Zpráva

V lednu se na prkna Slezského divadla vrátí Georges Feydeau (1862-1921), klasik francouzské secesní frašky. Dámský krejčí patří k jeho raným hrám, jeho premiéra v roce 1887 však znamenala zásadní průlom v jeho kariéře, stal se renomovaným autorem, „králem vaudevillu“. Publikum si získal příběhem o lháři, který úspěšně tají své četné nevěry před manželkou a tchyní až do chvíle, kdy si pronajme pro své schůzky byt a okolnosti ho přinutí předstírat, že je dámský krejčí.

Autor se narodil v Paříži v rodině spisovatele Ernesta Feydeaua. Psát začal hned poté, co jako sedmiletý poprvé navštívil divadlo. Na únavu z psaní se prý pak z lenosti často vymlouval, když se chtěl vyhnout domácímu vyučování. Debutoval jako 21letý hrou Láska a piano. K nejznámějším titulům u nás dodnes patří Brouk v hlavě, Slečna od Maxima, Taková ženská na krku nebo Champignolem proti své vůli nebo právě Dámský krejčí. Navzdory svému dílu byl však Feydeau spíš melancholický, žil po pařížských kavárnách, sbíral obrazy. Poté, co ztroskotalo jeho manželství s Marianne Carolus-Duranovou, dcerou malíře, bydlel v hotelu. Dožil v sanatoriu na okraji Paříže s diagnózou terciální syfilis. Dámského krejčího Feydeau napsal v době své vojenské prezenční služby. Již jako seržant ve Versailles ji zřejmě zkoušel se svými pěšáky. Hned po návratu z vojenské služby se stává zaměstnancem Théâtre de la Renaissance a Dámského krejčího prosadil k uvedení. Vyrukoval však s obsazením, které všem vyrazilo dech. Ve všech rolích – mužských i ženských – samí mužští herci. Jednalo se o určité vymezení proti současnému trendu, který zaplavoval celý divadelní svět, proti realismu a naturalismu.

Zkoušky, ze začátku neobvykle poklidné a velmi tvůrčí, však byly neustále narušovány a zdržovány skandálu chtivými potížisty, nepřáteli, závistníky a ustrašenci. Tlaky a intriky nakonec donutily ředitele divadla stáhnout původní autorovo obsazení a nahradit jej vlastním, o poznání konvenčnějším řešením. Feydeau to bral jako zradu, z divadla proto okamžitě odešel. Premiéra Dámského krejčího se tak uskutečnila o několik měsíců později již bez jeho přítomnosti. Do divadla de la Renaissance se již nikdy nevrátil. Své hry vlastně psal jako morality. Ten, kdo se chová nesprávně (podvádí partnera, lže, přetváří se) vždycky skončí špatně. Ryze mužským obsazením se chtěl vyhnout povrchnímu diváckému přijetí. Odmítal, aby jeho hra vyzněla pouze jako salonní komedie plná nevěry a nemravnosti. Toužil navázat na doby, kdy všechny role v divadle hráli jen muži a on je považoval za zlatý věk divadelního rozkvětu, a totiž na antické Řecko a alžbětinskou renesanci. V neposlední řadě věřil, že divadelní zkoušky jen s muži budou poklidnější, tišší a pro samotné mužské herce mnohem koncentrovanější. Žádné hádky, minimum rozbitých vztahů. Navíc toto obsazení snižovalo nevěru a milostné poměry při práci na inscenaci téměř na nulu.

Autorovo přání bude v nové premiéře našeho činoherního souboru vyslyšeno. 12 ledna 2014 se proto můžete těšit na exkluzivní obsazení ve složení: Michal Stalmach, Kostas Zerdaloglu, Daniel Volný, Martin Táborský, Drahomír Ožana j. h., Emanuel Křenek j. h., Jakub Stránský, Martin Valouch a Roman Slovák j. h. Překlad: Tereza Groszmannová, dramaturgie: Alžběta Matoušková, scéna a kostýmy: Sylva Marková, úprava a režie: Roman Groszmann.