Z tiskových konferencí
Městské divadlo Brno opět zařazuje do svého repertoáru muzikál Čarodějky z Eastwicku. Právě nyní na začátku října si připomínáme 20 let od otevření Hudební scény a návrat této inscenace je dárkem pro publikum i pro interprety, z nichž někteří se po sedmnácti letech vracejí k oblíbeným postavám.
„Nelze říci, že půjde o totožnou inscenaci, neboť na divadle je stěžejním prvkem herec a do obsazení přibyla spousta nových tváří, ale výchozí podmínky a inscenační tým zůstávají stejné,“ vysvětluje šéfdramaturgyně MdB Klára Latzková a dodává: „V souvislosti s oslavami tohoto výročí jsme se rozhodli vrátit k muzikálu, na který mnozí diváci dodnes vzpomínají. Díky téměř 150 reprízám, které se odehrály od premiéry v roce 2007, si pod názvem Čarodějky z Eastwicku spousta lidí vybaví spíše než původní knihu nebo film právě tuto inscenaci, která Petru Štěpánovi přinesla prestižní Cenu Thálie za ztvárnění démonického Darryla Van Horna.“
„Hledali jsme inscenaci vhodnou k našim narozeninám, volba padla na to, co už trošku umíme. Čarodějky jsme tehdy odehráli 149x, asi nám bylo líto, že jsme to nedotáhli na sto padesát, nyní máme příležitost,“ usmívá se režisér Stanislav Moša. Vhledem k diváckému zájmu je však velice pravděpodobné, že tato ambice půjde mnohem dál.
Muzikálová adaptace Čarodějek z Eastwicku vychází ze scénáře slavného filmu (a filmový scénář z knihy amerického spisovatele, držitele Pulitzerovy ceny, Johna Updikea) a rozvíjí tento příběh tří na začátku osamělých žen, které si díky svým nadpozemským silám přivolají tajemného Darryla Van Horna, jenž svou ďábelskou nekonformností otřese základy malého města doslova až od základů.
„Film byl na seznamu, z něhož se rozhodl nejvýznamnější muzikálový producent Cameron Mackintosh vybrat vhodnou látku po svůj další muzikálový titul. Oslovil autorskou dvojici, textaře a libretistu Johna Dempseyho a hudebního skladatele Danu P. Rowea, aby si z nabídky titulů vybrali, a k producentově spokojenosti i autorům padl do oka právě titul Čarodějky z Eastwicku. Ten se tak zařadil na seznam Mackintoshových producentských úspěchů, na němž jsou např. Les Misérables (Bídníci), Kočky, Fantom opery, Miss Saigon, Mary Poppins či Hamilton,“ vypočítává Klára Latzková.
Městské divadlo Brno bylo v roce 2007 teprve čtvrtým divadlem, kde se nový muzikál uváděl, a rázem se stal diváckým hitem, kritika jej označovala za „oslnivý“ a „sexy“ a „oslavu vášnivého života“. Vedle již zmiňované Ceny Thálie pro Petra Štěpána získala nominaci i Jitka Čvančarová za roli Sukie a mezi širšími nominacemi tohoto ročníku byli i Martin Havelka alternující ústřední mužskou postavu a Lenka Bartolšicová za roli Felicie. Klára Latzková k tehdejší události uvedla: „Diváci byli Čarodějkami ohromeni i proto, že zde ještě novotou vonící Hudební scéna naplno ukázala, co všechno je v jejích technologických možnostech. Když se tři hrdinky poprvé vznesly nad jeviště, nejednomu divákovi se nadšením tajil dech. Bazén se skutečnou vodou, violoncello hrající zcela samo a další dechberoucí triky jsou nedílnou součástí tohoto muzikálu, který je ovšem vedle mnohdy až kouzelnických prvků založen především na silném příběhu a velkolepé hudbě plné nezapomenutelných melodií.“
Cesta k takovému titulu však tehdy nebyla pro „neznámé divadlo“ a jeho mladý soubor vůbec snadná. Reputaci si nejdříve musíte vydobýt, zvláště když jednáte s producentskou značkou Cameron Mackintosh. „Přišli jsme s tím, že máme nové divadlo a že naším snem je uvést právě tento muzikál. Měl jsem před očima fascinující román, rozvíjející fantazii a jenž spoustu věcí řeší na jiné úrovni než civilní. Stejně tak jsem byl obdivovatelem filmu, byť je hodně jiný než román. A myslím si, že téma je nakonec nejlépe zpracované pro divadlo. U jevištní adaptace se potkaly různé fenomény, které vytvořily z tohoto muzikálu něco výjimečného,“ říká Stanislav Moša.
