Z tiskových konferencí

Repertoár Ypsilonky, která si v průběhu celé této sezony připomíná své šedesátiny, obohatí novinka Komedianti. Premiéry autorské inscenace Arnošta Goldflama jsou na programu 28. a 30. listopadu. Hra vychází ze vzpomínek herců z 19. a první části 20. století, kdy existovaly skupiny divadelníků pod vedením často zkušených principálů… Anotace pak naznačuje, že jeviště opanuje kouzelný obrázek z dávných časů, kdy kočovali komedianti po vlastech českých a moravských, o tom, jak žili, hráli, cestovali a jak se měli rádi…

na tiskovém setkání v Café Ypsilon, i s hudbou - znělky a předěly v podání Jana Bradáče

Na jevišti Ypsilonky se dá očekávat hravé uchopení tématu; uvidíte Paulínu Labudovou, Lenku Šebek Loubalovou, Veroniku Soumarovou, Jiřinu Vackovou, Martina Bohadla, Jana Bradáče, Kryštofa Mendeho, Jana Večeřu a Zdeňka Duška v alternaci s Pavlem Novým. Hudební stránku Komediantů připravil Dominik Renč, s nímž se také přímo na jevišti potkáte.

Arnošt Goldflam, Jan Schmid

Ředitel Studia Ypsilon Jan Schmid tradičně uvedl věci do náležitého kontextu: „Není to moje inscenace, ale Arnoštova, jsem tu, abych připomněl, že naše divadlo má šedesátiny, které bude dva roky slavit (což musím vysvětlit: založení 1963, premiéra první inscenace na začátku roku 1964). Mě divadlo, to oficiální, strašně nebavilo, když jsem byl mladej. To byla samá psychologická pauza, samá politika, v souborech se pracovalo bez nálady, pořád někdo přicházel, někdo odcházel, někoho rovnou zavřeli. Přišla troufalá myšlenka dělat divadlo úplně jinak a svobodněji. Jedna věc mi tehdy byla jasná, že divadlo nemůžu dělat sám. Potvrdil mi to hned na začátku Josef Kemr, s nímž jsem se potkal a který líčil, jak se to pro divadlo podstatné naučil s Hrušínským v podobné společnosti, kterou Arnoštova hra a naši herci předvádí. Jako kluk jsem si myslel, že to byla jenom bída. Ale naučili se řemeslu, i mnohému jinému. Kemr říkal, že tohle by možná měli zažít, jako díl té praxe, všichni mladí herci…
No a já měl to štěstí, že kolem Ypsilonky byla skupina podobná (Schorm, Chytilová, Kačer…), tak snadno došlo ke spříznění, a přidávali se další, jako právě Arnošt Goldflam, který u nás jako první dělal Dostojevského Krokodýla. A následovaly další inscenace, a dokonce u nás hraje!“

Kryštof Mende, Jiřína Vacková, Arnošt Goldflam

Arnošt Goldflam Komedianty již inscenoval - před deseti lety v Divadle Na Jezerce, a tak se nabízí otázka, nakolik se nastudování v Ypsilonce bude lišit. „Poměrně dost, nechtěl jsem dělat „druhák“, čili přenesenou kopii. Požadoval jsem, aby uchopení tématu vyšlo od kolegů, zdejších herců. Šli na to s vervou, takže jsem vůbec nevzpomínal, jak to tehdy bylo na Jezerce. Jsem rád, že kolegové k tomu přistoupili vstřícně a že mi nenadávali, protože už taky nosím naslouchátko a často reaguji slovy „co nebo cože?“. Původně jsme měli v plánu dělat něco jiného, ale nakonec se vracím k tématu, který mi nepřijde, že by byl vyčerpaný. Právě naopak!“

Jiřina Vacková, Arnošt Goldflam, Jan Schmid

Ke hře Komedianti  pak Arnošt Goldflam uvedl: „Vycházel jsem ze skutečných vzpomínek herců toho přelomu věků. Takové herecké skupiny vážně existovaly, z našeho pohledu to působí až neuvěřitelně. Mnohdy museli mít herci vlastní vybavení a garderobu, kterou vozili s sebou, bývala to i podmínka pro to, aby byli přijati do herecké skupiny. Bývaly to i manželské páry, někdy měli někteří aktéři štěstí a byli přijati do stálých divadel, kde se často uplatňovali jako stálí členové těchto souborů. Podmínky nebývaly nějak mimořádné a plat býval malý. Herci i herečky museli chodit po domácnostech a nabízet i prodávat vstupenky a zvát na představení. Někdy se dopoledne domluvilo a taky nazkoušelo představení a večer se hrálo, reprízy byly tehdy, když bylo představení úspěšné, zvláště ve větších městech. Ubytování bylo často skromné, třeba i v hostinci, ve kterém hráli, nebo po domácnostech, zrovna tak to bývalo i se stravou. Tržba se často dělila podle okolností a herecké zkušenosti.
Za mého mládí byli v divadlech herci, kteří takové kočování ještě zažili. Mnozí z nich popsali svůj veselý i trudný herecký život ve vzpomínkách, často zpracovaných v knihách našich spisovatelů. Pokusil jsem se pročíst zachované vzpomínky a knihy, a to mi bylo inspirací pro moji hru. Tyto vzpomínky jsou často velmi zajímavé i podnětné v tom, jak se dříve divadelníkům žilo. Zažili to mnozí, např. náš slavný herec Rudolf Hrušínský třeba doprovázel představení hudbou z gramofonu, což byla tehdy velká novinka. Také osvětlení bylo často jen petrolejovými lampami a podobně, což si dnes už ani nedovedeme představit. Pro mě bylo seznámení se s celou touto érou a hereckým životem té doby mimořádně zajímavé a inspirativní!“

Uvedení inscenace Komedianti  je samozřejmě součástí již zmíněných dvouletých oslav šedesátin Studia Ypsilon, během kterých - kromě dalších premiér, velké jarní výstavy v Pražském domě fotografie mapující historii Studia Ypsilon a již dlouho avizované knihy o divadelních plakátech Jana Schmida - se připravuje mnoho dalších událostí a překvapení. Nejbližší událostí bude natáčení kmenové inscenace Spálená 16  Českou televizí (4. a 5. 12.).

zpracoval + foto: Michal Novák