Z tiskových konferencí

Divadlo Minor připravilo inscenaci, která vznikla na základě kolektivní autorské tvorby pod vedením režisérské dvojice SKUTR (Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský). Herce Minoru vybrané z workshopu doplňují dva ze stálých spolupracovníků SKUTRu, Rosťa Novák a Josef Rosen. Inscenace pojednává o fantazii, která z našich životů pozvolna mizí. Román M. Endeho Nekonečný příběh byl ale pro tvůrce jen velmi volnou inspirací.

„S vedením divadla jsme se dohodli, že zkusíme nějakým způsobem zpracovat téma „RODINA“. A tak bylo nasnadě, že to, co spojuje dospělé i děti, je právě fantazie. Z původního Nekonečného příběhu si bereme jako výchozí myšlenku pouze fakt, že svět fantazie je ohrožen. To je vše. Naše inscenace je tedy zcela jiná proti tomu, co znáte z filmu nebo knižní předlohy,“ upozorňuje Lukáš Trpišovský.

Inscenace Nekonečně nekonečný příběh přináší po muzikálu Popelka a výpravných inscenacích s živou kapelou typu Velké putování Vlase a Brady do repertoáru Minoru nový styl, který klade velký nárok především na herce. O „skutrovský“ rukopis se postaral také tým jejich stálých spolupracovníků – scénograf a světelný designér Jan Polívka, autorka osobitých kostýmů Daniela Klimešová a hudební skladatel Petr Kaláb. Inscenace vznikala na základě kolektivních improvizací na zkouškách, což je způsob práce pro touto režisérskou dvojici typický, stejně tak jako zkoušení v několika fázích.
Inscenace je určena pro rodiny s dětmi, avšak tentokrát ne pro děti z mateřinek, Minor doporučuje věkovou hranici od 8 let.

„Oslovit Lukáše Trpišovského a Martina Kukučku, tyto dva inspirující a atakující tvůrce, aby pracovali u nás, se jevilo jako malé šílenství. Vím, že to není jejich parketa... Navíc jsem si od kluků sliboval jiskřivý pohled na téma rodiny, na takové ty přirozené, někdy úsměvné třenice, jak je známe z většiny běžných rodin. Ale podle toho, co vzniká, oni asi vyrůstali v harmonii a bez třenic,“ hledá vysvětlení šéf Minoru Zdenek Pecháček.

„Ale nás tato výzva velmi potěšila. Dostali jsme pro nás rozhodně zajímavé zadání, a tak se s ním snažíme poprat. Divadlo pro děti jsme zatím nedělali a jen tušíme, jak neúprosným hodnotitelem výsledku naší práce dětský divák může být,“ říká Martin Kukučka.

Lukáš Trpišovský k tomu dodal: „I tak se pokusíme do inscenace vnést postupy, které nám připadají normální, včetně formy, která vzešla z improvizací. Samozřejmě plně impresivní divadlo, které jsme si během naší rezidentury dovolovali na scéně Archy, si v Minoru, kde je jiné publikum, dovolit nemůžeme. Především musíme více jít po příběhové lince. V první části si nasbíráme „dějový materiál“ a ve druhé se vydáme do říše FANTAZIE. Chaos jako ve filmové podobě Nekonečného příběhu však opravdu nečekejte.“

Vnímání světa fantazie může zásadně ovlivnit scénografické řešení inscenace. Jaké bude? Scénograf Jan Polívka uvažuje takto: „Fantazii má přece každý v sobě jinou, každý si ji v sobě může vytvářet. Proto jsme se snažili pracovat s náznakem nebo symbolikou, bez reálných předmětů, které sice mohou ohromit, ale po pár minutách už nemusí v kontextu inscenace fungovat, zvláště pro dětského diváka, protože ho začnou pěkně nudit. Chtěli bychom, aby si každý na základě podnětů vytvořil svou vizi světa fantazie.“

---
Další plány Divadla Minor pro sezonu 2008/2009 vypadají neméně zajímavě. V prosinci Divadlo Minor chystá další (jistě v mnohém zvláštní) premiéru, kterou režisérka Apolena Vynohradnyková ukončí svou éru v Minoru. Tématem inscenace nazvané Pod hladinou ticha bude střet světa slyšících a neslyšících v každodenní realitě a je určena všem divákům, nikoli pouze neslyšícím, i když ti ji mohou samozřejmě vidět též, neboť v ní bude použit znakový jazyk. Apolena Vynohradnyková se divadlem s neslyšícími úspěšně zabývá již několik let, připomeňme inscenace Tracyho tygr, V melounovém cukru nebo Zahrada. Projektem Pod hladinou ticha tedy toto své téma završí.

Petr Zámečníková, dramaturgyně Minoru, neobvyklý záměr představuje blíže: „Hra Pod hladinou ticha bude pojednávat o neslyšící dívce, která se v čase Vánoc rozhoduje, zda podstoupí náročnou operaci. Inscenace bude určena svým pojetím nejen pro neslyšící, ale chce přispět i k otevření těchto otázek pro „slyšící většinu“ - co to znamená být neslyšící...“
„Ne tak vážně!,“ na oko napomíná Zdenek Pecháček.
„Ale já to beru ze široka... :o)“ nenechá se rozhodit Petra. „Celá koncepce představení se bude opírat o výrazné výtvarné řešení příběhu a zejména hravou paralelu se světem Malé mořské víly. Tato analogie tichého podmořského světa se přímo nabízí a je i vděčným prostředím pro výtvarnou vizualizaci „ticha“. Hrdinka bude nejen talentovaná, ale k jejímu rozhodování přispěje i to, že se zamiluje... Hlavní představitelka Andrea Kalců, která je nedoslýchavá, již účinkovala v předchozích projektech režisérky Apoleny Vynohradnykové, no a naši herci už povinně chodí na kurzy znakování.“

„Věříme, že tato inscenace bude hlavně o porozumění mezi lidmi a nebude tolik důležité, že hrdinkou příběhu je neslyšící dívka. Znakování ať je vnímáno jen jako nějaká nadstavba a ne okázalá naše pomoc nějaké minoritě. Myslím, že Apolena to přesně takhle vystavět umí,“ dodal Zdenek Pecháček.

Na jaře se můžeme těšit na „hudební fresku“ Jiřího Adámka, režiséra oceňované komorní inscenace Z knihy džunglí, který se tentokrát bude zabývat tématem arabské kultury, konkrétně Příběhy tisíce a jedné noci. K výtvarné spolupráci přizval Radokem ověnčenou Kristýnu Täubelovou. „Jak je někdo tak výrazně úspěšný, šup s nimi na naši velkou scénu,“ směje se Zdenek Pecháček, ředitel Divadla Minor - a milovník miňonek :o)