Z tiskových konferencí

Divadlo Minor uvede inscenaci podle skutečné události, jejíž námětem je příběh z prostředí komunistických lágrů, příběh, který se před padesáti lety opravdu stal. Skaut a dobrodruh Luboš Jednorožec byl několikrát vězněn a po několika útěcích a jiných peripetiích se dostal až do Spojených států, kde v současné době žije. Neobvyklý námět pro divadelní hru poskytl Mikuláš Kroupa ze sdružení Post Bellum. Inscenaci Hon na Jednorožce, která je určená pro starší děti, mládež a dospělé, připravuje režisér Jan Jirků.
„Naším cílem je pokusit se divákovi podtrhnout nohy a pustit ho po klouzačce do dolu,“ říká Jan Jirků.
„Příběh Luboše Jednorožce je příběhem z Paměti národa, na který by se nemělo zapomenout. Jelikož jednou z linií našeho sdružení Post Bellum je právě práce s dětmi, nápad vytvořit divadelní inscenaci o takovém tématu je unikátní a skvělý!,“ zdůraznil Mikuláš Kroupa.

Mikuláš Kroupa ze sdružení Post Bellum, režisér Jan Jirků a dramaturgyně Adéla Balzerová

Inscenace se bude vyznačovat velmi silnou atmosférou, jíž v Minoru umocní tradiční živá kapela a důraz na výtvarnou složku. Ta vedle dobové stylizace pracuje také s fantaskními prvky. Jak celý projekt vlastně vzniknul? Na počátku bylo zadání ze strany divadla Minor iniciující edukativní dramaturgické směřování této scény. S první inscenací cyklu se můžete již setkat na malé scéně Minoru, jmenuje se Konžert aneb Výchova dítek v Čechách a je určena nejmenším divákům. Do této „edukativní“ linie by se však mohla počítat i inscenace Apoleny Vynohradnykové Pod hladinou ticha pro slyšící o Neslyšících.

Režisér Jan Jirků k hledání tématu uvedl: „Na základě zadání od vedení divadla jsem se snažil najít vhodné téma, které by mohlo rozvíjet „výchovnou“ linii nových inscenací Minoru. Bylo mi jasné, že chci tentokrát dělat něco pro starší děti, něco, co by odráželo vybrané období 20. století a neslo v sobě ožehavá témata, která třeba dosud nejsou plně vyřešena. Bratry Mašíny? Heydrichiádu? Samozřejmě jsem hodně rychle zjistil, že inscenovat „revoluci“ nejde a že pro divadlo nosný bude jen pohled na určitou dobu skrze konkrétní příběh, například o člověku, kterého (téměř) nikdo nezná. Při svých úvahách jsem dospěl do temných 50. let… S Mikulášem Kroupou jsme pak našli úžasnou výpověď, na níž můžeme parádně přiblížit a vysvětlit dobu mladému publiku. Příběh skauta Luboše Jednorožce, kterého nezlomí životní peripetie a krutá doba. Navíc ten příběh je i silnou lovestory.“

„Rodinné divadlo by v žádném případě nemělo být politické, my chceme být divadlem příběhu. Když Janek Jirků přinesl nápad udělat Mašíny, tak jsem řval. Pak se mě snažil udobřit Heydrichem,“ směje se ředitel divadla Minor Zdenek Pecháček. „Jsem rád, že to dopadlo takovým „objevem“. Osobně se na inscenaci moc těším. Janek Jirků je pro mě záruka, že téma zpracoval skvěle a výsostně divadelně.“

Scénář byl sestavován z mnoha materiálů. Jakých, přibližuje Jan Jirků: „V prvé řadě z motáků, které pan Jednorožec psal své milé. Ty byly objevené zakopané u Hrusic! Nemusím snad ani dodávat, jak ohromující to byl materiál. S rozechvěním jsme otevřeli složku STB vedenou na celou rodinu pana Jednorožce. Vedle autentických textů se samozřejmě opíráme také o živé vyprávění dnes čtyřiaosmdesátiletého pana Jednorožce. Přidáváme písně, jejichž texty vznikaly na zkouškách. Dále se dotýkáme života ve skautu...a v lágru. Scénářem chceme postihnout dobrodružný (a trochu smutný) příběh člověka, příběh prchání, nikoliv vytvořit inscenaci, která by byla historickou rekonstrukcí. Nechceme být mladým divákům učitelem. Naším záměrem je pokusit se prolomit šeď nevědomosti současných dětí, ukázat jim přestřelky i silný cit, tehdejší realitu i náš divadelní nadhled. Chceme připomenout, že i v krizových dobách naší historie existovali hrdinové, kteří se nenechali zlomit a šli za svým cílem žít svobodným životem. Jediná věc, která se „pronásledovatelům“ bohužel podařila, bylo rozštípnout vztah Luboše a Olinky...“

„Chceme dát dětem víc divadelní zážitek než fakta. Doufáme, že mladí diváci si ten příběh spoluprožijí a „probojí“ se jím až do konce, aby se potom ve škole či jinde ptali. My jim pro otázky dodáme pocit, atmosféru složité doby, přesněji nabídneme jim naši představu, jak to tehdy asi bylo...vždyť ani nás, naštěstí, nikdy nehonili divní lidé se psy. Pracujeme i se symbolikou toho zvláštního jména pana Jednorožce. Jak? Přijďte se podívat!,“ zve všechny Jan Jirků.

Zdenek Pecháček naznačil i další „edukativní“ směřování divadla Minor. Jiný směr inscenací pro děti se pokusí nahlédnout a zpracovat Jiří Adámek, mělo by jít o velkou inscenaci pro děti předškolního věku. Sezonu zakončí muzikálová inscenace, k níž scénář píše David Drábek a hudbu připraví Jan Matásek.