Podmínkou agentury bylo vybrat si a realizovat nejprve jiný titul. Volba tehdy padla na muzikál Oliver!. Brněnští tvůrci v tomto úkolu obstáli a cesta Čarodějek na jeviště Hudební scény, stejně jako dalších titulů z portfolia agentury, byla otevřena. Dohoda na dejavú k jubileu Hudební scény byla ze strany „Angličanů“ nyní již velice rychlá.
A létající kouzla? „U nás jsme nenašli nikoho, kdo by trikovou stránku na takové úrovni realizoval, museli jsme opět použít patentovaný „flying systems“ od Flying By Foy, nutno dodat, že za nemalé peníze,“ prozradil Stanislav Moša.
Pozorný divák už dávno ví, že v roli Darryla Van Horna zůstávají Petr Štěpán a Petr Gazdík. „Martin Havelka, který byl naším třetím Darrylem, kdyby byl na světě, určitě by v této inscenaci také hrál spolu s námi. Bohužel se tak nestalo,“ zmínil Stanislav Moša, spolu se vzpomínkou i na osobnost překladatele Jiřího Joska. Ani on už mezi námi není.
Roli Sukie s Radkou Coufalovou nově nastuduje Andrea Zelová, o roli Alexandry se podělí Ivana Vaňková se Svetlanou Janotovou a postavu Jane s Johanou Gazdíkovou bude hrát Tereza Navrátilová. V roli Felicie se vrátí Lenka Bartolšicová a přidají se k ní Lucie Bergerová nebo Viktória Matušovová, jejím manželem Clydem zůstanou Milan Němec nebo Igor Ondříček. Ke zcela novému obsazení muselo logicky dojít v případě mladého mileneckého páru, Michaela a Jennifer si zahrají Libor Matouš nebo Rastislav Širila nebo Jakub Mauer a Kristýna Daňhelová nebo Dagmar Křížová.
Je to, či není pro řadu interpretů návrat do stejné řeky? A co říkají na návrat do role po tolika letech?
„Navzdory matematice si nepřipadám, že jsem byl o sedmnáct let mladší, ale že od té doby prošlo minimálně let padesát. Alespoň tak se nyní cítím, když mám zahrát některé situace,“ směje se Petr Štěpán. „Ale dám to!“
Petr Gazdík ani moc nepřemítá, jestli se někam osobnostně a energií posunul, zato rád okomentoval, kam se za ty roky posunula technologie zvuku. V této technické stránce posun bude určitě. A značný.
„Moc jsme se tehdy těšili, nebáli se ani těch výšek. Teď je to podobné, snad lehčí v tom, že text v hlavě zůstal i po těch letech…,“ říká Ivana Vaňková a dodává: „Ne že bych tehdy Alexandře nerozuměla, ale když člověk dozraje, na věci se dívá jinak, chápe je i přes získané zkušenosti.“
Radka Coufalová také srovnává: „Tehdy jsem, v nějakých devětadvaceti, musela vymýšlet, jak Sukie hrát. Nyní jsem už dospěla do věku, ve kterém je otisknuta i nějaká ta životní zkušenost, o niž tu postavu mohu více opřít.“
Podobně se vyjadřuje i Johana Gazdíková. „Co jsem tehdy měla sama v sobě jen logicky vysvětleno, to teď přesně cítím a rozumím důvodům reakce Jane na vábivé ťukyťuky. Také už vím, že život je v tomto komedie…“
„My, nové holky, máme výhodu, že kolegyně už vědí, co s tím, mohou nám poradit. Práce vás ale stejně nakonec přinutí udělat postavu podle sebe, najít vlastní cestu, aby to vůbec fungovalo uvěřitelně. Takže my nové čarodějky budeme jiné než ty „staré“,“ usmívá se Andrea Zelová. Podle ní by malá generační obměna mohla být zajímavá i pro diváky.
„Nová inscenace Čarodějek, alespoň podle toho, co pozoruji na zkouškách, bude více o ženách, které jsou schopné najít ztracené sebevědomí, vášeň k životu a radostem. V jistém věku pro mnohé aktuální téma,“ zamýšlí se Hana Kratochvilová, která v tehdejší inscenaci také vystupovala, dnes se podílí na přípravě choreografie. Pohybová stránka inscenace zůstává téměř stejná, podle choreografa Igora Barberiće neplatilo, že „je to staré, pryč s tím, postavíme to nově“. Nebyl důvod. Změny tak čekejme pouze v detailech a jen se záměrem více posílit emoce. Zato fundus se musel vyrobit kompletně znovu, ovšem v původní podobě. Požadavek na výtvarnou shodu šel i od agentury. Za dirigentským pultem nově stanou a dílo hudebně nastudovali Ema Javorová a Dan Kalousek.
