Blog redakce i-divadla

Jeho probuzení
vydáno: 22.2.2020, Jiří Koula

Přesně před rokem měla v NoDu premiéru Bible 2, nejvyšší čas se k ní vyjádřit. Na úvod nechť tedy konečně veřejně zazní, co jsem po zhlédnuté repríze psal soukromě režisérovi Jankovi Lesákovi a dramaturgyni Natálii Preslové, ta inscenace je prostě boží, pro mě jednoznačně nejlepší komedie, co jsem loni viděl. A teď si pojďme rozebrat proč.

V anotaci a též snad v každé recenzi se objevila informace, že je inspirována komiksem Adventures of God. No, řekněme to trochu příměji, bere si z něj ty nejlepší fóry (opravdu, přečetl jsem ho celý (k určitému datu) a místy to bylo dost úmorné). A též jeho výchozí myšlenku, pokud bůh stvořil člověka k obrazu svému a podíváme-li se na "(pod)průměrného zástupce lidského druhu", co to o bohu vypovídá? Ano, nic extra lichotivého.

Takže o co tedy jde? Bůh měl kdysi mediálně dost sledované období, dochované záznamy z těch časů známe jako Bibli. A pak pár tisíc let nic, co v té době dělal? Inu, spal. Teď se ale probudil a nestačí se divit, společnost v háji, planeta v háji, co se stalo? Co by, bůh je možná vrtošivý vágus, ale pořád je to bůh, že jo, lidstvo byl jeho projekt a dokud na něj dohlížel, vyvíjel se rozhodně slibněji než pod správou jeho technicky zaměřeného pomocníka a Lucy (tedy Lucifera, v NoDu Luciferky).

Po myšlenkové stránce by mi už toto vysvětlení dějin od začátku letopočtu do dneška vlastně stačilo ke štěstí, ale tvůrci jdou dále, na tento základ nabalují další odkazy a narážky, rozvíjejí jak načrtnutou vnitřní realitu nebe, tak její důsledky pro dění na Zemi, přičemž přirozeně kladou důraz na naše poměry a též reflektují současnou technologickou realitu stejně jako důležitost PR, je jedno, co děláte, pokud to nedokážete (správně) prodat.

Aby to vše fungovalo, potřebujete vhodnou formu. Tou je v tomto případě sitcom v kompromisní variantě. Totiž, na jedné straně máme přístup typický pro hrané seriály jako Přátelé či Jak jsem poznal vaši matku, kde jednotlivé epizody tvoří dlouhodobě se vyvíjející příběh. Proti tomu stojí u animovaných děl jako Simpsonovi či South Park trvalé základní určení jednotlivých postav a jejich vzájemných vztahů, ale každý díl začíná z většiny nanovo a i ono stálé lze dle potřeby variovat. V NoDu je to od každého něco, sice sledujeme rozvíjení výchozí situace, ale tím není nutně vše dopředu určeno.

Přijde mi, že v některých reflexích není toto žánrové vymezení vzato dostatečně v úvahu, což ústí v bědování recenzenta nad nekonzistentností. Možná tomu napomáhá i fakt, že inscenaci jako takovou je obvyklé považovat za nedělitelnou jednotku, v rámci níž očekáváme právě soudržnost na dosti vysoké úrovni. Nezapomínejme však, že už původní Bible se dočkala (pokud víme) dvou řad tvořených množstvím epizod od různých autorů, přičemž důraz na vnitřní ucelenost nebyl zrovna primárním hlediskem, jež měli tvůrci na zřeteli, dokonce dodnes panuje mezi skalními fanoušky jednotlivých sérií značné napětí a jdou si vlastní cestou, nemluvě o vnitřních rozmíškách v rámci toho kterého tábora.

Ale zpět k divadlu. Bible 2 je sitcom a tak je i stylizována, konkrétně jako nízkorozpočtový televizní sitcom o velkých věcech. Prvnímu aspektu je podřízena scéna Mikoláše Ziky i kostýmy Paulíny Bočkové, do čehož může velkolepost vnést jen hudba Iva Sedláčka. A v tom se pohybuje sehraná partička Ladislav Karda, Lumíra Přichystalová, Martin Cikán a Jan Strýček, kteří zvládají servírovat velkou podívanou v malých kulisách.

Tak, nezbývá než se vrátit na začátek, Bible 2 je prostě boží. Je-li pravda, že smích prodlužuje život, pak děkuji za čas, který jste mi darovali. A pokud ne, pak aspoň za nadmíru vesele strávených sedmdesát pět minut.


Tento blog vyjadřuje stanovisko jeho autora, nikoli celé redakce.

Další články tohoto redaktora na blogu


Komentáře k tématu bloguPřidat komentář

Přidat komentář

Zatím zde není žádný komentář.