli poválečnému odsunu Němců byla jeho rodina nucena Prahu opustit. Prahu navštívil pak až v roce 1968. Nyní žije v Hamburku.
Sylvester Levay je světoběžník v tom pravém smyslu slova, pochází z rozhraní Maďarska a bývalé Jugoslávie, žil v Mnichově, ve Vídni nebo Los Angeles. Je držitelem hudební ceny Grammy. Spolupracoval s mnoha významnými osobnostmi americké kinematografie, jeho hudba zní ze známých holywoodských filmů. Je samozřejmě autorem hudby k výše zmíněným muzikálům.

„Oba dva autoři jsou nejen evropskou, ale skutečně světovou špičku ve svém oboru. Jsou to hráči, kteří v oblasti muzikálu hrají světovou ligu,“ uvedl překladatel Michael Prostějovský, který muzikál Mozart! přebásnil do češtiny v rekordním čase pěti měsíců. (Na kvalitě to ale vůbec nepoznáte.)

Sylvester Levay, Michael Kunze

Sami tvůrci muzikálu Mozart! zatím považují za nejlepší tokijskou verzi. Jak obstálo Městské divadlo Brno? Tato otázka visí ve vzduchu, nemůže nezaznít, v napjatém tichu je očekáván verdikt autorů. První si vzal slovo Sylvester Levay, autor hudby:
„Pro nás je vždy zajímavé slyšet zpívat náš muzikál v jazyce, který neovládáme. Když nemůžeme ocenit básnický převod textu, všímáme si o to více akustické stránky jazyka, jak pasuje k hudbě. Z tohoto pohledu jsem příjemně překvapen. Adaptace do vašeho jazyka bude podle všeho velmi zdařilá. Vedle toho se také s potěšením soustředíme na pozorování reakcí diváků, zajímá nás, jaké muzikál vyvolává emoce. Zde v Brně bylo publikum jednoznačně vtaženo do hry, můj dojem je, že se náš muzikál divákům velmi líbil, publikum reagovalo úžasným způsobem. Tohle jsme vážně nečekali.
Nemohu udělat přesné srovnání různých verzí muzikálu Mozart! Každá inscenace je logicky jiná, což vyplývá z různých mentalit země, kde se hraje. Možná jste zaznamenali, že si nejvíce ceníme verze, která je uváděna v Tokiu. Tamní provedení bylo nesmírně emotivní. Osobně jsem nadšen, že také brněnské nastudování Mozarta skvěle pracuje s emocemi, o to přesně nám šlo! Toto provedení je navíc plné fantazie, nepamatuji se, že bychom se s takovou intenzitou fantaskní roviny nejen v případě Mozarta, ale i jiných našich muzikálů setkali. Velmi si vážím i toho, že muzikál byl nastudován v repertoárovém divadle, souborem, který zároveň zvládá podstatně širší dramaturgii od největších muzikálových děl až po činohru. Hlavní protagonisté večera v čele s famózním Alešem Slaninou hráli velmi dobře, koncentrovaně, hráli to srdcem, což myslím diváci okamžitě vycítili.
Jako ješitný skladatel nemohu vynechat hodnocení práce orchestru. Věnoval jsem tomu velkou pozornost. Sledoval jsem je tak, že doufám, že snad ze mě nebyli nervózní. Nechceme vás zahrnovat samými komplimenty, moc dobře víme, jak náročný muzikál jsme spáchali. To tempo je místy ďábelské, viďte? Tedy cítil jsem z orchestru individuální bravurnost každého z jeho členů, ale přece jen se tu a tam vyskytlo pár maličkostí, které nebyly úplně v pořádku. Ano, v několika momentech nebylo zcela v pořádku tempo, ještě nebyla zcela vybalancovaná souhra orchestru, ale věřte, že to jen ze mě mluví hnidopich, jde o maličkosti, které vyřeší usazení během repríz. K tomuto hodnocení přistupuji s obrovským respektem, opět s ohledem na fakt, co všechno má toto divadlo na repertoáru. Upřímně se rád po čase zúčastním některých repríz, zajímají mě další alternace, jak na jevišti, tak v orchestru.“

