Počet komentářů: 0
Nový komentář

Blog redakce i-divadla

Pro napsání nového článku se, prosím, přihlaste.
Nový příběh starého pokrytectví
Jiří Koula, 13.5.2011
Tento blog budiž mou omluvou duu Lucie Ferenzová - Jan Frič za rychlost, s níž jsem odsoudil Orestka. Ne že by se snad můj dojem z oné inscenace ve smyslu diváckého prožitku změnil, nicméně nyní už vím, že příčiny nízkého hodnocení nejsou tak banální jako tvrzení, že je prostě špatná.

Divadelní hry staré stovky, případně dokonce tisíce let se v dnešní době mohou s úspěchem uvádět proto, že se skrze příběh konkrétních osob z konkrétní doby obracejí k obecným principům fungování lidské společnosti. Láska a nenávist, věrnost a zrada, sobectví a sebeobětování, moc či sláva, to jsou kategorie, v nichž se pohybujeme dnes stejně jako na úsvitu dějin.

Dobrá inscenace skrze svůj příběh vyjevuje obecně platně zákonitosti, jež si divák vnitřně identifikuje se zkušeností vlastního života, univerzální principy jsou přenosovým kanálem mezi libovolně vzdálenými realitami autora a diváka.

Tartuffe Games a Orestek (tento blog bude do značné míry společný oběma hrám) jdou zcela jinou cestou. I zde se objevuje dávný příběh a jím určená abstraktní rovina, v prvním případě vypůjčená z Molièrova Tartuffa, v druhém pak z Eurípidova Oresta. Ta však není prostředníkem, jejím účelem není transformovat jednu zkušenost v jinou. Ne, jde spíše o vymezení hranic, vztažnou soustavu a určení souřadnic v mnohorozměrném prostoru člověčenství. Zkušenost samotná je sdílená, předání poselství probíhá přímo, spoléhá se na to, že si tvůrci s diváky rozumí, protože žijí či žili na stejném místě ve stejném čase, působí na ně stejné podněty, mají společné vzpomínky.

Osobně patřím k publiku s v tomto ohledu potenciálně nejvyšší mírou kompatibility, mé datum narození spadá do intervalu ohraničeného daty narození autorů obou inscenací, vnímal jsem tedy stejné události optikou stejného věku. To se očividně zúročilo právě v Tartuffe Games. Příběh je sice až překvapivě věren předloze, prostředky jeho vyprávění jsou však brány z mého dětství počátku devadesátých let.

Pokud jste se, obdobně jako já, stali vlčaty a později i skauty, strávili jste stovky nocí ve spacáku, vyrostli jste na čisté romantice písní bratří Nedvědů (a v dalších letech poněkud rozladěně pozorovali jejich vývoj) a sledovali i zbytek folkové scény, ovlivnil vás Daniel Landa (scénu, kdy se odhalený Tartuffe skrze parafrázi aktuální Landovy tvorby obrací k jeho aktivitám té doby, aby na tomto byl ilustrován Tartuffův charakter, považuji (i přes osobní nesouhlas) za naprosto geniální nápad, ač ho ne každý divák pochopí v celé šíři), dodnes znáte nazpaměť první sloku Lambády (ač kvůli neznalosti portugalštiny třeba v značně pokřivené podobě), v uvolněné atmosféře dravého kapitalismu devadesátých let jste ještě jako školou povinní propadli hazardu v podobě hracích automatů (či aspoň někoho takového znáte), sledovali jste drancování této země těmi, kteří "měli náskok", a dodnes vnímáte popelník jako středobod společenského dění (a ač se tento v průběhu času z veřejných budov přesunul na ulici, jeho funkce přesto zůstala zachována), potom si hru nejspíše opravdu užijete, bude hovořit právě k vám.

Po napsání předešlého odstavce mě ještě více zaráží, proč mě naopak Orestek minul. I v něm se objevují reálie mně blízké, ušmudlané jádro panelákového bytu, pobíhání venku se sousedovic dětmi, model ne zcela funkční rodiny, to vše je součástí mé minulosti. Řešení tohoto rozporu vidím (kromě možnosti, že se Orestek zabývá dobou o pár let dřívější, kdy mé vnímání světa bylo značně útržkovité) v roztříštěnosti. Obě inscenace hýří nápady všeho druhu, na obou se celý tvůrčí tým opravdu vyřádil. Zatímco ale v případě Tartuffe Games se dle mého podařilo zachovat zdání (byť poněkud nesourodého) celku, Orestek se v mých očích rozpadl ve změť jednotlivostí, jíž jednotící myšlenka "předlohy" nezvládla dát přesvědčivý tvar.

Sečteno a podtrženo, pokud je vám kolem třiceti let, obě inscenace vřele doporučuji (ano, obě, věřím, že někdo může mít výsledné hodnocení opačné), nejsem si ale jist, nakolik mají potenciál oslovit širší publikum.

Tento blog vyjadřuje stanovisko jeho autora, nikoli celé redakce.

Další články tohoto redaktora na blogu


Komentáře k tématu bloguPřidat komentář

Přidat komentář

Zatím zde není žádný komentář.