Z tiskových konferencí

Činohra Národního divadla uvede na začátku prosince druhou premiéru sezóny. Jedná se o hru Williama Shakespeara Troilus a Kressida v režii Davida Radoka. Dramaturgem a spoluautorem úpravy je Martin Urban, v hlavních rolích se objeví například Jan Dolanský, Kateřina Winterová nebo Karel Dobrý. Za zmínku určitě stojí také autor světelného designu Torkel Blomkvist, který s režisérem Davidem Radokem spolupracuje už téměř třicet let.

Na prknech Národního divadla se odehraje příběh z Trojské války. Jeho autorem není Homér, ale ještě slavnější Shakespeare. Jeho hra Troilus a Kressida patří podle všech žebříčků mezi ty nejhorší, co kdy slavný dramatik napsal. Předchozí dvě inscenace uvedené ve Zlaté kapličce z pera stejného dramatika se s diváckým pochopením příliš nesetkaly (řeč je o inscenacích Zkrocení zlé ženy a Král Lear). Chce Národní divadlo znechutit českému publiku anglického génia už navždy, nebo nás konečně čeká úspěšná inscenace? Režie se totiž ujal uznávaný David Radok a je to jeho první práce pro činohru Národního divadla.

„Mám radost, že David Radok konečně vyslyšel moje volání a navštívil nás, tedy přijal práci na jedné inscenaci v Národním divadle,“ hrdě oznamuje umělecký šéf činohry Michal Dočekal. „On sám přišel s touto hrou, která nepatří k často uváděným na českých scénách. Já sám jsem se díval do archivů a i když se to nedá zcela zobecnit, Troilus a Kressida se často hraje v dobách, které by se daly nazvat jako krizové či problematické. Ovšem které doby takové nejsou? I my ji uvádíme v kontextu dnešní dní.“

Torkel Blomkvist, David Radok, Michal Dočekal

Navíc hra je také zcela specifická tím, že se na rozdíl od ostatních Shakespearovských her začala hrát v podstatě až ve dvacátém století. „Je to hra nelehká, problematická. I samotný žánr není jasný, dneska bychom ji možná nazvali tragikomedií,“ podotýká Michal Dočekal. „Podle toho, co jsem dnes viděl na zkoušce, tak je hra koncipována jako velký obraz dějin skládající se z mnoha drobných osudů jednotlivců.“ Tak to vidí zaujatý pozorovatel, ale co si myslí samotní tvůrci?

Dramaturg Martin Urban hovoří především o úpravě scénáře: „Troilus a Kressida se nikdy nehrál s původním textem, většina inscenátorů radikálně upravila scénář a ani my nejsme výjimkou. Seškrtali jsme ho přibližně na polovinu. Ale pan Hilský nám to posvětil.“ Režisér doplňuje: „Přestože tato hra patří mezi nejdelší, my ji odehrajeme za hodinu a půl bez přestávky. Také rolí je méně. V původní hře vystupuje devětadvacet postav, v naší úpravě jich máme pouze osmnáct.“

Tím se dostáváme k postavám. „Troilus a Kressida je zvláštní hra i z pohledu postav. Nemá v podstatě žádné hlavní protagonisty, kteří by provázeli diváka skrz děj a kteří by ho nakonec dovedli ke katarzi, morálnímu vyústění,“ upozorňuje David Radok. Hře také chybí pro Shakespeara typické rozdělení postav na řekneme dobré a špatné. Tady mají všechny nějaké charakterové vady a divák si nemůže vybrat žádnou, se kterou by sympatizoval.

Martin Urban dál objasňuje, proč je hra z dramaturgického hlediska tak komplikovaná: „Text je až neuvěřitelně nevyvážený. Obsahuje famózní úvahy o světě, ale vedle toho také spoustu naprosto pitomých vtipů. Na druhou stranu to napětí, které vzniká z té nevyváženosti, je velmi přitažlivé pro inscenátory dnešní doby.“
Režisér doplňuje slova dramaturga: „Zároveň se ale text velice týká naší doby. Rozebírá téma převrácené společnosti, která se nachází v morálním rozvratu. Už samo prostředí trojské války slouží pouze jako metafora k nesmyslnosti lidského počínání. Konflikt trvá deset let, umírá v něm mnoho bojovníků a proč? Kvůli jednomu paroháči a jedné kurvě. Nesmyslnější důvod k válce už dějiny neznají.“

Celá hra tak tvoří skládanku, která se až na konci složí do kompaktního celku. Jednotlivé dílky, tedy repliky postav, nic neznamenají, teprve dohromady dávají smysl a půvab hry tkví především v nevyřčeném. Tvůrci doufají, že na diváky představení zapůsobí a budou ochotni hledat mezi řádky skryté významy méně známé Shakespearovi hry, která se navíc na prknech Národního divadla nikdy v historii nehrála.

-ff-
[foto: Šárka Schmarczová]