„Kdo viděl naše Čarodějky tehdy, nudit se rozhodně nebude,“ prohlásil Stanislav Moša. „Tím, jak kombinujeme „starší a nové“, vzniká napětí, přichází i spousta vzájemné inspirace. Nešlo jen o rady, jak zvládnout technické úkoly, od nových tváří vzešla spousta komediální kreativity, všichni se vzájemně infikovali jevištním humorem. Nemálo vtipů, zejména těch „vnitřních“, se rozvinulo do podoby, která je naše. A z mého pohledu je nesmírně voňavé, že ďábel (od začátku přiznáváme, že se jedná o nelidskou bytost) si vybere ženy, které zaobírají uměním. I v tom je nádherné napětí, vždyť lidstvo je odnepaměti uměleckými disciplínami formováno. Onen vztah mezi mužem a ženou je pro nás zásadní, vnímáme ho jako nesmírně provokativní, zároveň laskavý, ve své podstatě korektní. To i přes veškerý humor, který je v díle obsažen.“
Ne náhodou na tiskové konferenci přišla zajímavá otázka, kdy (obecně) na jevišti téhož divadla (nebo v téže produkci) nově nastudovat stejný titul. „Poučka vážně existuje,“ ihned zareagoval Stanislav Moša, „je to minimálně půl generace. Pak máte u dobré hry zajištěno, že ten zájem, nejen nových diváků, přijde.“
Jaký další dárek divákům bude následovat po Bastardovi a Čarodějkách z Eastwicku, resp. jaký další velký návrat se očekává? Kdo tuší, že jde o návrat Bídníků, tuší správně. Termín realizace nového nastudování však ještě není blíže specifikován, záleží na autorsko-právních jednáních, nemělo by se však jednat o dobu příliš vzdálenou.
zpracoval + foto: Michal Novák
„Nelze říci, že půjde o totožnou inscenaci, neboť na divadle je stěžejním prvkem herec a do obsazení přibyla spousta nových tváří, ale výchozí podmínky a inscenační tým zůstávají stejné,“ vysvětluje šéfdramaturgyně MdB Klára Latzková a dodává: „V souvislosti s oslavami tohoto výročí jsme se rozhodli vrátit k muzikálu, na který mnozí diváci dodnes vzpomínají. Díky téměř 150 reprízám, které se odehrály od premiéry v roce 2007, si pod názvem Čarodějky z Eastwicku spousta lidí vybaví spíše než původní knihu nebo film právě tuto inscenaci, která Petru Štěpánovi přinesla prestižní Cenu Thálie za ztvárnění démonického Darryla Van Horna.“
„Hledali jsme inscenaci vhodnou k našim narozeninám, volba padla na to, co už trošku umíme. Čarodějky jsme tehdy odehráli 149x, asi nám bylo líto, že jsme to nedotáhli na sto padesát, nyní máme příležitost,“ usmívá se režisér Stanislav Moša. Vhledem k diváckému zájmu je však velice pravděpodobné, že tato ambice půjde mnohem dál.
Muzikálová adaptace Čarodějek z Eastwicku vychází ze scénáře slavného filmu (a filmový scénář z knihy amerického spisovatele, držitele Pulitzerovy ceny, Johna Updikea) a rozvíjí tento příběh tří na začátku osamělých žen, které si díky svým nadpozemským silám přivolají tajemného Darryla Van Horna, jenž svou ďábelskou nekonformností otřese základy malého města doslova až od základů.
„Film byl na seznamu, z něhož se rozhodl nejvýznamnější muzikálový producent Cameron Mackintosh vybrat vhodnou látku po svůj další muzikálový titul. Oslovil autorskou dvojici, textaře a libretistu Johna Dempseyho a hudebního skladatele Danu P. Rowea, aby si z nabídky titulů vybrali, a k producentově spokojenosti i autorům padl do oka právě titul Čarodějky z Eastwicku. Ten se tak zařadil na seznam Mackintoshových producentských úspěchů, na němž jsou např. Les Misérables (Bídníci), Kočky, Fantom opery, Miss Saigon, Mary Poppins či Hamilton,“ vypočítává Klára Latzková.
