Z tiskových konferencí

Pokrevní bratři... Už celých čtyřiadvacet let se na londýnském West Endu hraje bez přestávky strhující muzikálový příběh o dvojčatech, bratrech Eduardovi a Mickeym, kteří byli ihned po narození násilně rozděleni a každý z nich pak vyrůstal ve zcela odlišném sociálním prostředí. Jejich rozdílný život sledujeme od dětských let až do dospělosti. Nikdy se neměli potkat, nikdy se neměli o sobě dozvědět... Ale... Ačkoliv jsou jejich osudy tak rozdílné, své přirozenosti, své podstatě, své společné „krvi“ neuniknou... Jakkoli se jedná o dramatický příběh, jeho vtipný nadhled, jemný humor, čistota a prostota charakterů hlavních hrdinů jsou jedinečné.

Podle ředitele Městského divadla Brno a režiséra Stanislava Moši tento titul dlouhodobě byl v hledáčku zájmu jeho divadla. Nepřináší body za dramaturgický objev (v České republice byl uveden již na mnoha scénách), není příležitostí k vytvoření efektní podívané. Stanislav Moša si přesto myslí, že herci MdB by s tímto muzikálem měli být konfrontováni a byla by škoda, kdyby si v něm nezahráli, muzikál totiž nabízí mimořádné herecké úkoly. „Měli jsme Pokrevní bratry připravené v šuplíku, abychom je mohli nastudovat a nasadit poměrně rychle do našeho repertoáru,“ naráží Stanislav Moša na fakt provozní změny, k níž došlo. (Pokrevní bratři měli být premiérou až sezony 2012/13, přichází však již nyní, náhradou za jiný titul, jehož premiéra se naopak posouvá. Ono provozně zkoordinovat zkoušky devíti inscenací – tolik nás v příští sezoně čeká v brněnském Městském divadle premiér – není úplně jednoduché. Neustávají ani zahraniční aktivity...)

Stanislav Moša

Autorem Pokrevních bratrů (v originále Blood Brothers) je anglický dramatik a písničkář Willy Russell. Co dodat k tomto všestrannému tvůrci? Ano, je také autorem nesmírně populární hry Shirley Valentine, která se s neutuchajícím zájmem uvádí i u nás.

„Ačkoli 80. a 90. léta minulého století dala vzniknout především tzv. muzikálům superlativů, v nichž se prostřednictvím nákladných produkcí, velkolepých výbav a monumentální hudby odehrávají velké příběhy, vznikl v roce 1983 v Anglii muzikál, který je od pompézností například Bídníků, Evity, Jesus Christ Superstar či Fantoma opery na hony vzdálený. A přesto se hraje nepřetržitě. Příběh o rozdělených dvojčatech okouzluje diváky po celém světě především svou čistotou, jednoduchostí a průzračnou křehkostí, i když pojednává o sociálně kritických tématech,“ říká dramaturgyně inscenace Klára Latzková. Ti, kteří viděli některé z předchozích českých nastudování muzikálu, si jistě všimnou, že textové sekvence i texty písní doznaly mnoha úprav.

dirigentka Eva Mikešková, choreografka Hana Kratochvilová a Hana Holišová

„V žádném případě se nejedná o jednoduché a jenom zábavné divadlo,“ zdůrazňuje Stanislav Moša, „ten příběh nabízí spoustu společenských aspektů. Jako například kupčení s různými hodnotami, problematiku drog, kriminality, sociální nedostatečnosti či exekucí. To jsou témata, která se zarývají pod kůži. Až je to smutné, jak je to aktuální! Vizuální balení přesto zůstane dobové, příběh se odehrává v čase od konce 50. do 80. let. Je však obdivuhodné, jak tento tragický příběh je vyprávěný s nadsázkou a obrovským humorem.“
„Ale je to i o lásce,“ snaží se doplnit Klára Latzková.
Stanislav Moša se smíchem kontruje, že to je přece samozřejmé: „Jako štít nad tímto divadlem visí, že vše, co se tady hraje, je o lásce. ...A často právě o její nenaplněnosti, včetně lásky mateřské, pseudomateřské, v tomto případě bratrské... Není nic podstatnějšího mezi životem a smrtí než láska.“

Osudy obou bratrů se neustále prolínají, až se protnou. Diváci je sledují v různých fázích jejich životů. Dějem provází postava Vypravěče, jenž vstupuje do různých postav, které se v životě dvojčat objevují. „Příběhu to dodává magický ráz. Vypravěč také neustále připomíná osudové předurčení, ke kterému Eddie a Mickey od počátku směřují. Tragická nota je mezi mnoha komickými situacemi neustále připomínána, diváci o ní vědí, neboť celý příběh je vyprávěn retrospektivně,“ vysvětluje Klára Latzková.

