Z tiskových konferencí

Zlí jazykové tvrdí, že v hledišti Činoherní scény Městského divadla Brno zkouškám hudební komedie Donaha! přihlíží mnohem více kolegyň, než je běžné. Scénář hry, která „sociální tematiku“ obdařila obrovskou nadsázkou a která si i z těch nejsmutnějších lidských situací umí udělat dokonalou srandu, předepisuje šestici herců, aby ve finále „byla jen v rukou osvětlovačů“, jak to kulantně popsal dramaturg Jan Šotkovský.

Zdeněk Junák, Petr Štěpán, Stano Slovák, Jan Šotkovský, Jakub Przebinda, Lukáš Janota

Muzikál Donaha! asi netřeba mnoho představovat, od své české premiéry v roce 2005 (v libereckém Divadle F. X. Šaldy) proputoval řadu českých jevišť. V Městském divadle Brno bude ovšem teprve podruhé v Čechách k vidění s živým orchestrem a poprvé v originální „broadwayské“ instrumentaci (čítající 13členný orchestr), která nic nikam netransponuje, čili nic se nepřizpůsobuje činohercům, kteří na muzikálové party obvykle nedosáhnou.

A kterýchže šest pánů půjde v brněnském Městském divadle „donaha“? Jerryho Lukowského, který se snaží vydělat peníze na alimenty pro syna, ztvární Petr Štěpán, jeho nejlepšího kamaráda Davea Bukatinského, který bojuje se svou tloušťkou a pocitem, že už nepřitahuje svou ženu, Jakub Uličník, outsidera Malcolma, který nemá žádné kamarády, Lukáš Janota, obávaného kontrolora Harolda, který po vyhazovu těžko shání peníze na splácení solária a vířivky pro svou manželku, Igor Ondříček, ztřeštěného Ethana, který touží běhat po zdech, Michal Isteník a řeckého emigranta Nikose alias Bejka, který se i po šedesátce a s „kyčlí v hajzlu“ rozhodne světu ukázat, jak tancují velcí chlapi, Zdeněk Junák. V rolích manželek či partnerek se pak objeví například Zdena Herfortová, Markéta Sedláčková, Johana Gazdíková nebo Hana Holišová a Jana Musilová.

Zdeněk Junák, Petr Štěpán, Stano Slovák, Jan Šotkovský, Jakub Przebinda

Obsah komediálního muzikálu přiblížil Jan Šotkovský: „Co se stane, když se ve městě zavře továrna, která zde živila značnou část mužů? Dělníci se ocitají v nouzi, přestávají být živiteli rodiny, zvažují, zda přijmout i pro ně ponižující, „ženské“ práce, jejich sebevědomí stále více klesá. Zdánlivý námět na pochmurné sociální drama dokázali ovšem autoři britské filmové komedie Donaha! (1997, režie Peter Cattaneo) pootočit do komediální polohy – parta nezaměstnaných ocelářů z Sheffieldu se rozhodne jednak vylepšit svou neveselou finanční situaci a jednak získat zpět ztracené sebevědomí netradičním způsobem. Začnou totiž připravovat striptýzové vystoupení, a to bez ohledu na to, že nemají ani postavy, ani dovednosti striptýzových profesionálů. Na rozdíl od nich jsou ale připraveni při svém vystoupení jít až – donaha.“

Ohlas britského filmu vyprovokoval reakci na druhé straně Atlantiku – a tak se z britského filmu stal americký muzikál (a děj se tudíž přesunul z Sheffieldu do Buffala) zkušeného libretisty Terence McNallyho a mladého skladatele Davida Yazbeka. „Muzikál Donaha! se na Broadwayi uváděl téměř dva roky a zaznamenal přes osm set repríz. Není divu – umně se v něm mísí působivý příběh o chuti nepoddat se osudu s komediálními momenty a mimořádným tahem Yazbekovy funkrockové hudby. Naopak při svém uvedení v Londýně propadl, Britové to berou jako ukradený námět...,“ zmínil Jan Šotkovský.

"když donaha, tak donaha" ...Petr Štěpán, Stano Slovák

Brněnská inscenace využije stejně jako ty předchozí překladu Pavla Dominika. Komedie se dočkala různých úprav, ve smyslu zkrácení nebo zasazení do místních reálií. V tomto směru měla výjimečné postavení ostravská inscenace, která velmi chytře do hry zapojila místní industriální prostředí a navíc plnou vahou využila i převod do „ostravakovštiny“. Jan Šotkovský k tomu říká: „Mohli si to dovolit, my bychom maximálně mohli hrát o blatnících k Zetorům, možná něco o Zbrojovce. Muzikál záměrně představíme tak, jak byl napsán, Buffalo tedy zůstává Buffalem.“ Režisér Stano Slovák dodal, že transformaci s napojením na místní reálie zavrhli i z toho důvodu, že MdB má stále na repertoáru mimořádně úspěšný titul My Fair Lady ze Zelňáku, který podobný princip již nabízí.