Městské divadlo Brno bylo v roce 2007 teprve čtvrtým divadlem, kde se nový muzikál uváděl, a rázem se stal diváckým hitem, kritika jej označovala za „oslnivý“ a „sexy“ a „oslavu vášnivého života“. Vedle již zmiňované Ceny Thálie pro Petra Štěpána získala nominaci i Jitka Čvančarová za roli Sukie a mezi širšími nominacemi tohoto ročníku byli i Martin Havelka alternující ústřední mužskou postavu a Lenka Bartolšicová za roli Felicie. Klára Latzková k tehdejší události uvedla: „Diváci byli Čarodějkami ohromeni i proto, že zde ještě novotou vonící Hudební scéna naplno ukázala, co všechno je v jejích technologických možnostech. Když se tři hrdinky poprvé vznesly nad jeviště, nejednomu divákovi se nadšením tajil dech. Bazén se skutečnou vodou, violoncello hrající zcela samo a další dechberoucí triky jsou nedílnou součástí tohoto muzikálu, který je ovšem vedle mnohdy až kouzelnických prvků založen především na silném příběhu a velkolepé hudbě plné nezapomenutelných melodií.“
Cesta k takovému titulu však tehdy nebyla pro „neznámé divadlo“ a jeho mladý soubor vůbec snadná. Reputaci si nejdříve musíte vydobýt, zvláště když jednáte s producentskou značkou Cameron Mackintosh. „Přišli jsme s tím, že máme nové divadlo a že naším snem je uvést právě tento muzikál. Měl jsem před očima fascinující román, rozvíjející fantazii a jenž spoustu věcí řeší na jiné úrovni než civilní. Stejně tak jsem byl obdivovatelem filmu, byť je hodně jiný než román. A myslím si, že téma je nakonec nejlépe zpracované pro divadlo. U jevištní adaptace se potkaly různé fenomény, které vytvořily z tohoto muzikálu něco výjimečného,“ říká Stanislav Moša.
Podmínkou agentury bylo vybrat si a realizovat nejprve jiný titul. Volba tehdy padla na muzikál Oliver!. Brněnští tvůrci v tomto úkolu obstáli a cesta Čarodějek na jeviště Hudební scény, stejně jako dalších titulů z portfolia agentury, byla otevřena. Dohoda na dejavú k jubileu Hudební scény byla ze strany „Angličanů“ nyní již velice rychlá.
A létající kouzla? „U nás jsme nenašli nikoho, kdo by trikovou stránku na takové úrovni realizoval, museli jsme opět použít patentovaný „flying systems“ od Flying By Foy, nutno dodat, že za nemalé peníze,“ prozradil Stanislav Moša.
na tiskovém setkání v klubu MdB (Svetlana Janotová, Ivana Vaňková, Radka Coufalová, Andrea Zelová, Petr Štěpán)
Pozorný divák už dávno ví, že v roli Darryla Van Horna zůstávají Petr Štěpán a Petr Gazdík. „Martin Havelka, který byl naším třetím Darrylem, kdyby byl na světě, určitě by v této inscenaci také hrál spolu s námi. Bohužel se tak nestalo,“ zmínil Stanislav Moša, spolu se vzpomínkou i na osobnost překladatele Jiřího Joska. Ani on už mezi námi není.
Roli Sukie s Radkou Coufalovou nově nastuduje Andrea Zelová, o roli Alexandry se podělí Ivana Vaňková se Svetlanou Janotovou a postavu Jane s Johanou Gazdíkovou bude hrát Tereza Navrátilová. V roli Felicie se vrátí Lenka Bartolšicová a přidají se k ní Lucie Bergerová nebo Viktória Matušovová, jejím manželem Clydem zůstanou Milan Němec nebo Igor Ondříček. Ke zcela novému obsazení muselo logicky dojít v případě mladého mileneckého páru, Michaela a Jennifer si zahrají Libor Matouš nebo Rastislav Širila nebo Jakub Mauer a Kristýna Daňhelová nebo Dagmar Křížová.
Je to, či není pro řadu interpretů návrat do stejné řeky? A co říkají na návrat do role po tolika letech?
„Navzdory matematice si nepřipadám, že jsem byl o sedmnáct let mladší, ale že od té doby prošlo minimálně let padesát. Alespoň tak se nyní cítím, když mám zahrát některé situace,“ směje se Petr Štěpán. „Ale dám to!“
Petr Gazdík ani moc nepřemítá, jestli se někam osobnostně a energií posunul, zato rád okomentoval, kam se za ty roky posunula technologie zvuku. V této technické stránce posun bude určitě. A značný.
