Počet komentářů: 0
Nový komentář

Blog návštěvníků i-divadla

Pro napsání nového článku se, prosím, přihlaste.
Král Lear

Na představení Krále Leara do Bezručů jsem šla opravdu zvědavá na to, jak moc bude strašidelné. Hlavní roli totiž hraje Norbert Lichý, který respekt opravdu vzbuzovat umí. Já se aspoň pokaždé zmenším hrůzou nejmíň o pět centimetrů při představě, že si ten mobil zapomenu vypnout.

První překvapené zamrkání mě čekalo hned při vstupu do hlediště. Bylo totiž úplně jinde, než jsem čekala. Scénograf rozřízl klasicky do kopce rozdělená sedadla na dvě poloviny a úzký pás jeviště vložil doprostřed publika. No proč ne. Aspoň nemusíte čekat na začátek představení a můžete pozorovat lidi hned po dosedu na židli. I když se jedná o spoludiváky a ne o herce, je to kolikrát zajímavá podívaná.

Ovšem ani o ty herce po začátku představení nejste ani trochu ochuzeni, rozhodně vám neutečou. Nemají totiž kam. Řešení scény zrušilo klasické zákulisí a tak ti, kteří zrovna nejsou na řadě, poslušně čekají na svou scénu decentně usazeni z jedné strany jeviště na sklápěcích diváckých židlích, na straně druhé v maličkém vkusném kupátku.

Byl jednou jeden král a měl tři dcery... I ptal se jich, jak ho která má ráda, a podle odpovědí jim rozdělil království své. Starší dvě se mu falešně lichotnými slovy do přízně vemluvily, a tak jim po dílech ze své země dal, ale tu třetí, nejmladší, pro její upřímná slova vyhnal z domu, stejně jako věrného přítele, který ji statečně bránil.

Král Lear udělá velkou chybu a draze za ni zaplatí. Upřímně milující vyžene, zbaví se všeho majetku a svěří svou osobu do střídavé péče starším provdaným dcerám - Goneril a Regan, dvěma malým sladkým harpyjím v rouše beránčím. Ani jedna z dcerušek ovšem tatínka doma nechce. Oficiální výmluva zní, že jeho stočlenná družina je příliš náročná na provoz. Kolik neoficiální zášti, nenávisti a odporu se skrývá pod lesklým povrchem zdánlivé laskavosti, má král teprve zjistit, a zjištění to nebude pěkné.

V jiném ostrovním domě se odehrává podobné drama. Zde má hrabě z Glostru dva syny - Edgara, syna vlastního, a Edmunda, bohužel levobočka. Hrabě mezi nimi nedělá rozdíly, co se týká otcovské lásky, bohužel společnost mezi nimi činí rozdíly značné co do majetku a společenského postavení. A Edmundovi se to nelíbí. V tomto ohledu by pro něj měl člověk pochopení. Ovšem už ne pro fakt, že se ze žárlivosti chová jako pěkná svině, když pletichami poštve otce proti bratrovi tak, že Edgar musí ve strachu o svůj život utéct ze zámku a skrývat se v přestrojení za pomateného žebráka.

Situace kolem krále Leara houstne. Goneril má už všeho plné zuby a snaží se nenápadně zbavit družiny, tedy nejprve družiny, což Lear pojme jako urážku majestátu, dceru dle svého dobrého zvyku prokleje a přesune se k Regan. Chtělo by se říct z bláta do louže, ale tohle je spíš od popravčího špalku ke zdi. Regan s manželem nenápadně přesunou bojiště do sídla hraběte z Glostru, kde se záležitosti vyhrotí natolik, že králův posel skončí pro jistotu v kládě a sám Lear odchází neznámo kam, respektive do bouře.

(Mimochodem bouřku mají u Bezručů efektně promítanou na plátně. Tedy... Měli by mít. Když funguje. Někdy by místo na bouřlivou oblohu Lear musel hřímat na depresivně šedý nápis Není žádný signál. Stane se. Holt na takových křivdách osudu občas ani to nebe nespolupracuje.)

