Z tiskových konferencí

Podívat se na svět pohledem druhých
vydáno: 13.10.2017
Čas od času dochází v dramaturgickém plánu Městského divadla Brno ke změnám, vynuceným různými okolnostmi. Původně v abonmá pro sezonu 2017/18 byl ohlášen muzikál Catch Me If You Can, ale místo něj bude v říjnu na jevišti Hudební scény uvedena muzikálová komedie Freaky Friday (v českém překladu Děsnej pátek). Přitom celá kauza má znaky příběhu, „jak Honza k ještě většímu štěstí přišel“.

Na uvádění muzikálu Catch Me If You Can získala práva od zahraniční agentury dvě divadla v ČR: Městské divadlo Brno a přes tuzemského zprostředkovatele, agenturu Dilia, také, a nutno dodat, že jako první, Divadlo J. K. Tyla v Plzni. Zahraniční agentura neměla s dvojím nastudováním problém, šéf muzikálového souboru DJKT Lumír Olšovský také ne (vždyť nedá se předpokládat, že by si Plzeň a Brno přetahovaly diváky), přesto někdo s tím problém má a zastává názor, že exkluzivita patří Plzni, a přicházely „podmínky“ (12 měsíců od plzeňské premiéry titul nesmí být jinde v ČR uveden, tedy do 12/2018). Zamotávat se do sporů je to poslední, čím si v MdB chtějí komplikovat práci, a tak se (poměrně narychlo) hledal jiný muzikál. Našel se, a bude z toho de facto světová premiéra. Brno předběhlo Broadway!

Na muzikál Freaky Friday Petr Gazdík natrefil nedávno a úplnou náhodou na setkání producentů v Berlíně. CD se záznamem písní se nacházelo v prezentační „taštičce“, kterou účastníci obdrželi. „Záznam jsem si poslechl, ani nebudu říkat kde, jak jsem si od toho nic nesliboval, neznal jsem ani předlohu. Nadchlo mě to, zejména ta hudba. Hned jsem kontaktoval agenturu s tím, že bychom měli zájem. Odpověď nejdříve naději vzala, odepsali ´ještě ani nemáme připravený licenční balíček´…“
Tento muzikál je totiž úplně nový (2016) a momentálně je uváděn pouze v „testovací a cizelovací“ malé cestovní produkci pro Státech, jeho broadwayské uvedení je teprve v plánu, ale neví se kdy. „Na velké scéně uveden ještě nebyl. Nakonec vše vzalo nečekaný obrat, agentura, snad na základě jejich zkušenosti s naší Mary Poppins, se ozvala, že by nám práva přece jen mohli poskytnout. Ve výsledku tak půjde o první uvedení tohoto muzikálu na velké hudební scéně. Díky těmto všem náhodám nabídneme našim divákům muzikálovou komedii a ještě k tomu hodně dobrou…“

Otázku, zda Petr Gazdík pak pojede do N.Y. zrežírovat i tu chystanou broadwayskou inscenaci, jmenovaný se smíchem smetl se stolu: „Je to nepravděpodobné. Mám toho teď hodně a na jaře režíruju v Pardubicích.“

na tiskovém setkání v klubu MdB
na tiskovém setkání v klubu MdB


Muzikál Děsnej pátek spadá do kategorie titulů, které na jeviště přivádějí témata zpracovaná dříve (nejen) ve filmu. V případě MdB se dá hovořit o návaznosti na muzikály Čarodějky z Eastwicku, Flashdance či Duch.

Synopse příběhu staví na jednom nosném nápadu, který však má sílu rozvinout řadu otázek: Jmenuje se Ellie, má šestnáct let a má pocit, že jí celý svět, zejména její matka nerozumí. Katherine bude čtyřicet, zítra se podruhé vdává, touží po tom, aby vše bylo perfektní a moc by si přála, aby ji její dcera Ellie pochopila a nepovažovala ji za nepřítele. Matka s dcerou. Ty dvě se prostě nedokáží domluvit, pochopit se, porozumět si navzájem, a tak se stane něco podivného, bláznivého, šíleného. Po jedné další hádce, kdy si obě přejí, aby ta druhá dokázala na svět pohlédnout jejíma očima, si vymění svá těla. Duše matky vstoupí do těla dcery a naopak. A tak začíná kolotoč bláznivých, nejen komických situací, v nichž naše hrdinky musí strávit den v cizím těle. Matka se tak pokouší vypořádat s divočinou střední školy, zatímco dcera zjišťuje, co všechno má jako dospělá za povinnosti.

Renomovaní autoři – skladatel Tom Kitt a autor písňových textů Brian Yorkey, ve spolupráci s všestrannou scénáristkou Bridget Carpenterovou upravili již několikrát zpracovaný příběh pro hudební divadlo.

