Z tiskových konferencí

Alespoň jedna muzikálová premiéra za rok, to je ambicí Divadla Na Fidlovačce i v sezoně, která je po „odchodu za novou výzvou“ dřívějšího ředitele Tomáše Töpfera i několika herců chápána jako restart nebo nový začátek. Přesto nově formovaný soubor Fidlovačky prokázal, že disponuje silou k vytvoření inscenací, které kladou nemalé nároky na početnost obsazení. Po Nestroyově frašce Dům čtyř letor a adaptaci českého literárního skvostu, Babičky Boženy Němcové, repertoár Fidlovačky se dočká také nového muzikálového titulu.

Původní český muzikál Nevěsta napsali podle stejnojmenné hry Adolfa Hoffmeistera libretista Radek Balaš a hudební skladatel Ondřej Brousek, stalo se tak přímo na „objednávku“ ředitelky DNF Elišky Balzerové. „Když pan producent Adam Novák skoupí, a tím zablokuje, práva na řadu muzikálů světové provenience, tak jsme si pomohli sami a napsali muzikál svůj, věřte, je krásný,“ těší se Eliška Balzerová.

v klubu DNF na tiskové konferenci: Eliška Balzerová, Pavel Šimák, Petr Vydra a další

O muzikálové adaptaci Hoffmeisterovy Nevěsty Divadlo Na Fidlovačce uvažovalo již před lety, Ondřej Brousek dokonce započal s komponováním. Tehdy však z realizace projektu poměrně záhy sešlo (finanční důvody...). „A víte, že jsem rád, že to přišlo na stůl až teď? Soubor je zkušenější a vybavenější, vyzkoušel si jinou práci. Možná i tehdy bychom to zvládli, i když asi ne na takové úrovni,“ zamýšlí se režisér Pavel Šimák. Tato slova potvrdil i z pozice autora hudby Ondřej Brousek, který za poslední roky nabral řadu zkušeností a etabloval se mezi tuzemskou špičku v oboru.

zprava Nina Horáková, Lukáš Rous, Marie Doležalová, Marta Sovová

„Bez uzardění tedy můžeme říct, že jde o světovou premiéru. Vznikl výpravný muzikál se vším všudy, skoro až je to neuvěřitelné, jakou práci autoři odvedli. V honbě za nevěstou obletíme celý svět,“ naznačuje Pavel Šimák. Děj je zasazen do 30. let minulého století, hudební plocha muzikálu dosáhne odhadem až k 80 % celkového času, pro herce je připraveno na 50 kostýmů. Čeká vás příběh o velké lásce a závratném dědictví, jemuž se do cesty postaví zdánlivě malá podmínka, která se ovšem ukáže téměř nesplnitelnou. Hlavní hrdina, mladík Harry, je vystaven zkoušce doslova ďábelské. Pokušení v podobě úspěchu, peněz a krásných žen prověří sílu jeho lásky. A přitom vše začne zdánlivě nevinným inzerátem...

„Někdy si divadlo vybere k inscenaci pevný a často i prověřený text. Někdy zase hra přímo pro divadlo vzniká. Někde uprostřed těchto dvou pólů je zásadní úprava či změna žánru původní hry,“ říká dramaturg Petr Vydra. „To je případ muzikálu Nevěsta. Původně šlo o hříčku, která vznikla snad jako ozvěna úspěchu a stylu Vest pocket revue Voskovce a Wericha. Vytvořil ji jejich generační souputník (ročník 1902) a jejich velmi příležitostný spoluautor a především autor jejich kreslené podoby – Adolf Hoffmeister. Sami V a W si jeho karikaturistického umu vážili ze všech jeho talentů a snah nejvíce. Adolf Hoffmeister byl ale nepokojný duch a vedle kreslení pokoušel také psaní.“

Ondřej Brousek krátce informuje zpoza baru, pracovní povinnosti mu nedovolily zdržet se déle

U každého muzikálu se ptáme, jaký styl hudby rozezní divadlo. Vězte, že hudba Ondřeje Brouska maximálně ctí dobu a jak bylo naznačeno dramaturgem Petrem Vydrou, parafrázuje různé styly své doby. Zajímavostí je, že do druhé poloviny je ještě ke všemu vetknuta cca 20minutová jazzová opera, která doprovodí jednu důležitou součást děje.

Hlavního hrdinu Harryho ztvární Lukáš Rous, ďábelsky ho svádí Denby Devilford - Denny Ratajský a tu, o kterou usiluje, dívku Anny Black, si zahraje nová akvizice souboru Marta Sovová. „V příběhu se ukáže, že všechno je komplikovanější, než se zdá. Je to veselé, je to dada, částečně surrealistické, což přináší obrovskou energii a zaujetí nás všech. Chceme divákům nabídnout muzikál bez kompromisů,“ zdůraznil Pavel Šimák.

Marie Doležalová, Lukáš Rous, Lukáš Pečenka, Nina Horáková

Takový muzikál, z něhož nepůjde nepocítit tu sílu pozitivní a radostné energie. „Je vždycky fajn, když si herec na jevišti něco takového může dopřát,“ těší se Marta Sovová. Lukáš Pečenka doufá, že náročnost výsledného tvaru přežije se ctí. „Když se to teprve začíná klubat a než se ty složky muzikálu propojí, vypadá to často beznadějně. Okamžik, kdy to všechno do sebe zaklapne, mě na herecké práci baví snad nejvíce.“ Nina Horáková zas může porovnat „pekelnou“ dřinu na Pomádě a na této inscenaci. Vyjde to asi nastejno, neboť k choreografické práci Fidlovačka přizvala jednoho z nejuznávanějších českých choreografů Pavla Strouhala.

foto z inscenace

„Jsou pouze dvě divadla v České republice, které se soustavně věnují muzikálu v tom světovém slova smyslu, tzn., že na jevišti není zpívající popová hvězda s křovím vzadu, které vytváří ten pohyb. Je to Městské divadlo Brno a troufám si říci, že tím druhým v rámci možností je právě Fidlovačka,“ zamýšlí se Pavel Šimák.

Eliška Balzerová k tomu dodává: „Často se operuje s termínem „divadlo veřejné služby“, ať během grantových řízeních nebo v různých diskusích. Přibližně se asi ví, co to má znamenat, ale do hloubky té definice nejde téměř nikdo. Právě toto, když uvedeme například českou premiéru, novou adaptaci, když hrajeme dopoledne pro školy, když představíme původní český muzikál v tom pravém smyslu slova, to považuji za veřejnou službu. Tak to chápeme my, odpovídáme tím městu a v neposlední řadě sledujeme, co společnost potřebuje. Zapomíná se, že mezi to může patřit i úkol zaměstnat mladé umělce. Výsledek je ale přesně opačný, peněz na kulturu jde méně a měně, neustále z magistrátu slyšíme, že i méně přece stačí. Nikdy tady nebyli, nezkontrolovali tu práci, přitom tady se programově snažíme o naplnění našeho poslání.“

foto z inscenace

-mys-
[foto: Michal Novák]
[foto z inscenace: Roman Černý]