Lear naštěstí neodchází sám, je provázen vévodou z Kentu, který se, ač vyhnán, vrátil v přestrojení, protože v tom starého pána prostě nemůže nechat. A šaškem. Šašek je u Bezručů ženská. A je to opravdu vynikající šašek, pravdivý i zábavný, ten se opravdu poved(la).

Situace se hrotí, hraběte z Glostru trápí černé svědomí, a když chce podniknout akci na podporu Leara, mladej tatínka práskne. A rovnou nadřízenému páru, Regan s vévodou z Cornwallu. (Ano, z Cornwallu, vévoda z Albany patří ke Goneril. Uf. Ti manželští potentáti se mi pletou. Navíc Bezruči mi to neusnadnili, zřejmě v rámci úspory mužského elementu z nich stvořili dvojroli, takže ač dva manželé, pořád je hraje jeden Dastlík). Glostrovi vyloupají očka a vyženou ho.

Naštěstí je tu Edgar, pořád v převleku za Toma. Jenže co se slepým tatínkem v depresi? Zrak mu vrátit nelze, snad tedy alespoň duševní zdraví. Edgar použije léčbu brutálním šokem, nechá hraběte v domnění, že stojí na srázu, "skočit" ze skály. Sráz se ovšem nekoná, Gloster se uklidní a s tím, že už si odskákal, co měl, se odebere do Doveru.

Král Lear se v mezičase bojí šílenství, koneckonců právem, když bláznivě se chová od začátku. Ovšem když někomu u Bezručů doopravdy hrábne, je s ním pak zřejmě docela sranda. S Learem Norberta Lichého rozhodně, jeho šílenství je překvapivě, úlevně a nadčasově vtipné. Myslím, že Shakespeare by se bavil.

Jako deus ex machina vstupuje do hry francouzský král, manžel Cordelie, který konečně vyvede běsnící rodinku ze spokojené rovnováhy. Co teď? Chystá se válka pochopitelně, mosty jsou spáleny, brzdy strženy, zastavit nelze. Edmund zatím dovádí s oběma sestrami, kterým slibuje oddanost až za hrob. (Dlužno říct, že tento slib lze celkem vzato považovat za splněný.) Jenže mezi dvěma ohni je už příliš horko. Touha je tu vůbec ostře přítomná - vášeň probuzená, živená a ukončená násilím.

A smrtka kosí. První ovdoví Regan, což Goneril kvituje se závistivým běsem. Válku vyhrávají Britové, Cordelie a Lear jsou zajati a odsouzeni k smrti, aby alespoň chvíli mohli být ještě spolu. Edgar vyzve Edmunda na souboj a zvítězí, Regan sejde jedem ze sestřiny štědré ručky, Goneril zase nožem. Leara oběsit nestihnou, bohužel Cordelii ano, a tak zdrcený král umírá žalem. Království svěřuje nějakým zázrakem přeživší přeživší vévoda z Albany do rukou Edgara a Kenta.

Takových mrtvol kvůli jednomu fláku země.

 

Přemýšlíte, jestli se pro vás hodí tohle představení? Toť otázka. Jestli hledáte Shakespeara klasického, ctihodného a úctyhodného, pak k Bezručům raději ne. Jestli se nebojíte Shakespeara odvážného, nespoutaného a přesto překvapivě srozumitelného, pak k Bezručům rozhodně ano. Mozek s sebou, máte-li, duši provětrat raději předem, konvence nechte doma. Vím, není to vždycky jednoduché. Ale co snadného byste chtěli. Za prvé, ocitnete se ve stánku nesmírně kvalitního kumštu, a za druhé - tohle je Lear.

 

P.S. Chystám se k Bezručům i na Zkrocení zlé ženy. Tam teprve bude klasik odsekán z piedestalu a usazen mezi normální, ehm, mezi lid. Nevíte proč? Zajděte si, zjistíte.

P.P.S.: Tak konečně.

 

 

 

 


Další články tohoto uživatele na blogu


Komentáře k tématu bloguPřidat komentář

Přidat komentář

Zatím zde není žádný komentář.