Počet komentářů: 0
Nový komentář

Zpráva z...
Švandovo divadlo

Dorstova Zatáčka
[14.3.2013]
Švandovo divadlo na Smíchově uvede jednu z nejúspěšnějších komedií Tankreda Dorsta ZATÁČKA. Po dvoudílném opusu Merlin aneb Pustá zem se tak Dorst na Smíchov vrací s divácky vděčným textem plným situační komiky a ironie. První uvedení inscenace režiséra Davida Šiktance diváci zhlédnou 23. března 2013 ve Studiu.

O HŘE
Zatáčka stála na počátku úspěšné kariéry jednoho z nejuznávanějších a nejhranějších současných německých dramatiků Tankreda Dorsta. Tato groteskní hra z roku 1960 patří dodnes mezi jeho nejhranější díla – u nás je přitom prakticky neznámá. Brilantní komedie o lidském údělu, domýšlivosti a paradoxech naší civilizace staví na dokonale jednoduché zápletce. Dorst přitom k vyprávění příběhu kolem jedné autonehody obratně využívá nejrůznějších žánrů – vedle grotesky pracuje s prvky hororu a nešetří černým humorem.
„V rámci této anekdoty se střetává politik vytržený z prostředí ministerských kanceláří s ‚normálními lidmi‘, což je samo o sobě zdrojem pozoruhodné komiky. Nejedná se však o lacinou politickou satiru – kdo je ještě ‚normální‘ a kdo je vůbec ještě člověk, to je otázka, kterou nechává autor otevřenou. Což je nesmírně vzrušující,“ popisuje atraktivitu textu dramaturg inscenace Martin Hýča. Jak může dopadnout střet vyprázdněné politické figury s lidmi, kteří se živí, jak umí? K čemu vlastně potřebujeme politiky? Může se i v politikovi ozvat špatné svědomí? A co když už bude pozdě? Záhy po úspěchu prvního uvedení v roce 1960 v Lübecku se hra dočkala televizní adaptace v režii Petra Zadeka a následně i rozhlasového zpracování. V Německu velmi oblíbená komedie se na českém jevišti objevuje po takřka dvaceti letech.

„Všichni jsme smrtelní – ty, já i naše teta Eliška.“
(citace ze hry, RUDOLF)


ANOTACE
POLITICKÁ GROTESKA O SNECH A VRAŽDÁCH
V malebné horské krajině pod strmou skálou žijí ve své chaloupce bratři Rudolf a Antonín. I k nim už však pronikla civilizace. Z ostré zatáčky nad jejich zahrádkou se řítí dolů auta. Rudolf je spravuje a prodává, Antonín řeční zesnulým nad hrobem a posílá podání na příslušné ministerstvo. První, kdo přežije pád, je – jak jinak – ministr, jenž se měl postarat o opravu silnice. Vezme si pan ministr z autonehody poučení? Pustí se nyní do práce? A co když o to Rudolf s Antonínem tak úplně nestojí? Mrazivě ironická politická groteska o snech a vraždách. Přijďte se podívat. A hlavně – nezapomeňte přizpůsobit rychlost jízdy technickému stavu vozovky.

