Zpráva

Shakespearův Richard III. za ostnatým drátem a další interkontinentální transgrese na festivalu IberoAmerických kultur.

4. ročník festivalu IberoAmerických kultur TRANSTEATRAL přináší do Prahy opět divadelní kulturu Iberského poloostrova a Latinské Ameriky. S netradičním zpracováním slavné Shakespearovy tragédie se představí soubor Tejido Abierto z Madridu, evangelicko-utopicko-vegetariánský dramamix ze současných latinskoamerických textů z Chile, Mexika, Uruguaye a Venezuely se představí čeští inscenátoři a teeneagerského Becketta pro 21. století nabídne pražský literát španělského původu David Llorente.

Festival se tradičně koná v Divadle v Celetné ve dnech 17. a 18. dubna.

Hlavním hostem letošního ročníku festivalu TRANSTEATRAL je madridský soubor Tejido Abierto, který se v Praze představí s originálním zpracováním Shakespearovy tragédie Richard III., která se v pojetí Jorgeho Einese odehrává za ostnatým drátem koncentračního tábora. Režisér a autor úpravy se narodil v roce 1949 v Buenos Aires, odkud v roce 1976 odešel do Španělska. Jako teoretik se Eines věnuje především herectví, které učí na Královské akademii dramatických umění v Madridu a ve vlastní škole založené v roce 2001. Jako praktik má Eines za sebou celou řadu režií klasického repertoáru i současné dramatiky; za mnohé jmenujme například Büchnerova Vojcka, za jehož režii byl nominován na prestižní cenu Molière, nebo Himmelweg současného španělského dramatika Juana Mayorgy, za niž získal hned 8 nominací na cenu argentinských kritiků ACE. Eines působí umělecky především ve svém souboru Tejido Abierto a představil se i v dalších divadelních centrech nejen španělsky mluvícího světa (Argentina, Kolumbie), ale i ve Spojených státech či Izraeli. Působil také jako umělecký šéf madridského divadla Ensayo 100 proslulého svým systémem uvádění premiér, jimž musela předcházet alespoň stovka zkoušek.

V inscenaci nazvané stručně RIII se Jorge Eines poprvé za svou dlouholetou režisérskou praxi pustil do zpracování Shakespeara. Původní hru zasazuje do originálního kontextu: vězňové v koncentračním táboře hrají svým věznitelům Shakespeara v naději, že tím uniknou plynové komoře. Eines ve své inscenaci nachází paralely mezi renesanční Anglií a nacistickým terorem 20. století. „V obou epochách se vládne absolutisticky, despoticky, strach a smrt jsou výkonnými orgány vlády. Je to, jako kdybyste někoho museli milovat na základě nějakého dekretu. Naše doba je zaplavená dvěma nedošenci: slávou a mocí,“ říká režisér. Jedná se o záchranu uměním nebo rafinované mučení? Na tuto otázku odpoví inscenace, kterou španělský soubor odehraje v rámci festivalu TRANSTEATRAL 17. dubna v Divadle v Celetné.

Se španělským režisérem argentinského původu Jorge Einesem exkluzivně o účinkování jeho souboru v Praze:

Ve kterých zemích byla uvedena Vaše inscenace RIII?
Jedná se naše první hostování mimo Španělsko. Inscenace měla premiéru před rokem v Teatro Español v Madridu. Momentálně se nehrála, ale díky vašemu pozvání jsme se k ní vrátili.

Co pro Vás znamená uvedení inscenace v České republice, zemí s přímou zkušeností s holocaustem a rodištěm Franze Kafky, kterého mají Argentinci tolik v oblibě?
Praha, to je Kafka a Golem, a tudíž Borges a můj židovský původ, který bere holocaust jako nesmazatelnou stopu, již je třeba stále připomínat a aktualizovat. Pocházím z té části lidstva, která odmítá tvrzení, že všechny ty vlaky, které putovaly Evropou, byly nevyhnutelné. Pátral jsem a v Praze budu opět prostřednictvím této inscenace pátrat po důležitosti umění, které nás v jakémkoli lágru ochraňuje před ztrátou smyslu. A jeden z těch lágrů je naše realita.

Pohybujete se mezi španělským a argentinským divadlem. Čím se liší?
Rozdíl tvoří hlavně herci. V Argentině se rozvíjí divadlo a dramatika, které chápou herce jako původce imaginace a hledání, a nikoli jako dlužníka autorova slova. Divadlo ve Španělsku je stále ještě velmi determinované hodnotou slova jakoby v tradici zlatého věku. Ale to všechno nyní prochází revizí – a o to víc v dnešní složité finanční situaci, která vyvolává potřebu nové poetiky a volá po vyšší míře imaginace namísto peněz.

Ve vaší inscenaci hrají vězni divadlo v koncentračním táboře. Věří tomu, že doku budou hrát, nepošlou je do plynu. Není to poněkud sadistické?
Právě naopak. Sadistické je myslet si, že když vyměním auto nebo ženu, přinese mi to štěstí. Umění chrání lidskou bytost před zlem. Pomáhá jí učit se přát si dobro. Společenost blahobytu je jen perverzním výmyslem politiků, který slouží k tomu, aby lidé nemysleli.

17 – 18 / 4 / 2012
Divadlo v Celetné, Celetná 17, Praha 1

Kompletní program festivalu najdete na www.transteatral.cz.