Počet komentářů: 0
Nový komentář

Zpráva z...
Národní divadlo Brno
> Hledání ztraceného času

J. A. Pitínský přivádí na jeviště slavný román geniálního francouzského spisovatele Marcela Prousta
[5.4.2019]
Národní divadlo Brno uvede adaptaci slavného nedokončeného románu geniálního francouzského spisovatele a hypochondra Marcela Prousta, opřená o britskou dramatizaci z roku 2000. Hledání ztraceného času – to je 7 svazků poeticky přesných záznamů, 4215 marných a nekonečně krásných pokusů o zachycení uplývajícího času, více než 300 různých postav, které nás dodnes oslovují a vzru­šují. Kniha o čase, při jejímž čtení na čas zapomenete. Dílo, které se nedá převést na jeviště. Anebo…? V Mahenově divadle se o to v Česku vůbec poprvé pokusí režisér J. A. Pitínský.

Slavný román geniálního francouzského spisovatele a hypochondra Marcela Prousta vznikal s přestávkami čtrnáct let, dokončen nebyl v podstatě nikdy. Autor se v něm pokusil zobrazit proměny francouzské společnosti na přelomu 19. a 20. století i její životní styl. Pořídil velkolepou literární momentku jedné epochy složenou z množství každodenních příběhů těch, kdo ji žili a často i bezděky tvořili.

Inscenace vychází z divadelní adaptace a nerealizovaného filmového scénáře dramatika Harolda Pintera a režisérky Di Trevis, která vznikla v roce 2000 pro Royal National Theatre v Londýně. Text je „proustovsky“ strukturován do podoby obrazových scén, které střídají dialogy i monologické pasáže, jemné detaily i velká gesta. Hlavním průvodcem zůstává (stejně jako v románu) Marcel a ubíhající čas.

J. A. Pitínský adaptaci přenáší do prostoru současné moderní galerie Proust. Minimalistická scéna Tomáše Rusína vytváří prostor pro zrcadlení času, vztahů, místa, kde se lidé potkávají, ale mohou se snadno stát i objekty k pozorování. Místo, kde se přirozeně střetávají epochy, estetické styly, kde pomíjivost střídá věčnost.

Kostýmy Zuzany Rusínové si pohrávají se současnou touhou po výstřednosti a vlnami módního snobismu kombinované s odkazy na módu 20. a 30. let 20. století.

Klíčovým průvodcem inscenací se stává hudba. Kromě původní scénické hudby Richarda Dvořáka zazní v inscenaci téměř všichni oblíbení Proustovi hudební skladatelé (např. F. Stravinskij, C. Debussy, J. Ibert, L. v Beethowen a další).

zdroj zprávy: Gabriela Kodysová



Komentáře k tématu článkuPřidat komentář

Přidat komentář

Zatím zde není žádný komentář.