Z tiskových konferencí

Dramaturgie Divadla v Dlouhé nerazí ve své koncepci jednotné tematické celky, cílem naopak je rozmanitost. Jedna věc společná tu ovšem je, v Dlouhé se poměrně často sahá po textech, které se na divadle zdají být nehratelné, nebo ještě nebyly uvedeny. Tentokrát volba padla na „fosilně čítankovou“ (slova hostujícího režiséra Martina Františáka) Vlčí jámu, psychologický román Jarmily Glazarové z roku 1938. Martin Františák ale rychle dodal, že je jako tvůrce vždycky potěšen, když je takto znovunalezen zdánlivě neaktuální autor, zasutý kdesi v čítankách, a když se v jeho díle objeví pro dnešní divadlo velká dramatická postava.

S dílem Jarmily Glazarové se Martin Františák setkal před dvěma lety, při práci na adaptaci jejího baladického příběhu Advent v Jihočeském divadle. „Tehdy mě prozaické dílo Jarmily Glazarové okamžitě zaujalo tím, co mě láká nejvíce i na divadle: vytváří postavy, které mají silný dramatický dráp a které se uchylují až k takovým běsům nebo až k šílenosti, podobně jako to známe u postav psychologického realismu. A tak vznikl nápad zahledět se do „Vlčí jámy“, která zdánlivě vypadá jako dílo pro divadlo nerealizovatelné. Těžištěm pro naši adaptaci se stala nádherná postava tety Kláry, která je takovým heroickým ztělesněním typické „českomoravské“ matky, jíž nechybí přehršel lásky, stejně tak přehršel krutosti a vedle toho v sobě dokáže projevit všechny ty maloměšťácké krutosti a hlavně starosti. Prožívá uvnitř přesně to, čemu v dramatech obvykle říkáme běsi.“

Veronika Lazorčáková, Štěpán Otčenášek, Martin Františák, Marta Ljubková, Barbara Herz (foto: Michal Novák)

Pravidelně se v repertoárech našich divadel objevují silná venkovská dramata. Oproti nim dramatické příběhy z prostředí maloměsta na jevištích téměř nenajdete. „Vlčí jáma nám přišla jako výborný materiál pro to, abychom se pokusili najít v něčem, co je zdánlivě staré nebo zapomenuté, něco velice aktuálního a čerstvého, něco, co otevírá lidské vztahy nejen v té první rovině, ale i v té druhé třetí, až třeba v rovině určitého nevědomí, určité přízračnosti, která souvisí se samotným jazykem Jarmily Glazarové. Je plný metafor, jinotajů, místy je to jazyk vyloženě básnický. Právě tento specifický jazyk jsme se pokusili použít nejen v té verbální složce, ale významně také ve scénografii,“ říká Martin Františák. „Našli jsme něco, co nás vzrušovalo a co by mohlo být dráždivé i pro diváky. Zbývala důležitá maličkost: najít herce,“ dodal.

Divadlo v Dlouhé proto přizvalo k hostování Helenu Čermákovou, zkušenou herečku, kterou diváci znají především z inscenací Městského divadla Zlín. Vedle ní byla obsazena subtilní Veronika Lazorčáková, která se od této sezony stává členkou souboru DvD. Roli „tajrtlíčka Bobečka“ si zahraje Jan Vondráček a v roli charismatického doktora uvidíte Miroslava Táborského. „S těmito herci mi už bylo jasné, že s tím něco svedeme,“ poznamenal s úsměvem Martin Františák.

Štěpán Otčenášek představuje novou posilu v souboru DvD, Veroniku Lazorčákovou (foto: Michal Novák)

Vlčí jáma bude na jevišti Divadla v Dlouhé předvedena ve vlastní interpretaci, tvůrci divadelní adaptace z filmové předlohy nevycházeli (film natočil v roce 1957 režisér Jiří Weiss s Jiřinou Šejbalovou, Janou Brejchovou a Miroslavem Doležalem v hlavních rolích), i když pracovali vlastně podobně jako tehdejší filmaři, obsáhnout všechny motivy z románu je nemožné.

„Vzpomínka na film je jistě silná a i diváci budou mít v paměti právě film, nikoli literární předlohu, což je pro nás samozřejmě v mnoha ohledech ošemetné. Jako nejnosnějším jsme zvolili příběhy různých typů lásek,“ přibližuje dramaturgyně Marta Ljubková a k divadelní adaptaci dodává: „Urazili jsme cestu od poměrně mnohomluvného scénáře až k výsledku, který je velmi jemně vycizelovaný, kde každé slovo hraje svoji roli a jak to tak v inscenacích Martina Františáka často bývá, obraz ve všem má rovnocennou, ne-li dominantnější roli. Doufám, že se nám podařilo vystavět inscenaci na podkladě nálady, atmosféry, barvy, zvuku a samozřejmě hereckého výkonu mnohem více, než jenom na základě převodu literárního díla.“

První měsíce 19. sezony Divadla v Dlouhé kromě premiéry Vlčí jámy budou patřit přípravám na uvedení malé inscenace, která vzniká v rámci cyklu Krátká Dlouhá. Mladá režisérka Barbara Herz nazkouší s herci DvD „scénický kalendář o počátku moderní doby“, který je dramatizací knihy Floraina Illiese nazvané 1913. Premiéra je plánována na polovinu října a mimo jiné odstartuje již 6. ročník festivalu 13+.

O lásce a o ničem
Takový je název další (již páté!) sbírky veršů Jana Borny. Stejně jako všechny předchozí i tato knížka bude slavnostně pokřtěna za účasti herců a diváků – stane se tak v neděli 28. září v divadelní kavárně. Básně z nové sbírky čtou Miroslav Hanuš a Miroslav Táborský, písně z Kabaretu Kainar-Kainar hraje a zpívá herecká kapela Divadla v Dlouhé.

Z aktuálních novinek ještě vybíráme, že před pár okamžiky byly spuštěny nové webovky divadla, a pro ty, kteří nemají rádi přestávkové fronty na občerstvení v divadelním baru, bude spuštěna nová služba „Rezervace na přestávku“, kdy si před představením objednáte (a zaplatíte) občerstvení, které pro vás bude o přestávce připravené na stolečku s vaším jménem.

-mys-