Když jsem v loňském roce navštívil Londýn, zavítal jsem na stále ještě novinku na poli muzikálů s názvem "The Choir of Man". Devět mužů, devět příběhů, devět jedinečných osobností a jedno přátelské pouto v malé hospůdce. Atmosféra, jakou jsem v divadle ještě nezažil. Už před začátkem byli diváci zváni na jeviště, kde jeden z herců za pípou obsluhoval přítomné a zdarma nabízel pivo. Diváci poseděli s herci u stolků na jevišti nebo si pivečko odnesli do hlediště. Pomyslná zeď mezi jevištěm a hledištěm byla odbourána a přátelská atmosféra napomohla k nezapomenutelnému zážitku. To navíc za doprovodu známých světových písní v originálních úpravách pro devět mužských hlasů. Nyní se k mému překvapení muzikál uvádí v divadle Nová scéna v Bratislavě a zážitek to byl srovnatelný s tím ze zahraničí.

Diváci byli také ihned zváni na jeviště, kde charismatický barman čepoval pivo a zbytek jeho kolegů se věnoval divákům přicházejícím na jeviště. Někdo prohodil pár slov, někdo poprosil o společnou fotografii, někdo si dokonce s pány zatančil. Hned při příchodu do hlediště na mě dýchla světovost - scéna téměř totožná s tou londýnskou. A nejen ta byla na stejné úrovni. Také režie, choreografie a hudební nastudování si zaslouží jedničku s hvězdičkou a mou hlubokou poklonu. Někoho může zpočátku vyděsit, že jsou známé písně přeloženy do slovenštiny, není to ovšem na škodu, jelikož se jedná opravdu o povedené texty, které ponechávají smysl a lahodí uchu.

A kteří slovenštní divadelní bardi bavili s hospůdce zvané Eden (neboli Ráj) své hosty? Jelikož jsem muzikál viděl rovnou dvakrát, měl jsem štěstí, že se mi ve většině rolích alternace vystřídaly.

Jediný, kdo nemá alternaci, je Vladislav Plevčík. Své kvality prokázal už mnohokrát - na jevišti i před kamerou. Tady ale snad autoři museli vycítit, že Básníka bude jednou hrát právě Plevčík, protože se zdá, že mu je role psána přímo na tělo. Přirozený a zcela autentický, jako by se jednalo o jeho životní příběh. Odbočím - to tak působilo u všech účinkujících. Divák nevěděl, kdy je herec v roli a kdy se dozvídáme něco z jeho soukromého života. Krásně to splývalo. Ale zpět k Plevčíkovi a jeho výkonu. Kromě mnoha humorných chvil ovládne i ty dojemné. Ať už se jedná o mluvené slovo či o jeho sólovou píseň "Tanec s otcom". Právě ta pro mě stvořila jednu z nejdojemnějších chvil, jaké jsem kdy v divadle zažil a jaká se mi hluboko zaryla do srdce. A velkou zásluhu na tom má právě Plevčíkův excelentní, tklivý a věrohodný přednes.

Role Drsniaka je jako stvořená pro dvojici Ján Slezák a Peter Makranský. Oba k roli přistupují trochu odlišným způsobem, nicméně oba skvěle fungují. Každý je silný v jiných částech, ale oba pak fantasticky vyšvihnou sólovou píseň včetně výšek, které jsou pro zpěváky v refrénu na hraně. 

V každé hospůdce je také Vtipkár a takového, jakým je Filip Biró, by chtěl snad každý za kamaráda. Takový, který nás pobaví, když je třeba. Takový, za kterého je nám někdy trochu trapně, ale přesto ho máme rádi a v partě bychom ho nevyměnili. Biró oplýval energií, úsměvem od ucha k uchu a samozřejmě skvěle zpíval, byť tam toho prostoru pro pěvecký výkon má méně, než někteří jeho kolegové. Skvěle pak ustál i nečekaný pád ke konci představení, který vyděsil i jeho kolegy. Zachoval se jako profesionál a v plné parádě odtančil zbytek představení bez jakéhokoliv náznaku nevolnosti. 

