Zpráva

Jádro. Můžeme se ho bát. Můžeme se mu smát. Můžeme se jím nechat fascinovat. Rozhodně před ním však neutečeme. Jaká je jeho historie, současnost či potenciální budoucnost? A proč by nás to vůbec mělo zajímat? Na tyto (i mnohé další) zapeklité otázky odpoví umělecké uskupení bazmek entertainment v inscenaci Uran 235, která poprvé od svého uvedení vyjíždí do Prahy. Těšit se na ni můžete už 25.11. od 19:30 v pražském Divadle X10.

„Za pomoci hlubokého vhledu do problému i nutného zjednodušení - doprovázených smutkem i humorem - se mohou diváci ponořit do fascinujícího světa jaderné fyziky, lidské touhy poznávat svět a pokusit se zjistit, jestli jej umíme měnit spíše k lepšímu, nebo horšímu,“ říká o inscenaci dramaturg a spoluautor textu Patrik Boušek.

Jednotlivé prvky historie uranu jako zužitkovatelného materiálu i lidského vztahu k jeho potenciálu jsou zpracovány formou volně provázaného situačního pásma. Divák tak přibližně za 70 minut shlédne 14 krátkých divadelních příběhů, které pojednávají o různých aspektech nukleárního života lidstva. Od objevů Marie Curie Sklodowské, přes jaderné elektrárny až po atomové bazuky a radioaktivní odpad. Co všechno se o jaderné energii už řeklo - a co by ještě možné říci bylo - rozvíjí v množství obrazů herci Klára Bulantová, Petr Hanák a Hynek Tajovský.

Důvody pro volbu montážní struktury objasňuje režisérka Eva Lietavová: „Bojíme se atomových bomb, bojíme se selhávajících elektráren, bojíme se jaderného odpadu. A do velké míry oprávněně. Jenže jak už to tak bývá, celý problém je mnohem komplikovanější - ať už z hlediska historických událostí, současných tendencí, nebo budoucích možností.“

Ikonický však není pouze námět inscenace, ale také její scénografie. Na jevišti si nelze nevšimnout zvláštní krabice - camery obscury, která slouží jako živé promítací zařízení. Všechno, co se do kamery obscury během představení vloží nebo co se v ní bude odehrávat, uvidí diváci na plátně z parašutistické látky. Předchůdce fotoaparátu v nadživotní velikosti tak dodává inscenaci apokalyptický vizuální charakter a nádech imerzivity.

“Když se něco rozpadne, obvykle nezůstane nic. Jenže když se rozpadne atom…”

zdroj zprávy: Andrea Polnická