Z tiskových konferencí

Divadlo Na Fidlovačce nepolevuje ve svém tempu a uvede premiéru napínavé retro-komedie Curtha Flatowa o profesionálním lupiči a jeho dětech. Ty sice dobrodružné dětství nemine, ale co dělat, když se v dospělosti věnují vážené práci a tatínek znovu chystá lup století?...
Jak s nadsázkou uvedl ředitel Fidlovačky Tomáš Töpfer: „Jsme sami sobě konkurenty, když máme jednu premiéru za druhou.“

Komedie Jak vyloupit banku svým situačním charakterem, který ale nepostrádá určitý přesah k vážnějším problémům, jako by si přímo říkala o zařazení na repertoár Divadla Na Fidlovačce. Od své české premiéry v roce 1983 v Horáckém divadle Jihlava (v režii nedávno zesnulého Pavla Háši) nebyla tato hra nikde uvedena, těžko ji někdo bude znát, a tak opět můžeme dramaturgii Fidlovačky označit za objevitelskou. Důsledná práce s komediálním žánrem je pro DNF typická, stejně jako hledání méně známých, přesto zajímavých titulů.

K režii inscenace byl osloven Lumír Olšovský, který vedle herectví je také vystudovaným režisérem. Naposledy připravil na scéně Komorní Fidlovačky komedii Miláčci a milodary.
„Lumír Olšovský je nejen výborný herec, ale jako režisér se stává spolutvůrcem tohoto divadla. Myslím, že do stylu Fidlovačky jeho vidění divadla velmi dobře zapadá,“ uvedl Juraj Deák, umělecký šéf DNF.

scénografka Lucie Loosová a režisér Lumír Olšovský

„Curth Flatow je ve své zemi velmi úspěšný autor a tato hra byla v německých zemích inscenována nesčetněkrát v několika divadlech. U nás si snad jen pár pamětníků vzpomene na televizní inscenaci s Josefem Somrem v roli hlavy povedené zlodějské rodinky. Na hře nás láká hlavně to, že není jen situační bulvární komedií, ale má i hluboký lidský příběh. Na počátku se setkáváme s elitním kasařem, který má rodinu a jeho potomci mají opravdu dobrodružné dětství. Jenže mění se doba, děti vyrostly a jako dospělí lidé zakotvili ve společnosti zcela jinak. Nemají mnoho pochopení pro to, že tatínek znovu chystá lup století... Mění se ale také lupiči, mění se technologie loupení, mění se společnost a o tom tuto komedii chceme hrát,“ naznačuje dramaturgyně inscenace Klára Špičková.

Výrazný autorský vklad Lumíra Olšovského dává hře kabaretní stylizaci a přidává i písně. „To ano, o něco takového jsem se snažil, ale trošku se vzpírám označení kabaret,“ říká Lumír Olšovský. „Dávám důraz na hereckou stránku, nechci nic prošpikovaného efekty. Je to vztahová komedie, v níž jde o poměrně složitou otázku lásky v rodině. Diváci nedostanou návod, jak něco vyloupit, ale jak jít za svým cílem. Pokusil jsem se jenom udělat barevnou, vířivou inscenaci, aby komediální zápletka na jevišti žila a vycházela z proměn postav i času.“

Začátek se odehrává někdy v 50. letech. K tomu tvůrci volí komiksovou stylizaci, výjevy ne nepodobné černobílému komiksu. „Jakmile se děj posune o pár desetiletí dopředu, řekněme do doby optimismu a různých Džejárů 80. let, eskalujeme barevnost. Herci tím pádem jsou postaveni před zajímavý úkol: ztvárnit postavy v mládí a pak v pozdějším věku, tedy postihnout, jak se například změnilo jejich myšlení nebo vztah k životu, k práci, ke své rodině. Tyto „dvojrole“ jsou autorem přímo předepsány,“ popisuje zajímavou strukturu inscenace Klára Špičková.

Při zkoušení se Martině Randové podařilo natrhnout si sval, divadlo se proto dodatečně omlouvá za změny v programu. Nyní už by ale mělo být vše v pořádku.
„Tu a tam natrhneme i kulisu,“ kaje se Lumír Olšovský.

Podobně jako pro řadu dalších pražských divadel, jsou budoucí osud a programace Divadla Na Fidlovačce momentálně nejisté. „Na další premiéru vás zatím nezveme,“ oznamuje Tomáš Töpfer. „V prosinci se možná dovíme, jestli po kolečku pseudorozdělování budeme, či nebudeme požívat grantu na další období. Situace to pro nás, věřte, není příjemná, protože nemůžeme plně plánovat pokračování sezony. Až 17. prosince má zasedat Rada magistrátu Hlavního města Prahy. Opět na poslední chvíli. Že tím uvrhují mnohá kulturní zařízení do těžko představitelné nejistoty, asi nikoho nezajímá. Nezbývá nám nic než čekat, jestli ve složité ekonomické situaci se podaří zajistit chod našeho divadla...“