V programové brožuře tentokrát nenajdete text hry. Jan Šotkovský vysvětluje: „Nepovolila nám to americká agentura, jako náhradu však můžeme nabídnout velký rozhovor s autorem hudby Davidem Yazbekem.“ Jakub Przebinda, tentokrát z pozice asistenta režie, ihned přispěchal s nápadem, že bychom si v průběhu tiskové konference mohli celý scénář tedy přečíst (divadlo to má být na tři hodiny), což se setkalo s rázným zamítnutím. Namísto toho herci v čele s režisérem Stano Slovákem začali bleskurychle předvádět, „jak to bude vypadat“ (viz fotografie). Vskutku nečekané momenty na jinak seriózně vedené tiskové konferenci.

"takhle to bude vypadat" ...názorná ukázka: Zdeněk Junák, Petr Štěpán

„Ctím autory, a proto se pokusíme o rekonstrukci doby a vedle komediálních momentů nesmíme zapomenout na vážnější strunu hry, která pojednává o krizi, ani ne snad ekonomické v tom globálním náhledu, jako spíše té fabrické, kdy se čas od času prostě stane, že se nějaký podnik zavře a zaměstnanci jsou propuštěni. Samozřejmě to silně ovlivní jejich osobní životy a vztahy. Fascinuje mě, jak je nakonec ty jejich ženy v bláznivém nápadu podpoří, protože je mají rády. Příběh je krásný právě díky těm proměnám vztahů nebo v těch charakterech chlapů, kteří se rozhodnou takovou věc učinit. Je to legrace „na hraně“, to bezesporu, smějeme se lidem, kteří jsou ve špatné životní situaci, nikdo bychom to zažít nechtěli, přesto Donaha! vidím jako velký příběh, o jehož smysluplnosti na divadelním jevišti nemusíme pochybovat,“ říká Stano Slovák. Jan Šotkovský dodal: „Je to typ muzikálu, ze kterého vyškrtáte-li písničky, pořád vám z toho zbude dobrá činoherní komedie. (Ale byla by to škoda vyškrtávat.)“

"tisková konference nabrala nečekaný směr" ...Jan Šotkovský, Jakub Przebinda, Lukáš Janota

Ačkoli muzikál Donaha! bývá opatřen hvězdičkou (jako že dětem nepřístupno), tvůrci to zas tak přísně nevidí. Pohled Stano Slováka je tento: „Celý příběh je vnímán optikou dítěte, malého syna jednoho z ocelářů. Ne že nedoporučuju, jen je asi nutné, aby rodič, vezme-li na tohle do divadla své děcko, mu vysvětlil spojitosti, pak věřím, že to pochopí a vezme.“
„Primárně je to krásný příběh o rodinné soudržnosti,“ zve děti Jan Šotkovský.
„Kdo z nás se koupe v teplákové soupravě...,“ přidává se Zdeněk Junák. „To, co ti chlapi udělají, je obdivuhodné. Mohli by chodit žebrat, začít krást, prodávat v obchoďáku, ale tohle všechno by pro ně bylo potupné, oni jsou pyšní na svůj stav ocelářů! V příběhu navíc jeden z nich bojuje o syna, druhý zas o ženu...“

Lukáš Janota, Michal Matěj, Igor Ondříček

Muzikál Donaha! se stal první velkou choreografickou prací Michala Matěje. Práci si pochvaluje, neboť prý dostal ten nejlepší materiál z celého vesmíru. Jenže v tom může být potíž...
Petr Štěpán to okomentoval takto: „Můžete si pak porovnat taneční dokonalost paralelně premiérovaných Koček ...a jakéhosi pouhého nadšení, teprve cesty k dokonalosti v podání šesti ocelářů...“
„Ano, přátelé, je to velmi obtížné, protože všichni naši herci umí tančit, nyní je to odnaučujeme, aby nevypadali jako muzikálové hvězdy, ale jako tančící oceláři,“ směje se Jan Šotkovský.

Nepřekvapí, že scénografie Jaroslava Milfajta také přispěje k záměru podat obraz industriálního prostředí a života na předměstí „mezi cihlami a traverzami“. „Ani to velké striptýzové číslo se v originálu neodehrává v luxusním klubu, spíše v zaplivané čtyřce,“ poznamenal Stano Slovák.

Jakub Uličník, Zdeněk Junák

Dá na představení očekávat v publiku větší podíl žen? Petr Štěpán to nepředpokládá: „Pánové jistě přijdou také, pro tu klasickou radost z cizího neštěstí... No, jsme herci, musíme to umět zahrát, je to naše práce, ale nahota v té hře musí mít smysl, nesmí být jen pro efekt, jak se často na divadle děje. Neodmítl jsem být nahý v Becketovi, kde o tom vyloženě hovoří text, a stejně tak smyslem této hry je, že těch šest chlapů se musí vysvléci. Pokud to v nějakém divadle neudělají, je to prostě nesmysl. Není to o tom, že chtějí něco ukázat, oni si chtějí něco dokázat!“
„Nahota je prostředek, abychom viděli i tu obnaženou duši, protože oni zvítězí sami nad sebou, zabojují o ty svoje vztahy, o dítě a tak dále,“ dodal Stano Slovák.

„Je to úplně něco jiného, než když jste třeba doma v koupelně a přistihne vás přítelkyně. To se stydím víc než na jevišti,“ významně se zamyslel Jakub Uličník.
Ráznou tečku za vším udělal Petr Štěpán: „Tak abyste věděli, na jevišti se nesvlíká Petr Štěpán, ale Jerry Lukowski, který shodou okolností vypadá jako Petr Štěpán.“

-mys-
[foto: Michal Novák]