Z tiskových konferencí

V nové inscenaci činohry Národního divadla vstoupí na jeviště Nové scény téma nosorožectví, čili ztráty lidskosti. Zápletka Ionescova absurdního dramatu je vystavěna na bizarní proměně lidí v tlustokožce a na tom, jak to ostatní, zatím nedeformovaní, vnímají.

Ačkoli Ionescův Nosorožec nepatří u nás mezi jeho nejznámější texty, je to jedna ze základních divadelních her 20. století, která vznikla na pomezí divadla absurdity, existenciálního dramatu, klasické frašky a burlesky. Vypráví příběh lidí z malého města, snad v jižní Francii, ocitnuvších se náhle v podivných osidlech zla, které na sebe bere poněkud směšnou podobu nosorožce. Postupně se všichni ti dobří lidé mění v nosorožce a svůj úděl přijímají s děsivou samozřejmostí. Jeden člověk však vzdoruje. Nedokáže přijmout to, co všichni ostatní, přestože je ustrašený, slabý a nijak výrazného charakteru. Je vším, jen ne hrdinou. Přesto vzdoruje masové metamorfóze. Ionescova hra z roku 1958 byla tehdy chápána jako podobenství neodvratného vzestupu diktatur dvacátého století.

Martin Urban, Michal Dočekal

„V této souvislosti je zajímavé, že to byla první Ionescova hra uvedená v tehdy již – byť čerstvě – socialistickém Československu. Pouhých osm měsíců po pařížské premiéře (1960) ji uvedlo Divadlo E. F. Buriana v režii Karla Nováka. Tento fakt byl sám o sobě kuriózní, vlastně absurdní. Hra, která byla tehdy označována jako podobenství vzniku komunistických režimů a jejímž hlavním hrdinou byl obyčejný a ničím výjimečným neoplývající člověk, který se z důvodů vypadajících dosti pochybně vzepřel davu, se stala jakýmsi dárečkem nově pojmenovanému státu. Uvedení hry prošlo snad jen díky jakémusi momentu překvapení, nebo tomu, že režim sám sebe z „nosorožectví“ nepodezíral,“ přibližuje dramaturg Martin Urban a dodává: „...Jenže je stále patrnější, že tato fraška je podobenstvím nerovného boje člověka s nástupem všech hrozeb moderní doby. Odráží celou škálu podob takového souboje, přičemž na sebe bere pestré kostýmy žánrových odstínů od komedie, přes frašku, drama až po tragédii. Patří nepochybně k nejvýraznějším dílům světového divadla. Bez šrámů přežila módní vlny a dodnes baví a děsí současně. Má svoji zvláštní zábavnost a je to svým způsobem realistická komedie, která se mění ve fantaskní horor.“

Na inscenaci pracuje mezinárodní tým tvůrců. Umělecký šéf činohry Národního divadla Michal Dočekal přizval ke spolupráci světově významného režiséra Gábora Tompu, scénografa Helmutha Stürmera, kostýmní výtvarnici Carmencitu Brojboiu a hudebního skladatele Vasile Sirliho. (Všichni jsou původem z Rumunska, byť pracují po celé Evropě.)

hudební skladatel Vasile Sirli, scénograf Helmuth Stürmer, kostýmní výtvarnice Carmencita Brojboiu, (překladatel), režisér Gábor Tompa, herec David Steigerwald, dramaturg Martin Urban, umělecký šéf činohry ND Michal Dočekal, PR činohry ND Tomáš Staněk

„Takový mezinárodní tým jsme tu ještě neměli,“ pochvaluje si Michal Dočekal. „Také jsem rád, že jsme se po dlouhých diskuzích s režisérem Gáborem Tompou dohodli právě na Ionescovi. Věřím, že se zde na Nové scéně objeví další zásadní inscenace další velké osobnosti dramatu 20. století.“

Režisér Gábor Tompa si velice pochvaloval práci s herci Národního divadla. A české divadlo pro něj vůbec není žádnou neznámou. V minulosti navštívil některá slavná představení v Činoherním klubu nebo Divadle Na zábradlí, nyní ho zaujaly některé inscenace ze současného repertoáru ND, jmenoval např. Racka, Noru nebo Čekání na Godota. „Je to počátek spolupráce mezi našimi divadly, jejichž podobností je moderní interpretace tradičních divadelních her a vedle toho i spolupráce se zahraničními režiséry,“ uvedl Gábor Tompa, ředitel Maďarského divadla v (rumunské) Kluži. ...Instituce zůstala, i když se hýbaly hranice. (Tolik na vysvětlenou toho jakoby nelogického spojení.)

režisér Gábor Tompa

Dalo by se říci, že Gábor Tompa je na Ionescovo dílo specialistou, inscenoval jeho hry již mnohokrát a v řadě evropských divadel. „Ionesco je autor, který nejenže neztratil na aktuálnosti, ale vytvořil moderní divadelní jazyk, který hovoří o aktuálních problémech lidské existence, o rozkladu myšlení, ztrátě kulturní identity, naráží i na otázku globalizace. Čím více se vylepšují prostředky komunikace, tím se proces lidské komunikace stává těžším,“ dotýká se Gábor Tompa jednoho z témat hry Nosorožec.

V hlavních rolích Ionescova dramatu uvidíte Davida Prachaře (Bérenger) a Igora Bareše (Jean).

-mys-