Z tiskových konferencí

Již osmnáctý ročník festivalu českého současného tance a pohybového divadla Česká taneční platforma se uskuteční od 13. do 16. dubna 2012. Festivalový program hostí několik pražských scén, konkrétně divadlo Ponec, Alfred ve dvoře, Studio Alt@ a Teatro NoD. Oproti minulým ročníkům ten letošní bude mít tak říkajíc hutnější podobu, neboť program je koncentrován do pouhých čtyř dnů. Skladba programu je však taková, že umožní divákům pohodové přesuny z jedné akce na další.

Česká taneční platforma 2012 diváky opět oslní tancem, představí pomyslné výsluní z českého tanečního divadla, výběr těch nejlepších tanečních inscenací minulého roku, které více než kdy jindy zrcadlí snahu propojovat tanec a pohyb s jinými žánry, jako je vizuální umění, hudba, literatura či filozofie, a přinášejí jak pro dnešní dobu aktuální témata, jež mapují pocity jedince v konzumní společnosti, tak inspiraci uplynulými stoletími.

Festival poskytuje jedinečnou šanci ukázat nejširšímu publiku i regionálním a zahraničním hostům během čtyř dnů nejzajímavější tuzemská taneční díla vzniklá za uplynulý rok. Zároveň vybízí k intenzivnímu navázání mezinárodních i národních kontaktů a následné spolupráci. „Strukturou letošní platformy jsme se opět snažili o něco více přiblížit mezinárodním standardům a doufáme, že to ocení nejen zahraniční a regionální hosté, ale i samotní diváci,“ říká ředitelka České taneční platformy 2012 Kateřina Višinská (v plném pracovním nasazení i před odchodem na mateřskou) a dodává: „Festival jsme zkrátili na čtyři dny a věříme, že takto koncentrovaný program umocní festivalovou atmosféru a zavdá příležitost k mnoha zajímavým setkáním.“

Nina Vangeli, Yvona Kreuzmannová, Kateřina Višinská

Česká taneční platforma měla letos představit 12 tanečních projektů, které byly vybrány dramaturgickou radou složenou ze šesti odborníků. Odehraje se nakonec o jedno představení méně, a to z důvodu zranění jedné z performerek (kotníky tanečníků občas utrpí újmu...).

Ke dramaturgické radě České taneční platformy neodmyslitelně patří jméno přední české taneční publicistky a vůbec propagátorky současného tance Niny Vangeli: „Těžko hledám shrnující pojem, festival představí spíše jednotlivé doteky různých štětců, které dohromady svými zásahy přesto vytvořily zajímavý program. Taneční platforma by měla – v mé ideální vizi – být citlivým nástrojem, takovým proutkem proutkaře, který odeznívá a rozeznívá všechny kreativní činy roku, rozšiřuje taneční zónu o nové osobnosti a zahrnuje za pomoci svého zbystřeného sluchu a detektivního čichu i díla vymykající se, protivná a provokativní nebo naopak zahleděná do paměti v rozporu s dobou, a zase díla nepřístupná, cudná, plachá a jemná. Nástroj, který detekuje nově vznikající tendence uměleckého diskursu a dosud nevžité formy. Ohledy komerční by tu měly být až na posledním místě. Je to však v naší klanově uspořádané společnosti vůbec možné...?,“ ptá se Nina Vangeli.

Další osobností, která oboru tanečního divadla zasvětila moře mravenčí práce, je předsedkyně  a zakladatelka sdružení Tanec Praha Yvona Kreuzmannová. „Velmi si vážím toho, že festivalová „předporota“ se věnuje své práci zcela zadarmo a investuje do ní tolik času. Jejich rozhled je pro nás garancí, že program České taneční platformy je vyvážený a není, jak by se na první pohled mohlo zdát, poskládaný jenom z toho, co se produkuje či koprodukuje zde v Ponci. Porotci se snaží podchytit to nejlepší, co se v českém tanečním a pohybovém světě děje. Bohužel také vidíme, jak málo souborů je schopno celoročně fungovat a etablovat se. Přitom řada našich umělců, resp. souborů nás v zahraničí reprezentuje, věřte nevěřte jsou schopni se prosadit. Naši tanečníci mají v Evropě co říci a je skutečně škoda, že tvoří a pracují v tak zoufalých podmínkách, které se bez nadsázky dají označit jako neustále se opakující boj o přežití, zvláště když to srovnáme s jinými divadelními obory.“