Ačkoli je tu několik verzí příběhu (knižní předloha z roku 1972, filmové i televizní varianty) pořád v něm zůstává ústřední téma. Také autoři muzikálu pro své dílo hledali vhodnou koncepci. O svébytné podobě se v případě muzikálu Děsnej pátek jistě mluvit dá, ale odlišnosti nedosahují takových rozměrů, aby si divák řekl, že viděl něco zcela nového.

„Děsnej pátek je komedií s lehce pohádkovou až magickou zápletkou, vždyť matka s dcerou si zde vymění těla díky kouzelným přesýpacím hodinám, zároveň ale nabízí satirický vhled do života jedné ne zcela běžné rodiny a v rytmu velkých muzikálových čísel, jímavých až rockových balad i songů dobré populární hudby vypráví příběh, který je blízký každému, kdo kdy trochu bojoval s vlastními rodiči či dětmi, snažil se protlouct střední školou, hašteřil se se sourozenci či prarodiči či řešil problémy s láskou,“ zamýšlí se dramaturgyně Klára Latzková.

Úskalí inscenování Děsného pátku pospal režisér Petr Gazdík: „Scénář je psaný ´činoherně-konverzační´ formou, i když celý je zasazen do hudby. Tohle musíte nejdříve aranžovat jako činohru, až pak, po malých doušcích, přidávat stylizaci, kterou si žádá žánr samotný. Libreto je postaveno tak, že potřebuje spoustu scénických výměn, museli jsme proto hledat takové scénografické řešení, abychom nenarušili jeho konverzační tempo. Bylo nám jasné, že přestavby by to rozbily. Spolu se scénografem Emilem Konečným jsme nakonec zvolili tu variantu, že příběh budeme vyprávět za pomoci vertikálního řešení scény s různými úrovněmi, které umožní hrát simultánně. Jinými slovy tak, jak je to napsáno. Snaha dostát rytmu přinesla další těžkosti: zejména v překladu. Písně neobsahují refrény, celou dobu v nich plynou velké monology či dialogy a do toho ještě se přidávají ty tisíce jednoslabičných slov, jimiž angličtina disponuje. V jedné párslabičné větě podají obrovskou informaci, zatímco v češtině to musíte nějak poeticky překlenout.“

račte vstoupit...
račte vstoupit...


Karel Škarka, který vytvářel sborová čísla (a také je u této inscenace asistentem režie), prý asi 150x, tedy skoro po každém taktu, obdivně zvolával, jak je ta hudba fakt dobrá… „Hlavně je obrovsky pozitiviní, to je její největší devíza. Podobně jako u Mary Poppins se dostává nade všechny ty bláznivé i jímavé situace, podporuje zamyšlení nad podstatou toho jinak trochu pohádkového příběhu. Osobně se domnívám, že tento muzikál právě proto je vhodný pro všechny věkové skupiny.“

„Maličko je to pohádka, výměnu duší obstarají přesýpací hodiny (ve filmu se tak stane v čínské restauraci). Nakonec se ukáže, že těmi hodinami to tak úplně nebylo… Každá postava je ze strany autorky libreta perfektně dramaticky vystavěna, má co říct, přitom se tak děje obyčejným jazykem a skrze situace banální, i když v té velké stylizované formě muzikálového divadla,“ říká Petr Gazdík. „Mimochodem, jsou to přesně takové situace, které jsou dojemné, ale chce se vám při nich smát.“

Příběh se odehrává v současnosti („mladí věčně hledí do mobilů a jiné“) a jeho primárním cílem je diváky pobavit. „Přesto naší snahou je, aby díky této komediálně laděné inscenaci jim třeba došlo, jaké by to asi bylo, kdyby se na svět podívali pohledem druhých, včetně těch, kteří je zrovna štvou. Mohla by z toho být zajímavá poznání. Pochopit ty ostatní je, myslím si, téma, které se dá označit za celospolečenské. Přestože příběh je veselý, má zároveň i jakýsi sociální přesah, který bychom chtěli našim divákům nenápadně předat,“ uvedl Petr Gazdík.

Těšit se můžete na Alenu Antalovou či Ivanu Vaňkovou v roli matky a Viktórii Matušovovou či Kateřinu Marii Fialovou v roli dcery. V roli snoubence uvidíte Lukáše Vlčka nebo Petra Gazdíka, prarodiče hrají Jana Gazdíková nebo Hana Horká a Ladislav Kolář nebo Miloslav Čížek. Na roli mladšího bratra Fletchera se připravují i přes svůj nízký věk již zkušení Adam a Josef Gazdíkovi. Kostýmy navrhla Eliška Ondráčková-Lupačová a scénu vytvořil Emil Konečný. Orchestr MdB povede Dan Kalousek a Jakub Žídek. Choreografii připravila Carli Rebecca Jefferson, která s MdB spolupracuje již potřetí.

.....
foto: Michal Novák