Z tiskových konferencí

režisér Petr Svojtka a Květa Fialová

Městská divadla pražská připravují nový projekt k jubileu herečky Květy Fialové, která v MDP strávila více než padesát let. Benefice oblíbené umělkyně pod názvem Fialové Květy štěstí se představí v Divadle Rokoko a měla by se stát (na rozdíl od benefice Lubomíra Lipského) pravidelnou součástí repertoáru.

„Květa Fialová je femme fatale českého herectví, ale také dáma s úžasnou životní filozofií a svérázným smyslem pro humor. Ve svém náhledu na svět inklinuje k východním filozofiím. Její maminka byla buddhistka, tatínek legionář a celý její život byl zcela výjimečný,“ říká o herečce umělecký šéf MDP Petr Svojtka, který společně s dramaturgem Jiřím Janků projekt inicioval.

„U nás v Městských divadlech pražských máme milou povinnost vzdávat hold hereckým legendám...,“ bere si slovo Jiří Janků..., ale paní Květa Fialová hned do toho s kouzelným úsměvem vstupuje...: „Povinnost? To zní strašně.“
„Je to pro nás radost a bylo řečeno ´milá´ povinnost,“ kontrují autoři projektu. „Od jara se scházíme, do toho přišlo jakési jubileum paní Květy, o němž se psalo snad všude, a tak jsme raději vše začali přepracovávat, abychom nabídli jiný pohled. Nevznikl klasický scénář, ten se tvořil na zkouškách,...“ přibližuje Jiří Janků...
„Já to vysvětlím,“ odzbrojuje přítomné paní Květa, „každá zkouška byla mejdan. Teď nám to vedení divadla zakázalo. Už se prý blíží premiéra.“

Vzhledem k charakteru benefice žádné představení nebude stejné, neměnný bude pouze okruh témat, jak vysvětluje Petr Svojtka: „Bude to o jejím životě, o lidech, které potkala, povídáme si o rodině, hercích nebo i o buddhismu, zkrátka tato benefiční inscenace se bude držet čtrnácti neměnných kapitol. Spoluúčinkující herci dotvoří rámec tím, že budou průvodci či moderátory večera, občas něco zahrají. Když se scénář zadrhne, tak je domluveno, že zazpívají. Máme nachystáno na každé představení i jedno překvapení. Vždy na jevišti přivítáme speciálního hosta, který bude do poslední chvíle tajemstvím, pro diváky a mnohdy i pro nás.“

„Já to asi taky nebudu vědět, jen mi řekli, ať si vyberu pár jmen... A tak jsem si napsala o Dalajlámu, Václava Havla, Jaromíra Nohavicu, Arnošta Lustiga, Václava Postráneckého, Viktora Preisse... Jenom Klause nechci,“ sděluje Květa Fialová.
„Se všemi, kromě první osobnosti, samozřejmě vedeme jednání,“ směje se Petr Svojtka. „Tihle jmenovaní se jistě někdy objeví, přijdou na jeviště paní Květu pozdravit, jen nevíme kdo kdy.“

režisérka Lída Engelová, Lucie Pernetová, zástupkyně estonského velvyslanectví v ČR Ingrid Amer a překladatel Jonatan Tomeš

Druhou listopadovou premiérou Městských divadel pražských je inscenace režisérky Lídy Engelové Tajemné rozcestí estonského autora Jaana Tätta, která bude uvedena na scéně Divadla ABC.

Tajemné rozcestí je první estonská hra uvedená v ČR. Přitom se k ní režisérka Lída Engelová dostala oklikou. Při svých cestách za divadelními novinkami objevila hru estonského dramatika v Londýně, kde zjistila, že je zdejšími kritiky vysoce ceněna. Titul „Ristumine peateega ehk muinasjutt kuldkalakesest“ (tedy Tajemné rozcestí aneb Zlatá rybka splní každé přání) je s úspěchem uváděn v mnoha evropských zemích pod názvy The Highway Crossing. A jenom v Německu je momentálně nasazen v padesáti divadlech... Ve své zemi je autor hry též populárním zpěvákem či písničkářem. Dokonce i vášnivým, leč neagresivním ekologem.

„Tajemné rozcestí je parafrází na pohádku o zlaté rybce. Je však i hrou o zázracích, lásce a penězích. Objevila jsem ji při jedné ze svých cest za novými hrami v Londýně v divadle Arcola. Inscenaci jsem neviděla, ale zaujaly mě názvy kritik: ´Moderní pohádka o třesku mezi láskou a penězi, Tätteova chytrá, magická, lákavá hra je o zázracích a penězích,´“ říká Lída Engelová o chystaném titulu a doplňuje: „Je to taková pohádka pro dospělé. O děravé naději, že by láska a peníze mohly být slučitelné. Text se bez námahy pohybuje od bajky ke společenskému komentáři, od komedie k filmovému thrilleru. Osciluje mezi detektivkou a lyrickým útvarem, přitom je to docela legrace. Naše skupina zkouší ve větším divadle, ale na jevišti budeme mít méně herců. V čele s hostem z Národního divadla Ladislavem Mrkvičkou, který s chutí přijal hlavní roli záhadného Osvalda Kogera.“

Do češtiny hru přeložil Jonatan Tomeš, který na tiskové konferenci zmínil i jednu zajímavost rodného jazyka Jaana Tätta: „Na překladu hry se mi pracovalo dobře, neboť autor bravurně ovládá techniku dialogů. Jsou skvěle napsané. Což se u jiných současných dramatiků říci nedá. Obtížnější bylo snad jen hledat správnou míru vulgarismů a také jsem si musel dávat pozor na to, abych správně vyložil situace a jednání postav. Estonština totiž nezná rody. Zato mají 14 pádů...“

Na závěr Lucie Pernetová všechny ujišťuje, že na rozdíl od zkoušek benefice Květy Fialové v Divadle Rokoko, jejich skupina, připravující Tajemné rozcestí v Divadle ABC, rozhodně nemá každou zkoušku mejdan. Přesto všichni věří, že půjde o text pro diváky zajímavý, napínavý a hlavně zábavný.