Nina Vangeli, Yvona Kreuzmannová, Kateřina Višinská

Letošní ročník stojí na výrazných choreografických osobnostech, ať už jde o mladé talenty, či zavedená jména. Hned první večer se diváci mohou těšit na choreografii Adély Laštovkové Stodolové a uměleckého tandemu SKUTR Muži, která se zabývá otázkou, jak si stojí muži v dnešní společnosti a jestli toho na ně někdy není trochu moc.
Festival nabízí hned dvě inscenace od souboru VerTeDance. Tanečně-hudební projekt Kolik váží vaše touha?, který skupina vytvořila společně s kapelou ZRNÍ, zkoumá, zda vysvlečením se skutečně odhalujeme sebe sama, svoji podstatu a své tužby a zda je v tomto smyslu nahota vůbec nutná a potřebná. Tématem ženství se zabývá i poeticky humoristický duet Found & Lost, který pro VerTeDance vytvořila švédská tanečnice, choreografka a performerka Charlotta Öfverholm.
Zahraniční spoluprací se může pochlubit i skupina NANOHACH, pro kterou stvořil francouzský choreograf Fabrice Ramalingom netradiční dílo Brut, jež zkoumá živočišnost vycházející z gest, skoků a grimas.
Zatímco tématem trilogie Jana Komárka Skutky a cesty je tajemství naší existence a jeho atmosféra překypuje obrazy a hudbou, Planetoid LV-426, určený výhradně pro hosty festivalu z dílny začínající choreografky MAIY představí citově okleštěný svět dvou postav žijících v sevření mechanické doby.
Niterný svět protagonistů odráží také taneční inscenace souboru Spitfire Company Nedoknutelní, jejíž tři hrdinové se ocitají za dveřmi samoty, přestože zoufale touží být spolu.
Na festivalu nebudou chybět ani poutavé sólové projekty. Choreografka a tanečnice Barbora Látalová se ve svém nejnovějším autorském projektu Margaretha vypravuje nechává inspirovat osobností české básnířky Irmy Geisslové a za použití němého slova, tanečního hlasu a videografologie zachycuje proměny jedné ženy a její spojitosti na přelomu století, zatímco Martina Hajdyla Lacová ztvárňuje v inscenaci SoloS (part III) kompromisy jedince se světem a ukazuje člověka jako naprogramovatelného a předvídatelného tvora.
Festival uzavře projekt Moniky Rebcové spojující současný tanec s tradičním a moderním africkým tancem Afrika – smíření, ve kterém vystoupí tanečníci z Čech, Kuby, Pobřeží slonoviny i Japonska. Exotikou je okořeněná rovněž inscenace Hany Turečkové a Pražského komorního baletu MONO NO AWARE / Na hranici krásy, která je inspirována japonskou zenovou filozofií a zachycuje křehkost a pomíjivost krásy.

K vrcholům festivalu bude opět patřit vyhlášení festivalových ocenění. Tanec Praha, o. s., oslovil několik významných zahraničních i domácích osobností, působících v oblasti současného tance, kteří přijali čestné místo v mezinárodní porotě. Tato porota nominuje vítěze dvou cen: nejlepší Tanečník / Tanečnice roku a Taneční inscenace roku. Předání těchto cen se uskuteční v rámci jednoho z galavečerů festivalu TANEC PRAHA 2012. Tradičním oceněním zůstává i letos Cena diváka.

Festival s celorepublikovým přesahem paradoxně nejvíce podpořila Městská část Praha 3 (kde se nachází divadlo Ponec), donátoři ad hoc, jako Ministerstvo kultury či Hlavní město Praha, se vyznamenali o poznání méně. Navíc se necitlivě, bez znalosti kontextů či kontinuálních procesů, škrtalo... A přestože ČTP patří (na papíře) k prioritním akcím Ministerstva kultury, neznamená to nic proti těm neprioritním...

Kritická slova Yvonny Kreuzmannové již dlouhodobě poukazují na neudržitelnost stavu: „Ani tolik let nestačilo, aby si naše politická reprezentace uvědomila zásadní význam umění pro kultivaci společnosti. Od komunálních politiků až po vládnoucí garnitury prakticky nikdo nechápe socio-ekonomické přínosy investic do lidského kapitálu. Podpora kultury má prokazatelně multiplikační efekty, je-li správně cílena. To ovšem znamená najít odvahu zásadně reformovat systém podpory kultury v ČR a vytvářet prostor pro progresivní kulturní projevy a současné umění všech žánrů. Stávající systém je nefunkční a diskriminační a politici nejeví zájem ho měnit.“

-mys-