Libretista a textař Michael Kunze pokračoval v hodnocení takto: „Srovnávání, co je lepší a co horší, to snad ani po mně nechtějte. Každé opravdu umělecké dílo je jedinečné a individuální, a srovnávat můžeme jen obtížně. Také nechci přehnaně lichotit, moc to neumím, ale představení se mi opravdu hodně líbilo a bezprostředně po premiéře jsem intendantovi divadla a hercům řekl: Vy jste náš muzikál o Mozartovi zase vzkřísili a dali mu nový život. Jsem potěšen tím, jakým způsobem se tvůrcům povedlo předložit divákům náš základní záměr. Za prvé odbourat odstup naší doby k Mozartovi a za druhé neprezentovat na jevišti geniálního skladatele, ale člověka. Tato divadelní hra totiž hovoří všeobecně o problému mladého člověka, o jeho boji s tak zvanými konvencemi a jaké to obvykle mívá důsledky. Publikum dobře pochopilo, jak takto nadaný umělec se může stát proti své vůli ovládaným objektem. I tuto zdánlivě paradoxní rovinu jsem se snažil do libreta vložit. Téma muzikálu vůbec není záležitostí minulosti, jak se na první pohled může zdát, ale současného pocitu. Autora vždy potěší, když záměr textu je dramaturgicky správně uchopen, to je pak vše pro diváka hmatatelněji rozpoznatelné. A něco z těch myšlenek si odnese domů. Biografickému zpracování tématu jsem se vyhýbal, myslím, že by něco takového na jevišti ani nefungovalo.“

Myšlenku na mozartovský muzikál oba tvůrci nosili v hlavách snad deset let, jak také prozradili. Napsat podprůměrný muzikál za půl roku není jejich styl... „Když jsme společně nahlíželi na tuto odvážnou ideu ze všech možných stran, Michael Kunze se zmínil o tom, aby postava Mozarta z případné inscenace vystoupila jako člověk, ne jako skladatel. Ale já chtěl mít na jevišti i toho génia. Dopadlo to tak, jak jste viděli: vedle „velkého“ rebela Mozarta necháváme dějem procházet malé „porcelánové dítě“, které je tím ztělesněním dokonalosti génia,“ přibližuje zrod muzikálu Sylvester Levay.

Michale Kunze: „Možná v malém Amadé je nějaká substance workholika, ale rozhodně si nemyslím, že Mozart byl workholik, pracoval čistě technicky. Dokonce to na jednom místě říkáme. Mozart měl vše složeno v hlavě, pro něj bylo utrpení to přenést na papír.“

Sylvester Levay: „Ta geniální hudba z něj vybublávala jen tak mimochodem, ale zároveň tato geniální schopnost ho zcela ovládla. V ten okamžik, kdy jsme si řekli těchto pár tezí, přestal jsem něco dalšího vymýšlet a ihned jsem byl rozhodnutý, ba přímo pohlcený myšlenkou, že se pokusím zkomponovat takový muzikál, který se ani náznakem nebude blížit revui s Mozartovou hudbou. Kdybych použil, no spíše zneužil původní hudbu pro tento účel, asi by mě ta práce ani nebavila. Bylo jasné, že je před námi jediná cesta, kterou se můžeme vydat. Příběh Mozarta-člověka vyprávět pomocí současné hudby s tím, že celou hrou necháme procházet malého génia, který na jeviště přináší úryvky, drobné citace vycházející z té krásné Mozartovy hudby. Nicméně svádělo to, přiznávám se, vzít z Mozarta více.“

„Nezapomínejme, že v mozartovské době vrcholí osvícenství. „Nadpozemská“ Mozartova hudba jako by tam nepatřila. Tehdy byl svět najednou plný racionality. Konflikt, který logicky musel vzniknout, je podle mého názoru divadelně velmi nosný. Mozart nechápe, že ten racionální svět kolem mu nerozumí,“ dodal Michael Kunze.

Muzikál Mozart! stejně jako další z tvůrčí dílny Kunze – Levay je žánrově, dá-li se to tak definovat, označován jako drama-muzikál.
„Pojem drama-muzikál se nějak vžil,“ usmívá se Michael Kunze. „Přitom toto označení byla jen taková pomůcka, abychom se drželi zadání, které si vždy na začátku práce dáváme. Vždy se snažíme o svůj styl, který se nepodobá broadwayskému revuálnímu chápání muzikálu. Evropské divadlo, hudební nevyjímaje, vždy vycházelo z dramatického konfliktu nebo z vyprávění příběhů, zatímco broadwayský muzikál má kořeny v kabaretech a varieté. Evropský muzikál jde po příběhu a evropským divákům to bylo, je a bude zkrátka bližší. Zároveň obdivuji tradici právě broadwayského muzikálu, ale já neumím nic revuálního napsat. V každém případě jakákoliv myšlenka na spojení divadla a hudby je báječná a neustále inspirujícím motorem pro mou práci. My jen chceme vytvářet příběhy a podporovat je silnou sdělnou hudbou. V principu hudební divadlo, jak jej tedy vnímáme my, může vyprávět jakýkoliv příběh. Připojím ještě jednu provokativní myšlenku, a to, že jediná živoucí forma hudebního divadla dnes je muzikál.“