K moderním muzikálům často patří i zastoupení LGBT komunity v samotném příběhu. Tu zde v Ráji zastupuje Romantik v podání Michala Candráka. Mladý muž s neskutečným pěveckým rozsahem, vynikajícími tanečními schopnostmi a přirozeným kouzlem osobnosti. Stejně jako všichni v obsazení většinu představení baví, ale je autentický i ve vážnějších částech, zejména pak v sólovém výstupu "Nemý". Jedná se o jednu z nejznámějších písní světové ikony Adele "Hello". Candrák v ní jde do závratných výšek a nebojí se ani překvapivých "kudrlinek", kterými notoricky známou píseň obzláštňuje a daří se mu. 

V úvodu tohoto článku je zmíněný barman. Nenechte se mýlit, také se jedná o herce, troufám si říci, že již stálici na bratislavské muzikálové scéně - Erika Michálka. Typově je naprosto přesný, což mu pomáhá v přirozenosti. Jeho hezká hlubší barva hlasu pak zdobí několik písní a předvede se, že ani pohybové umění mu není cizí.

Maestro se objevuje především za klavírem. U této role vidím největší rozdíly v pojetí obou alternací. Mladičký Ondrej Ferko zde působí jako mladý muzikant, jazz man, který dokáže svým uměním vytvořit dobrou atmosféru. Pivo miluje, vypije ho, ale pořád je v pohodě. Alternuje ho Lukáš Pišta, který je v této roli od začátku narozdíl od Ferka lehce vypitý. Jakmile ale usedne ke klavíru, exceluje a podlehne mu nejedna žena. Kvituji, že nesází na laciné přehrávání opilosti jen pro pobavení diváka. Vše je v míře a baví jak diváky, tak své kolegy. 

Tiger je starší člen party, kytarista a chlap s dobrým srdcem. Jak Martin Kaprálik, tak Ladislav Ladomirjak předvedli sympatické a velmi vyrovnané výkony. V podání Kaprálika pak zasáhne jeho dojemná vzpomínka na otce.

Dalším v této povedené partičce je Údržbár, který stepuje a zahraje na trubku. Energičtější mi přišel, a tím pádem o trochu více zaujal, Jakub Janotík. Tím ale nijak nesnižuji kvality Dávida Seleckého, který byl rovněž velmi dobrý.

Poslední člen party, sedící spíše v růžku, je Suchár s pozoruhodným outfiitem. Obě alternace v menším prostoru předvedly sympatické výkony. Pokud bych měl vybrat jednoho, tak o chlup víc mě oproti Tomáši Bognárovi bavil Adam Marenišťák. 

Všechna hudební čísla doprovází živá kapela a občas čeká diváky, a možná i herce, nejedno překvapení. Při prvním představení se v jevištním baru před začátkem představení objevil herec Dárius Koči, který ten den v muzikálu neúčinkoval. I on se ochotně věnoval překvapeným divákům a nejednu divačku toto setkání právem rozněžnilo. V rámci druhého představení, kdy byl hluboký tón Suchára přirovnaný k hlasu Lucie Vráblicové, se zrazu herečka objevila mezi dveřmi, v pyžamu a roztomilých papučích. Vše ale bylo rychle vysvětleno. Vráblicová ve stejný čas účinkovala na malé scéně ve stejné divadelní budově v představení Sex pre pokročilých. Popřála divákům příjemnou zábavu a zamířila na své jeviště.

Co říci závěrem? Dá se s klidným svědomím říci, že ať už narazíte na jakoukoliv partičku, určitě neodejdete ze slovenské muzikálové mekky zklamáni. Naopak - věřím, že budete odcházet s podobnými pocity jako já. Divák si v této téměř až skupinové terapii uvědomí, co je v životě nejdůležitější a co je v našem srdci domovem. Ať už budeme kdekoliv, domov dělají lidé, kteří nás obklopují. A já mám velkou radost, že v tom mém domově byla alespoň na jeden den tato neskutečná parta bezvadných chlapíků, kteří mi dodali energii na mnoho dní dopředu a vykouzlili úsměv na tváři.