Z tiskových konferencí

Ani krátce po návratu z jedenáctidenního zájezdu v kolumbijské Bogotě činohra Národního divadla v čele s uměleckým šéfem a režisérem Michalem Dočekalem nezahálí. Místo odpočinku finišují přípravy na uvedení klasické francouzské komedie Bláznivý den aneb Figarova svatba, která nikterak nezestárla. Její děj a všechny zápletky snad ani netřeba mnoho představovat. Ve svůj svatební den brání sluha Figaro svou lásku Zuzanku před milostnými nároky hraběte Almavivy... „Bavíme se Figarovým důvtipem a fandíme jeho odvaze důrazně se ptát, proč existuje vrstva vyvolených, která si nárokuje pouze výsady a výhody. Figaro vítězí chytrostí a energií nad privilegovaným postavením svého pána. Nezávazná a vtipná komedie vystihla ducha své doby účinněji než moudré traktáty. Předznamenala a ohlašovala změnu v době, kdy ti nahoře si dovolovali už příliš. Je až s podivem, jak se více než po dvou stoletích stává společenská rovina hry znovu aktuální,“ říká dramaturgyně Daria Ullrichová.

Richard Krajčo, Jana Boušková, Aleš Březina, Michal Dočekal, Daria Ullrichová,
Miroslav Donutil, Kateřina Winterová

Vskutku Figaro prohlédl „umění“ vysoké politiky jako nikdo jiný. Jeho slova, až je z jeviště uslyšíte, si zaslouží pozornost. Je ve svých rozverných soudech přesný, ne-li mnohem trefnější, než jak slyšíme od vážených politických komentátorů toho reálného divadla.

Z podtitulu se stal titul, resp. činohra Národního divadla užije pro inscenaci název, který je v zahraničí běžný, u nás méně. Má to i ryze praktický důvod, neboť ND má na svém repertoáru stejnojmennou Mozartovu operu. „Pustili jsme se do takového dobrodružství. Snažíme se zachovat rozměr originálu, ducha díla, chceme zobrazit to, co se nedá pominout, ale co bylo trochu zatlačeno Mozartovou operou, zároveň jsme se inspirovali i tím, co bylo přidáno do libreta opery. Beaumarchaisova zápletková komedie je žánrově mnohovrstevnatá, je v ní spousta společenské rezonance, která ve své době měla ohromný dopad. Stáli jsme před úkolem zachovat komedii se společenskou relevancí a propojit ji s podstatnou hudební složkou. Co je důležité, nesnažíme se dělat operu ani její části. Mám-li to shrnout, vytváříme něco jako cover verzi Baumarchaise inspirovanou Mozartem,“ popsal Michal Dočekal.

Jana Boušková, Aleš Březina, Michal Dočekal, Daria Ullrichová, Miroslav Donutil

„Naše adaptace znamená jedno velké zkrácení, jinak bychom se dostali na čtyřhodinovou stopáž,“ poznamenala Daria Ullrichová, která dále tuto hru označila za skrz na skrz frivolní: „Pojednává o sexu, lásce, posteli, koketování atd. To je její základní rozměr, z něhož ostatně vycházel i Lorenzo da Ponte v libretu k Mozartově opeře. Ovšem Beaumarchais má ještě jednu rovinu, to je ta společenská. Bez skrupulí poukázal na to, jak se vygenerovala vrstva lidí, kasta, která si osobuje právo žádat, dostávat a brát. O jeho Figarově svatbě je známo, že byla jedním z inspirujících popudů k eskalaci dění kolem Velké francouzské revoluce. Přímočarou aktualizaci citující dnešek však nečekejte. Snažili jsme se zachovat jen princip a podstatu, ono to bude dostatečně výmluvné... Kdo se nepoučí z dějin, je odsouzen prožívat je stále znovu...“

Michal Dočekal k tomu dodal: „Když se zákonodárci, kteří zákony píšou, jich pak vůbec nedrží, hýbalo to žlučí lidí tehdy, to samé platí i teď. Řekli jsme si, že se nebudeme nervovat a osobní rozčilení kdekoho z nás přenášet do divadla tribunovou formou. Tato hra by se měla hrát s lehkostí a nadhledem, její účinnost je silná i tak.“

