Z tiskových konferencí

Komedie Vrátila se jednou v noci předního současného autora argentinského divadla Eduarda Rovnera úspěšně obletěla celý svět. Hraje se i u nás, například v pražském Divadle na Vinohradech.
Zápletka děje je poměrně jednoduchá: Starý mládenec Manuel pravidelně navštěvuje hrob své matky, aby jí vždy vylíčil, co nového se mu přihodilo. Skutečnost si lehce přibarvuje, některé věci zamlčí, jenom aby se matce jevil v lepším světle. Když jí jednoho dne oznámí, že se konečně chystá oženit, očekává ho po návratu domů neuvěřitelné překvapení...
V Městském divadle Brno hlavní roli matky Fanny ztvární Zdena Herfortová a jako jejího syna Manuela uvidíte Erika Parduse.

Emil Horváth, Zdena Herfortová

Inscenaci připravuje Emil Horváth, herec a režisér Národního divadla v Bratislavě. Ke své práci v MdB uvedl: „Pokud inscenujeme klasiku, hledáme ve hře nějaké sdělení, které by mělo blízko k současnosti. V případě hry Vrátila se jednou v noci nám tento úkol odpadá, ale nic nám to neulehčuje. Hru jsem poprvé četl, když moje maminka těžce odcházela z tohoto světa. Možná i díky této souvislosti mě ten text velmi dojal, ale i nadchnul svým humorem. Stoupenci stoicismu hlásají – pokud žiješ, nemusíš se o smrt zajímat a když smrt přijde, ty už neexistuješ, proto se už nemusíš smrti bát. Je to pěkné uklidnění, že? Jenže Eduardo Rovner má ve své hře daleko lepší nápad – postava i přes svoji smrt začne opět existovat, naprosto přirozeně, ač se nám to může zdát jako hodně absurdní východisko zápletky. Ta pochopitelně vychází z kultury některých států střední a jižní Ameriky, kde smrt je chápána zcela jinak a vzpomíná se na zesnulé bujaře a vesele. Měl jsem při čtení pocit, že ji autor napsal velmi spontánně, až později jsem se dozvěděl, že byla psána na etapy a dlouhých osm let. Je to humorná hra o životě a smrti, i když je zcela nepochybné, že prezentovat ji na jevišti jako duchařinu by nebylo správné. Její cíl je spíše připomenout divákovi něco z jeho života.“

„Průnik mrtvých do světa živých, není v Latinské Americe ničím zvláštním, na rozdíl od evropských poměrů. Jistě by se našlo mnoho příkladů v dílech tzv. magického realismu,“ upozorňuje dramaturg inscenace Tomáš Steiner.

Jedním z důvodů uvedení této hry je i cílený záměr obsadit do role Fanny, Manuelovy matky, vynikající herečku Zdenu Herfortovou. Ta nejdříve vzpomněla na představení, které nedávno viděla v Divadle na Vinohradech: „Byla to taková zvláštní estráda, ale nemyslím to ve špatném smyslu slova. Lidé se výborně bavili a Jiřina Jiráskovou skrze své životní zkušenosti postavu Fanny hraje úchvatně. S její moudrostí těžko se mohu srovnávat, no tak snad se diváci spokojí s trochou mého temperamentu. Postava Fanny přichází ze záhrobí a paradoxně do všeho vnáší život. Není obludou ani duchem, pro mě je důležité, že veškerý humor vůbec nevychází ze záhrobní tematiky. Není podstatná. Až hru uvidíte, všímejte si autorova poučného humoru, nikoli mentorujícího obsahu. U nás klopíme oči, když se mluví o hřbitovech jako o něčem, co jde mimo život. Přitom není tomu tak. Navíc podle hřbitovů jednoznačně poznáte kulturu národa. Rovner nám hřbitov předkládá místo jako místo pro očistu, zpověď, dialog. Nečekejte hru o kultu pohřbívání, sociologická zamyšlení nad úctou či neúctou k mrtvým, spíše rodinnou tragikomedii, která nádherně pojednává o životě.“

Svět živých a mrtvých nebude na jevišti nijak odlišován. „To nechť vyzní z kontextu dramatické zápletky hry. I klasické náhrobky na jevišti nebudou a je to náš záměr. Výtvarník Peter Čanecký vytvořil scénu náznakovou, hravou. Ani nechceme zdůrazňovat, že hra autorem předepisuje prvky židovské kultury či mentality. Jako podstatný rys hry to pro mě není,“ říká Emil Horváth.

Tomáš Steiner k tomu doplnil: „Nás zajímá lidský faktor a ze židovství snad jen ten specifický humor. Reálné atributy jako les židovských náhrobků skutečně nečekejte...“

„Sice hraji bigotní ženu, ale v jejím dialogu se synem se maximálně odrážejí obyčejné konflikty dvou vnitřních životů. Rovner také vše zakončuje nesmírně důležitým motivem smíření bez ohledu na všechny víry světě, z čehož by si mohli vznít příklad „tvůrci“ všech těch šokujících a následně tragických svárů ve světě. Zde prostě matka očekává, že její syn musí vykvést jako květina, jenže vše je jinak, přesto se nakonec s tím smíří. To je nádherná filozofie, že?,“ zamýšlí se Zdena Herfortová.

Emil Horváth k tomu ještě dodal: „Vrátila se jednou v noci je hra o právu existovat a žít. Napětí hry se odvíjí od konfliktu nějakého názorového kódu o životě a jeho dogmatech, které jsou nám nejdříve předloženy rodiči, ale následně se od nich odchylujeme, neboť člověk se přece jen vyvíjí a vše si stejně zpracuje po svém, žije si po svém, je novou individualitou. V Rovnerově hře z tohoto střetu vznikají zajímavé komediální situace... Ale můžeme hrát o tom, k čemu dojdeme při zkoušení na jevišti, ne o tom, k čemu dojdeme teoretizováním po přečtení hry. Výsledek ať posoudí diváci.“

Městské divadlo Brno počítá s tím, že se pětašedesátník Eduardo Rovner přijede na představení své hry až z Argentiny podívat. „Bude se chlubit své nové mladé manželce, kde všude se hraje. On jezdí velmi rád...,“ směje se Tomáš Steiner.