Z tiskových konferencí

Tennessee Williams patří u nás k nejuváděnějším autorům. Jeho různé hry byly od 60. let až do současnosti inscenovány téměř sto padesátkrát. Sladké ptáče mládí, kterou uvede Národní divadlo, patří k autorovým velmi hořkým a sentimentálním hrám. Je výrazem úzkosti z plynoucího času. Williams na čas nahlíží dvojím různým pohledem, skrze postavy gigola Chance Wayneho a stárnoucí filmové hvězdy Alexandry del Lago zvané Princezna Kosmonopolis. V hlavních rolích dramatu, který uvede Národní divadlo, se představí Michal Slaný a Taťjana Medvecká.

Šéf činohry Michal Dočekal v krátké době představuje již třetí premiéru, kterou ND v rychlém sledu uvádí: „V krátké době potřetí se setkáváme u příležitosti premiéry činohry Národního divadla. Uzavíráme malou triádu anglosaských autorů, po žijících Stoppardovi a Shanleym přichází klasik Tennessee Williams a jeho méně známá hra Sladké ptáče mládí. Osobně mám tohoto autora moc rád od dob, kdy jsem byl pubertální čtenář. S dramaturgyní Darjou Ullrichovou jsme uvedení Williamse plánovali již v Komedii, ale nějak to nedopadlo. Dovolil bych si ještě poznámku k tomu, proč činohra ND má tři premiéry za sebou. Záměr to rozhodně není, zkrátka to tak provozně vyšlo.“

Lucie Bělohradská opět režíruje na scéně Národního divadla. Po úspěšné inscenaci Virginia v komorním Kolowratu přichází Williamsova hra na velké scéně Stavovského divadla. „Já jsem Tennessee Williamse pro sebe objevila až na DAMU. I přesto jsem jeho hru Sladké ptáče mládí neznala. Až nedávno jsem si ji přečetla, a to, jak se říká, jedním dechem. Zaujala mě především svou energickou vášnivostí. A tam, kde je vášeň, je i bolest. V jistém smyslu je to bolest krásná, neboť je za ní velký příběh stárnoucího člověka. Vlastně téma nemilosrdnosti času je blízké jednou každému. Kromě toho v další významové linii hry se objevuje i další zásadní motiv - peněz, co vraždí lásku.“

Dramaturg Jan Hančil přibližuje, jaké autobiografické prvky hra obsahuje především: „Sladké ptáče mládí je hra velmi osobní, nenechme se zmást tím, že hlavním hrdinou je žena, stárnoucí diva Princezna Kosmonopolis. V této postavě jsou naplno rozehrány existenciální témata samotného autora, hru napsal v době, kdy měl již za sebou velké úspěchy i propady. V Kosmonopolis se odráží životní deprivace, vyprázdnění a stavy zoufalství po pomíjivých radostech. Hra je doslova nasáknutá vlastní zkušeností a je plná ozvuků Williamsových vnitřních svárů a vášní.“

Hlavní herečtí představitelé inscenace Taťjana Medvecká a Michal Slaný se shodují, že to pro ně byla zajímavá a intenzivní práce. „Co vám mám povídat, jsem vděčná za tuto další krásnou a velkou roli. Opět se setkávám s režisérkou Lucií Bělohradskou, která je mojí krevní skupinou. Takže zkoušeli jsme „do krve“, a to doslova, jen bych chtěla upozornit, že jde o roli, která je na hony vzdálená mému osobnímu životu a přesvědčení. Říká se tomu protiúkol, že?,“ uvedla Taťjana Medvecká a div že neukazuje odřená kolena. Michal Slaný doplňuje: „Lucie Bělohradská plně ctí herecké divadlo, navíc má schopnost filmového vidění věci. Ovšem to, že se v naší inscenací objevují filmové dotáčky, je již dílem scénických poznámek autora.“

Pro hru byl použit nový překlad Pavla Dominika. Ale jeho jméno v programu nenajdete. „Je to opravdu divné, věřte nevěřte, jedna ze dvou zahraničních agentur, které zastupují práva na dílo Tennessee Williamse, nám zakázala uvádět v programu k inscenaci autora překladu,“ kroutí hlavou Michal Dočekal.