Hudebnímu skladateli Aleši Březinovi Národní divadlo nabídlo v posledních letech krásné příležitosti, z činoherních inscenací jmenujme Věc Makropulos či kontroverzního Krále Leara. Nyní to bude Figaro. „Byť je činoherní, pořád jsme ve Stavovském divadle, které je s Mozartem neoddělitelně spjaté. Michal Dočekal obsadil herce, kteří dokonce jsou i zpěváky či zpěvačkami, v tom tkví další výzva,“ říká Aleš Březina a dodává: „V naprosté většině pasáží nikdo nepozná, z čeho vycházím, Mozart je tam přesto všudypřítomný, jenom to asi poznáte v několika málo prominentních momentech. Hudba nemá za cíl být poctou Mozartovi, především musím respektovat vtipnou a duchaplnou hru, kdy se spontánně smějete už na první čtené zkoušce. Zadání od Michala Dočekala znělo, aby hudby bylo hodně, ale ne v podobě opery pro činoherce a už vůbec ne v podobě muzikálu, písničkálu nebo nějakého novopatvaru, kterých je beztak mnoho. Naší ambicí bylo, aby zpívané části vycházely takřka nepozorovaně z mluveného slova a zpívané části nepozorovaně v mluvené slovo opět přecházely.“

Aleš Březina, Michal Dočekal

Zatímco ve Věci Makropulos měl Aleš Březina k dispozici tři hudebníky a v Learovi čtyři, nyní jich má pět. Což si skladatel pochvaluje. „Pan Březina je rozpínavý umělec...,“ komentuje to se smíchem Michal Dočekal.

Titulní role Figara se zhostí Richard Krajčo, herec, který je srdcem víc zpěvákem. „Ano, dobrovolně jsem abstinoval, nic jsem na divadle delší dobu nezkoušel, protože jsem se věnoval oboru, který je mi bližší. Nyní zas máme pauzu s kapelou, tak jsem přijal nabídku na Figara, zvláště když mi šéf činohry slíbil, že se tam nebude moc zpívat. (smích) Jsem rád, že si můžu v této bláznivé komedii s mnoha vtipnými postavami zahrát. Jenom já hraju takovou suchou postavu... (smích)“

Richard Krajčo, Jana Boušková, Aleš Březina, Michal Dočekal, Daria Ullrichová, Miroslav Donutil

„Na mne už zbyl stárnoucí hrabě Almaviva,“ durdí se naoko Miroslav Donutil. „Je to ale moc pěkná postava takového záletníka, jen nedovedu pochopit, jak ve svých letech může pořád myslet na sex, ale snažím se tomu věřit. Také je těžké uvěřit, jak Almaviva může být tak krásné hraběnce nevěrný s cuchtama z lidu. Je to nejen nemorální, ale až Kateřinu Winterovou v nádherném kostýmu uvidíte, zdá se to být i nemožné.“
„To není podstatné, princip této komedie je podobný, jako bys potkal Pohlreicha u stánku s buřtama na Václaváku,“ glosuje Michal Dočekal.
Miroslav Donutil se také těší na píseň své postavy. „Jo, stojí za to. Je neuvěřitelná a tolik protkaná textem, že ani onomatopoičtí milovníci to nepochytají. Skladatel navíc předepisuje zběsilé tempo...“

Miroslav Donutil, Kateřina Winterová

Výtvarné stránce inscenace budou dominovat kostýmy. „Já dělám krásnou vázu za 380 tisíc v prázdném prostoru, a všichni ji obdivují,“ říká v nadsázce Kateřina Winterová. „Já s tím úplně nesouhlasím,“ oponuje Michal Dočekal, „protože s tím kostýmem pěkně pracuješ. Například tam Kateřina dělá figuru, kterou jsem si pracovně nazval rozteklá zmrzlina, a vážně je to úžasné.“
„Jí se to pracuje, když hrabě utratil všechny prachy za hadry pro ni.“ (vsuvka Miroslava Donutila)
Jedno je jisté, kostýmy inspirované rokokovou módou vždycky jsou velkou příležitostí pro výtvarníka. Kostýmy navrhla Kateřina Štefková.

-mys-