Počet komentářů: 0
Nový komentář

Blog redakce i-divadla

Pro napsání nového článku se, prosím, přihlaste.
Limonádový eintopf aneb Zkoněná činohra
Jiří Koula, 19.3.2013

Jak špatný Limonádový Joe v Mladé Boleslavi je, to už jste se mohli dočíst v konkurenčním blogu Pavly Haflantové. Naznačila i proč, pojďme se ale podívat pod povrch, totiž na předlohu.

Čím je film tak výjimečný? Inu, jde o k dokonalosti vybroušenou parodii na westerny stojící na skvělých hereckých výkonech. Tím vybroušením mám na mysli, že dobro a zlo je tu podáno na hranici snesitelnosti. "Klaďasové" jsou tak "sluníčkoví", že máte pocit, že když navštíví toaletu (pokud jim vůbec tak nízké biologické potřeby přiznáme), byla by škoda splachovat, neboť po nich zůstane vůně čerstvě pokosené louky a mísa plná diamantů (pokud tedy připustíme mísu a splachování na divokém západě, ale uznejte, že Winnifred by nic obyčejnějšího nepoužila). Naproti tomu "padouchové" jsou tak zlotřilí, že kam se podívají, tam určitě sto let tráva neroste (a pokud tráva ano, tak ušlechtilejší plodiny jistě ne), což ostatně může být dobré vysvětlení scenérie, v níž se příběh odehrává, prostě se moc rozhlíželi kolem.

Jak přistoupit k divadelní adaptaci takovéhoto kusu? Jedna možnost by byla rezignovat na vlastní výklad a dát divákům to, co znají a co originál činí tak oblíbeným. Výsledek takového přístupu můžete vidět v inscenacích Jistě, pane ministře Divadla na Vinohradech či Monty Pythonův létající cirkus Městských divadel pražských. Pro toho, kdo zná předlohy, jde o "příjemné opáčko", ostatní se seznámí s tím, co by mohli vidět v televizi, kdyby "tomu dali šanci".

Druhá cesta je uznat, že nemá cenu snažit se opakovat neopakovatelné, pokusit se zachovat ducha a zároveň vyprávět vlastní příběh. Zástupcem tohoto proudu může být Nebe nad Berlínem ve Švandově divadle, Wendersův film nejde ze samé podstaty převést na jeviště (a inscenátoři se o to ani nesnažili), leč jeho atmosféru ano.

Jaký postup zvolily dramaturgyně Johana Součková a režisérka Natálie Deáková? No, řekněme demokratický, každý herec ať si rozhodne, jak svou postavu pojme. Nebo by se to dalo nazvat "pštrosí strategií", strčily hlavy do imaginárního písku a tuto otázku se rozhodly nerozhodovat.

Jistě existují soubory, které by se s takovým úkolem vypořádaly na výbornou, protože jsou zvyklé pracovat na inscenacích kolektivně a "jedou na stejné vlně". To se ale o tom mladoboleslavském říct nedá, přijde mi, že tam každý "jel sám na sebe" a podle toho to taky dopadlo.

Vedle sebe tak můžete vidět Dagmar Teichmannovou hlásící se k odkazu Olgy Schoberové skrze Winnifred křehkou, půvabnou a čistou, Petra Halíčka snažícího se přehrát Miloše Kopeckého, což vede k Horácovi (Hogofogo) přehr(áv)anému, a Václava Šandu distancujícího se od Karla Fialy, když jeho Joe není naivní proto, že jeho veskrze čestná mysl není schopna pojmout koncept lsti a představit si jej u druhých, nýbrž proto, že je prostě "nezkušený mladíček".

Každá z těchto stylizací by se mohla obhájit, kdyby vycházela z hlubšího záměru udávajícího celkový směr inscenace. Ten ale chybí, každý je v tom "na vlastní pěst" a zřejmě odvádí nejlepší práci, které je schopen, když supluje chybějící režii i dramaturgii. Z toho též vychází ono lavírování mezi žánry, inscenaci nelze zařadit zkrátka proto, že je výsledkem "sčítání jablek s hruškami".

Z výše uvedeného by se snad mohlo zdát, že zhlédnutí této inscenace je "divácké peklo". Tady ale musím přiznat, že se většina publika náramně bavila. Přes roztříštěnost formy tu totiž existuje jistý jednotící prvek - snaha pobavit. Pokud tedy nejste "estétští morousové" a jediným vaším přáním je se zasmát, přičemž zcela rezignujete na jakákoliv jiná hlediska, budete nejspíše spokojeni, dočkáte se vtipů rozmanitých, jak těch vycházejících z předlohy, tak i dalších, přidaných (přičemž u některých není vůbec jasné, proč jsou přítomny, ale to je opět nepatřičná otázka).

Sečteno a podtrženo, pokud jste ochotni "vypnout" (viz můj blog k inscenaci Slavík a růže) a nechat se bavit, je mladoboleslavský Limonádový Joe nejspíše dobrá volba. Pokud jste však v divadle zvyklí přemýšlet o kontextu a souvislostech, zařaďte si tuto inscenaci do škatulky "řachanda" a dejte jí šanci jen v případě, že to je opravdu to, po čem právě toužíte.


Tento blog vyjadřuje stanovisko jeho autora, nikoli celé redakce.

Další články tohoto redaktora na blogu


Komentáře k tématu bloguPřidat komentář

Přidat komentář

Zatím zde není žádný komentář.