Zpráva

Činohra Divadla F. X. Šaldy uvede tragikomedii ze soukromí poslední královny Francie s nevyhnutelným koncem. Americký dramatik David Adjmi ji líčí jako současnou dívku v zajetí spotřebního kolotoče. Nepřeberná hojnost nabídek, zábavy a požitků ji zaměstnává stejně jako dnešní blahobyt nás. Zapomínáme, že bohatá společnost žije na dluh, který kdesi v podpalubí narůstá. Jak rychle se musí člověk probudit, aby se nerozpoutaly ničivé živly? Inscenaci v Liberci připravila osobitá režisérka Janka Ryšánek Schmiedtová, s Karolínou Baranovou v titulní roli.

Osud poslední francouzské královny nás dodnes znepokojuje střetem velkých historických událostí s životem dospívající dívky, kterou posadili na trůn vedle Ludvíka XVI. Čtrnáctiletou rakouskou princeznu poslali do Francie jako nevěstu korunního prince, v osmnácti se stala francouzskou královnou, dynastii dala čtyři děti. Oslňovala fantastickými kostýmy a výstředními parukami olbřímích rozměrů. Patnáct let žila v nablýskaném přepychu Versailles, než vládu jejího manžela smetla revoluce. Dvě děti ztratila. Pokusila se utéct z vězení. Zemřela ve třiceti sedmi. Jaká byla, a proč byla odsouzena? Americký autor David Adjmi její příběh vypráví současným jazykem, představuje si ji jako dnešní dívku v zajetí spotřebního kolotoče.

Titulní roli poslední francouzské královny ztvární Karolína Baranová. Po Elině v Ibsenově Paní z moře a Marii Curie v Enquistově dramatu Blanche a Marie vytvořila další mimořádnou hrdinku, ohledávající meze člověka ve společnosti – v situaci, která se jmenuje „být ženou“. Jako její manžel Ludvík XVI., král, co se na prahu Velké francouzské revoluce snaží neztratit hlavu, se představí Ondřej Kolín. Jako starší bratr Antoinetty, císař Josef II., se do Liberce vrací Jakub Albrecht, někdejší opora liberecké činohry a Dianiškova Divadla F. X. Kalby, dnes oceňovaný člen Divadla pod Palmovkou v Praze.

Scénograf David Janošek je oblékl do zářivých a opulentních rób, které evokují současnou módu z titulních stran časopisu Vogue a současně i rokokovou zdobnost a nadýchanost. Atmosféru Versailles vystihl výraznými designovými objekty jako akcenty scény a sérií pohyblivých zrcadel, které tvarují prostor.

Osobitá mladá režisérka Janka Ryšánek Schmiedtová už v českém divadle zanechala výraznou stopu, vytvořila mnoho oceňovaných inscenací i vlastních textů. Několik let vedla soubor ostravského Divadla Petra Bezruče. O hrdince hry říká: „Marie Antoinetta je ptáček, co tluče křídly o mříže klece. Nádherná, bohatá, rozmazlená… a taky lesba a děvka bez studu a pokory. Anebo to bylo jinak? Co když tahle překrásná mrcha byla zblízka spíš ubohé stvoření? Žena-produkt: dítě, které se narodilo mocné mamá, rakouské arcivévodkyni, aby jí dopomohlo k politickým úspěchům. Nevzdělaná a nezkušená dívka, vyměněná jak kus masa za spojenectví s Francií, žena-z Boží vůle královna, u které se nepředpokládalo, že by měla nebo snad mohla být v životě šťastná, hlavně aby elegantně nesla všechny své povinnosti, tedy porodila dědice, a tak stvrdila nejen smysl domluveného manželství, ale hlavně spojenectví mocných evropských zemí. Jenže svět kolem je najednou o moc složitější, šílící dav hlasitější a člověk, který netuší, kdo vlastně je, se v tom všem velmi snadno ztratí. Opuštěná Marie uprostřed cizí země bojuje o své já, o duši a právo cítit štěstí a nakonec i o holý život. Každý den jí ubývá přátel, jenže měla někdy nějaké skutečné? Je v pořádku žádat, aby se život scvrkl na politickou intriku? Lze za veškeré bohatství světa chtít vše, co dělá člověka člověkem? A co na to lidské srdce Marie Antoinetty?“

Hudbu k inscenaci vytvořila svérázná a nezařaditelná zpěvačka, skladatelka, textařka a výtvarnice Vladivojna La Chia. Kromě pěkné řádky sólových alb se úspěšně věnuje i komponování scénické a filmové hudby. Skladby k Marii Antoinettě psala přímo pro nevšedně pěvecky nadanou Karolínu Baranovou, která mezi dramatickými scénami zvládá ještě zpívat a tančit v moderních výrazových choreografiích Denisy Musilové. Expresivní hudební linka tak tvoří nedílnou součást příběhu Marie Antoinetty a dává nám nahlédnout do křehké duše královny.

zdroj zprávy: Eleonora Kočí