„Postava Vypravěče je jakýmsi režisérem, „jevištním bohem“, který celou situaci komentuje, jak jsme zvyklí třeba z antických dramat. Skrze něj promlouvají i názory samotného Willyho Russella,“ upozorňuje Stanislav Moša. Inspiraci prostředím, z něhož vzešel (chudinská čtvrť v Liverpoolu), však autor nepřiznává...

„Věřím, že diváci uvidí herecky znamenité divadlo. Dáváme důraz na mentální propojení obou bratrů, ani moc nechceme vnějškovitě maskovat oba herce do jedné stylizace. Není to pro naše kluky jednoduchý úkol zahrát, že jsou bez svého bratra neúplnou bytostí. Hra nám ukazuje důležitost existenční sounáležitosti a důsledky toho, když se to rozbije, roztrhne, rozlomí... Obvykle nic dobrého to nepřinese,“ přemítá Stanislav Moša.

V Městském divadle Brno se na plnokrevném zvuku orchestru nešetří. Inscenaci bude doprovázet velký 27členný orchestr. Instrumentaci připravil Igor Vavrda. Orchestr povede buď Dan Kalousek, nebo mladá dirigentka Ema Mikešková, která hudbu muzikálu charakterizuje takto: „Hudba je především služebníkem toho křehkého dramatu. Osciluje mezí tím, kdy podporuje dramatické situace a kdy se naopak snaží dramatu odlehčit. Např. v situacích, kdy chudá paní Johnstonová vypráví svůj neradostný příběh, nebo když si ti malí kluci spolu hrají.“

Lukáš Vlček, Markéta Sedláčková, Aleš Slanina

V hlavních rolích uvidíte Aleše Slaninu nebo Dušana Vitázka (Mickey), Lukáše Janotu nebo Jiřího Macha (Eddie), Hanu Holišovou nebo Markétu Sedláčkovou (Paní Johnstonová), Ivanu Skálovou nebo Svetlanu Slovákovou (Linda) či Lenku Janíkovou nebo Ivanu Vaňkovou (Paní Lyonsová). Vypravěče si zahraje Lukáš Vlček nebo Stano Slovák. Pokud to nevíte, Dušan Vizitek se speciálně kvůli roli Mickeyho nechal oholit...

Stanislav Moša

Městské divadlo Brno již zná svůj plán pro příští sezonu. 5% snížení dotace (tolik činí ze strany města škrty příspěvkovým organizacím) snad ani nepoznáte, i když v rámci rozpočtu MdB pár milionů to je... „Nedá se provozovat smysluplné divadlo bez toho, aniž by se tvořilo. A my chceme být tvůrčím divadlem. Abonenti nám zachovali přízeň i přes snížení nabídky o jeden titul s ponecháním ceny. Děkuji jim za to.“

Sezona 2012/13 má být opět zajímavá, dobrodružná, přinese i něco, co zde ještě nebylo možné vidět. Platí to především pro romantický historický muzikál v rytmu flamenca - Zorro (únor). Není úplně obvyklé hudební divadlo na této bázi...
Německý režisér s českými kořeny Pavel Fieber připraví klasický komediální muzikál Funny Girl (září).
Městské divadlo Brno dále získalo „obtížně získatelná“ práva na uvedení hry Milana Kundery Jakub a jeho pán (premiéra je plánována na říjen). S touto inscenací bude také reprezentovat Českou republiku v Bruselu.
Tak jako byli přeneseni Tři mušketýři do Prahy a Divadla v Dlouhé, opačný směr nabrala Senekova Faidra, včetně držitelky Ceny Alfréda Radoka Heleny Dvořákové. Inscenaci již začala režisérka Hana Burešová zkoušet (premiéra hned po prázdninách).
V prosinci bude uveden již tradičně komediální titul, tentokrát bláznivá retrokomedie Jezinky bezinky s jedinečnou Zdenou Herfortovou v jedné z hlavních rolí.
Náročnější dramaturgii představuje hra Mefisto z prostředí německé Třetí říše. Režijně ji připraví Petr Kracik (březen).
Sezonu zakončí známá hudební komedie Donaha!, čili opět hra se sociální tematikou.

A jak to bude s anoncovaným a velmi očekávaným muzikálem Cats? Stanislav Moša ještě zvažuje, zda v prosinci nebude spíše „technický“ prostor pro nastudování dalšího dílu Osudové komedie nazvaného Očistec, autorské dvojice Moša – Merta. O Kočky však také nepřijdete. Stanislav Moša prozradil jednu překvapivou věc: „Londýnská agentura si od nás žádá, abychom vytvořili ne repliku, ale aby inscenace byla zcela novátorská. Máme, myslím, připraveno řešení, které tuto podmínku splní, bude nás bavit a doufáme, že nadchne i diváky. Otázkou tedy jen zůstává, kdy přesně se do toho pustíme.“

-mys-