O AUTOROVI
Dramatik, spisovatel a scénárista a příležitostný režisér Tankred Dorst se narodil v roce 1925 Oberlindu v Durynsku. V sedmnácti letech byl povolán do armády a nasazen na západní frontě. Ze zajetí (prošel tábory v Anglii, USA a Belgii) se vrátil až v roce 1947 – nikoli ovšem do rodného Oberlindu, který spadal do východní části rozděleného Německa, ale do západoněmeckého Lüdinghausenu, kde ve věku 25 let složil dodatečnou maturitu. Následně se nejprve v Bamberku a později v Mnichově věnoval studiu germanistiky, dějin umění a divadelní vědy. V období studia spolupracoval se studentským loutkovým divadlem «Das kleine Spiel», pro které do roku 1959 napsal šest loutkových her. V roce 1959 obdržel cenu Národního divadla v Mannheimu za Společnost v době podzimu (Gesellschaft im Herbst).
V roce 1960 je poprvé uvedena Zatáčka a vedle ní další dva rané texty – Společnost v době podzimu a Svoboda pro Clemense. Zatáčku následně adaptuje pro televizi režisér Peter Zadek (hlavní roli hraje Klaus Kinsky), čímž se začíná jejich dlouholetá spolupráce. V roce 1962 pobývá jako stipendista ve Vile Massimo v Římě. Jeho tři jednoaktovky vychází knižně. Vedle vlastní tvorby pracuje jako lektor, píše scénáře pro školní filmy, postupem času překládá (např. Molièrova Lakomce) a některé ze svých her též inscenuje.
Píše další hry, např. Maurka (Die Mohrin) či Toller; posléze ve spolupráci s Urshulou Ehlerovou, (která se stává také jeho životní partnerkou), Ledový věk (Eiszeit; 1972), Na Chimborazzu (Auf dem Chimborazo). Vznikají další texty, např. Zakázaná zahrada (Der verbotene Garten), Heinrich aneb Bolesti fantazie (Heinrich oder Die Schmerzen der Phantasie), rozsáhlý opus Merlin aneb Pustá zem (Merlin oder Das wüste Land), Já, Feuerbach (Ich, Feuerbach), Korbes, Karlos, Pan Paul (Herr Paul), Do Jeruzaléma (Nach Jerusalem), Linie stínu (Die Schattenlinie) či Legenda o nebohém Jindřichovi (Die Legende vom armen Heinrich).
Získává řadu ocenění, mj. Cenu Georga Büchnera Německé akademie pro řeč a básnictví v Darmstadtu a medaili Carla Zuckmayera za zásluhy o německou řeč. Koncem sedmdesátých let je Tankred Dorst jmenován členem Německé akademie pro řeč a básnictví v Darmstadtu.

V Čechách je poprvé Dorstův text inscenován v plzeňské sekci Českého rozhlasu. V režii Vladimíra Tomana je uvedeno Velké lhaní před hradbami (překlad František Fabián). V roce 1980 inscenuje Ladislav Vymětal v Divadle Rokoko hru Maurka (překlad J. Stach). Merlina (v překladu Vladimíra Tomeše) uvedlo na jaře roku 1988 Realistické divadlo (v režii Miroslava Krobota). O čtyři roky později v témže divadle, tentokrát už nesoucím název Labyrint, se v jeho studiové scéně odehraje premiéra hry Fernando Krapp mi napsal dopis (překlad Ondřej Černý, režie Petr Lébl; později neinscenováno v Divadle Na zábradlí). Hru Já, Feuerbach uvede o rok později Malé divadlo v Liberci (překlad Vladimír Tomeš, úprava a režie Julek Neumann). V roce 1995 se české premiéry dočká hra Pan Paul v Národním divadle na scéně Kolowratu (překlad Vladimír Tomeš, režie Martin Porubjak). V roce 2005 inscenuje Merlina Jan Mikulášek v Olomouci, v roce 2009 poprvé Dodo Gombár, a to v Městském divadle Zlín. V roce 2010 uvádí Švandovo divadlo Merlina opět v režii Doda Gombára, a to v zatím největším rozsahu, v jakém byl na českém jevišti tento text inscenován, formou dvou na sebe navazujících inscenací s podtituly Zrození a Grál, uváděných také společně pod názvem Merlin aneb Pustá zem.

O INSCENACI
Režisér David Šiktanc se ve své inscenaci soustředí na komický potenciál textu, přitom však využívá široké možnosti divadla zpřítomnit různé vrstvy dramatu. Na pozadí groteskní komiky tak vyvstávají metaforické významy. „Zatáčka velmi dobře funguje už jako text. Ne náhodou byla inscenována i v rozhlase. Text nicméně nabízí celou řadu situací, které jsou pro divadelní ztvárnění velice vděčné a vtipné. Snažili jsme se vetknout textu jasný divadelní výraz a podpořit jeho mnohovrstevnatost a vnitřní žánrovou pestrost,“ doplňuje dramaturg inscenace Martin Hýča. V tomto duchu je koncipovaná i kolážovitá scénografie Nikoly Tempíra, který je spolu s kostýmní výtvarnicí Anetou Grňákovou zodpovědný za výtvarnou složku inscenace. Do role bratrů obsadil David Šiktanc Patrika Děrgela a hostujícího Jana Holíka – a konečně postavu ministra Kriegbauma ztvárňuje Miroslav Hruška.


zdroj zprávy: Gabriela Valcová



Komentáře k tématu článkuPřidat komentář

Přidat komentář

Zatím zde není žádný komentář.