Divadelní soubor Staré arény přivedli hru Václava Klimenta Klicpery Zlý jelen pod širé nebe. Pěkně do parku, na čerstvý vzduch, přímo do Komenského sadů. Zřejmě aby se klasik trochu vyvětral.

Klicpera je autor pro dnešního diváka už poněkud komický. Zápletkou, happyendem tak sladkým, že před ním varuje pět ze tří dentistů, o jazyku ani nemluvě. Určitě patří k průkopníkům a zasloužilým buditelům českého divadla, ale dnes se na něj chodí koukat maximálně studenti v rámci povinné četby do muzea pod sklo. Nebo ne?

Ani náhodou. Soubor Staré Arény vzal sto šedesát let starý text a vyluftoval ho tak vtipně, že by se ani Mistr autor nemohl cítit uražen, kdyby se byl býval mohl vyhrabat. Celá hra je z oblasti klasiky nemilosrdně přesunuta na pole grotesky. Kam taky jinam, že.

Jednak fyzickou komedií, gesty a výrazy (přeloženo: přehrávání, ksichty a přemety), dvak postmoderní výpravou. S mrtvolou jelena se nikdo nezdržoval (kdo by se s tím proboha dělal) a rovnou mu postavili vkusný náhrobeček. Kostýmy hipsterské - dneska žádný problém - plus velmi výrazné líčení. Tedy, tolik makeupu nosí snad už jen Rychlé šípy.

Stará aréna tedy přiměla divadelní pronárod vylézt se svých pohodlných, tmavých a nevětraných děr na čerstvý vzduch (doufám, že všichni přežili ve zdraví). Nejen, že se sedělo či postávalo na trávníku(!), ale dokonce bylo publikum přinuceno k chůzi. Ano, až tak, divadlo na pochodu. Každá scéna se totiž odehrávala na jiném místě, takže, milý diváku, chceš-li vědět, jak to bude dál, zvedni, ehm, se a popojdi si. Ještě štěstí, že ostravské publikum je na divadlo a na blbiny trénované po několik generací.

Kdyby ale zůstalo jen u výše zmiňovaných činitelů, nejednalo by se o výbornou zábavu, ale jen o nadšenecký počin. Zlý jelen ale dokázal víc - bylo to velmi dobré představení. Zvládnuté výborně herecky, režisérsky i organizačně. Klobouk dolů, palec nahoru. Takže doufám, že s teplým počasím přijde i obnovená premiéra. Pěkně prosím, smutně koukám, prstíčkem hrabu.