„Moc jsme se tehdy těšili, nebáli se ani těch výšek. Teď je to podobné, snad lehčí v tom, že text v hlavě zůstal i po těch letech…,“ říká Ivana Vaňková a dodává: „Ne že bych tehdy Alexandře nerozuměla, ale když člověk dozraje, na věci se dívá jinak, chápe je i přes získané zkušenosti.“
Radka Coufalová také srovnává: „Tehdy jsem, v nějakých devětadvaceti, musela vymýšlet, jak Sukie hrát. Nyní jsem už dospěla do věku, ve kterém je otisknuta i nějaká ta životní zkušenost, o niž tu postavu mohu více opřít.“
Podobně se vyjadřuje i Johana Gazdíková. „Co jsem tehdy měla sama v sobě jen logicky vysvětleno, to teď přesně cítím a rozumím důvodům reakce Jane na vábivé ťukyťuky. Také už vím, že život je v tomto komedie…“
Klára Latzková, Stanislav Moša, Igor Barberić
„My, nové holky, máme výhodu, že kolegyně už vědí, co s tím, mohou nám poradit. Práce vás ale stejně nakonec přinutí udělat postavu podle sebe, najít vlastní cestu, aby to vůbec fungovalo uvěřitelně. Takže my nové čarodějky budeme jiné než ty „staré“,“ usmívá se Andrea Zelová. Podle ní by malá generační obměna mohla být zajímavá i pro diváky.
„Nová inscenace Čarodějek, alespoň podle toho, co pozoruji na zkouškách, bude více o ženách, které jsou schopné najít ztracené sebevědomí, vášeň k životu a radostem. V jistém věku pro mnohé aktuální téma,“ zamýšlí se Hana Kratochvilová, která v tehdejší inscenaci také vystupovala, dnes se podílí na přípravě choreografie. Pohybová stránka inscenace zůstává téměř stejná, podle choreografa Igora Barberiće neplatilo, že „je to staré, pryč s tím, postavíme to nově“. Nebyl důvod. Změny tak čekejme pouze v detailech a jen se záměrem více posílit emoce. Zato fundus se musel vyrobit kompletně znovu, ovšem v původní podobě. Požadavek na výtvarnou shodu šel i od agentury. Za dirigentským pultem nově stanou a dílo hudebně nastudovali Ema Javorová a Dan Kalousek.
Darryl Van Horne si to umí zařídit...
„Kdo viděl naše Čarodějky tehdy, nudit se rozhodně nebude,“ prohlásil Stanislav Moša. „Tím, jak kombinujeme „starší a nové“, vzniká napětí, přichází i spousta vzájemné inspirace. Nešlo jen o rady, jak zvládnout technické úkoly, od nových tváří vzešla spousta komediální kreativity, všichni se vzájemně infikovali jevištním humorem. Nemálo vtipů, zejména těch „vnitřních“, se rozvinulo do podoby, která je naše. A z mého pohledu je nesmírně voňavé, že ďábel (od začátku přiznáváme, že se jedná o nelidskou bytost) si vybere ženy, které zaobírají uměním. I v tom je nádherné napětí, vždyť lidstvo je odnepaměti uměleckými disciplínami formováno. Onen vztah mezi mužem a ženou je pro nás zásadní, vnímáme ho jako nesmírně provokativní, zároveň laskavý, ve své podstatě korektní. To i přes veškerý humor, který je v díle obsažen.“
Ne náhodou na tiskové konferenci přišla zajímavá otázka, kdy (obecně) na jevišti téhož divadla (nebo v téže produkci) nově nastudovat stejný titul. „Poučka vážně existuje,“ ihned zareagoval Stanislav Moša, „je to minimálně půl generace. Pak máte u dobré hry zajištěno, že ten zájem, nejen nových diváků, přijde.“
Jaký další dárek divákům bude následovat po Bastardovi a Čarodějkách z Eastwicku, resp. jaký další velký návrat se očekává? Kdo tuší, že jde o návrat Bídníků, tuší správně. Termín realizace nového nastudování však ještě není blíže specifikován, záleží na autorsko-právních jednáních, nemělo by se však jednat o dobu příliš vzdálenou.
zpracoval + foto: Michal Novák
Další články
Divadlo S+H bude kvůli rekonstrukci příští rok hrát v dejvickém Grandhotelu International
(Divadlo Spejbla a Hurvínka, 18.10.2024)
Ypsilonka ve znamení 60
(Studio Ypsilon, 12.9.2024)
Neriskovat, to dovede každý
(Činoherní klub, 6.9.2024)
32. Mezinárodní festival Divadlo
(27.8.2024)
Začíná 21. Letní Letná
(13.8.2024)