Zpráva

Šestá premiéra sezony 2016/2017 nás na hlavní scéně Klicperova divadla zavede do Anglie šedesátých let dvacátého století. Právě tam se totiž odehrává detektivní komedie britského dramatika s irskými kořeny Martina McDonagha Kati.

Světová premiéra této nejnovější hry celosvětově oblíbeného autora proběhla v září 2015 v londýnském Royal Court Theatre a od té doby získala řadu významných ocenění, mimo jiných prestižní cenu Olivier Awards za nejlepší hru roku. V Klicperově divadle ji uvidíme v režii Jana Friče, který se tak po několika letech k mcdonaghovským režiím vrací, v roce 2011 zinscenoval Mrzáka inishmaanského právě pro Klicperovo divadlo.

Hlavní hrdina hry, Harry Wade (Jan Vápeník), bývalý mistr popravčí, se poté, co byl v roce 1965 v Anglii zrušený trest smrti, definitivně přesunul do své hospodu v Oldhamu. Tráví tak na stará kolena všechen čas za výčepním pultem a vypráví svým štamgastům Billymu (Filip Richtermoc), Charliemu (Josef Čepelka), nahluchlému Arthurovi (Lubor Novotný) a pohaslé hvězdě místní kriminálky, inspektoru Fryovi (Jiří Zapletal), o zlatých starých časech kvalitního věšení. V lokále mu vypomáhá jeho žena Alice (Zora Valchařová-Poulová) s depresivní puberťáckou dcerou Shirley (Natálie Řehořová) a jako nejvyšší míra vzrušení v rámci poklidného života na severozápadě Anglie se zdá být návštěva londýnského pisálka Clegga (Miroslav Zavičár), který chce s bývalým katem udělat rozhovor. Při něm však narazí na Harryho věčné trauma, kterým není ani tak jeden nejasný proces s velice jasným verdiktem, jako spíše vzájemná řevnivost s Harryho bývalým konkurentem a kolegou, legendárním anglickým katem Albertem Pierrepointem (Jan Sklenář). Pak se ale na ospalém předměstí objeví tajemný mladík Mooney (Jiří Panzner), Harryho dcera náhle podivně zmizí a přichází tedy čas vydat se po stopách spravedlnosti...

Martin McDonagh vycházel při psaní své hry ze skutečných britských reálií, totiž z životních příběhů slavných britských popravčích Alberta Pierrepointa a Harryho Allena, kteří skutečně provozovali vedle svého katovského řemesla pohostinství a v Anglii byli oslavováni na úrovni celebrit. McDonaghova detektivní linka, břitký humor a skvěle napsané situace však vyvolávají vlny nadšení i mimo domovskou Británii.

Po Mrzákovi inishmaanském vám tak v Klicperově divadle nabízíme další možnost poznat skvělé texty jednoho z nejlepších dramatiků současnosti. Autorem scény je Nikola Tempír, kostýmy vytvořila Lenka Odvárková a dramaturgyní inscenace je Jana Slouková. Užijte si spolu s námi pozoruhodnou detektivní komedii s břitkými dialogy, napínavou zápletkou a nejen šibeničním humorem v premiéře 18. února 2017 na hlavní scéně Klicperova divadla.

DRAMATURGYNĚ JANA SLOUKOVÁ O INSCENACI
„Hry Martina McDonagha jsou vtipné, důkladně prokomponované, neberou si servítky a odkrývají nám sobectví a samozřejmost, se kterou se akceptuje násilí. Jsou to navíc hry plné hlášek a vypointovaných dialogů, které vedou nejrůznější více či méně podivné existence v určitém izolovaném společenství. Ne jinak je to i u Katů, v detektivní komedii z oldhamského předměstí, která nás zavede do Anglie let šedesátých. Už výchozí situace vysloužilého kata, který díky zrušení trestu smrti přichází o svůj zdroj příjmu i potěšení, v sobě nese značný komediální potenciál. A když k tomu připočteme příchod podivného mladíka a nečekané zmizení katovy dcery, je o detektivní zápletku postaráno. Martin McDonagh si však klade hlubší otázky, jako je právo vzít spravedlnost do vlastních rukou nebo nebezpečí soudů „demokratické většiny“.“

OTÁZKY PRO REŽISÉRA JANA FRIČE
Jaká je podle vás největší kvalita McDonaghových textů a v čem je specifikum právě Katů?
Texty jsou to přístupné a napínavé. Vždycky jde o to, že se vše rozuzlí jinak, než postavy původně čekaly. Typické na McDongahových textech je, že tam často je postava, která ty ostatní vodí za nos. V Hradci to byl Mrzák a nyní Mooney, a to je podle mě taky specifikum Katů – Mooney je v podstatě personifikovaný tento princip. Také je to hra „dospělejší“, přeci jenom autor taky nějak vyzrál, je více soustředěná na mikrosituace v textu, než na šokující příběh...

O čem jsou Kati přímo pro Jana Friče?
O drzosti, o neznalosti míry, o fórcích, který se ti vymstí, o maloměšťáctví, o hrozivé síle davu, o pivu.

Co bylo na zkoušení nejtěžší?
Najít mikrosituace v textu, vyřešit problém s počtem piv předepsaných hercům ve hře, vyřešit technologicky překvapení ze závěru hry, snaha nezůstat u figurek.

Jaká postava, situace nebo hláška patří k vaším oblíbeným?
Má oblíbená postava je Bill, je to nejtragičtější postava a nejplastičtější, byť se na první pohled zdá, že „zapadá“.

Proč by měli diváci na vaše Katy rozhodně přijít?
Protože jste ještě na jevišti neviděli mlíčňák.

A je „pověsit pro ně málo“?
Nezastávám názor pro trest smrti. Přijde mi to odporné a na stejné úrovni jako čin samotného zločince.

zdroj zprávy: Martin Sedláček